Architektura

Kotěra, Gočár, Projektil...

Na práci Projektilu je mi sympatický podrobný průzkum terénu, který předchází samotnému procesu navrhování, neboť jak poznamenal Roman Brychta, „forma plyne z nasání, z poznání místa“ a samozřejmě z funkce stavby. Díky tomuto „nasávání“ tři klíčové realizace Projektilu (Národní technická knihovna v Praze, Ekologické centrum Sluňákov v Horce u Olomouce a Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové) vyrůstají ze země s přirozeností mohutného stromu, jehož koruna, pokud by byl vysazen jinde, by byla tvarována zcela odlišně. Půdorys královéhradecké knihovny ve tvaru písmene X, stejně originální jako sférický čtverec pražské bibliotéky a terénní vlna Sluňákova, není dílem náhody ani exhibicionismu. Za determinujícím procesem nasávání místa, nacházejícího se těsně za hranicí intravilánu historického města, totiž následovalo detailní studium starých, především Gočárových regulačních plánů. Architekti si povšimli, že Gočár v detailním rozpracování regulace Orlické kotliny z let 1926–1928 navrhoval na místě dnešní knihovny blok ve tvaru poloviny písmene X. Architekti pak tento útvar i vzhledem k potřebné velikosti budovy znásobili, čímž – jak uvedli – toto místo, neuralgický bod orlického nábřeží, zviditelnili.

Strohá, ušlechtile prostá minimalistická budova měla být podle jejich prvotního záměru provedena z litého probarveného betonu. Ovšem po jistých (technologických) nesnázích sešlo z užití oranžového pláště, příliš explicitně evokujícího Gočárovu architekturu „demokratické cihly“, se kterou se Ulrichovo město ztotožnilo a přijalo ji za svou. Domnívám se, že tím architektonická koncepce budovy neutrpěla, spíše naopak. Jednoduchému a pregnantně formulovanému pojetí šeď betonu prostě sluší více než méně přirozená barevnost. V interiérech budovy má barva svoje opodstatnění. Velkoryse řešené prostory, v posledním poschodí prosvětlené skrze střešní kruhové otvory, zútulňuje a vnáší do nich intimitu, kterou podtrhuje rastr žlutě lakovaných kulatých oken. Práce s barevnými tóny uvnitř budovy je rafinovaná, neboť se soustředila pouze na lité podlahy, které škálu barev od červené po žlutou odrážejí na okolní stropy a stěny. Díky tomuto efektu, s nímž možná autoři předem nepočítali, působí průhled skrze kruhový otvor schodiště, protnutý pravidelným rytmem jeho ramen, skutečně podmanivým dojmem.

Architektonickému pojetí knihovny, o jejímž provozním uspořádání není nutné detailněji pojednávat, lze vytknout jediné. Příliš cizorodě působící velká obdélníková okna v průčelích jednotlivých křídel. Představují ovšem jen drobnou vadu na kráse budovy, jejíž přínos pro konzervativní Hradec Králové spočívá v mnoha jiných aspektech. Nová knihovna s celou svojí anabází nenaznačila městu, jen jakým způsobem se kvalitní architektura má vybírat – tedy transparentní a demokratickou soutěží –, ale vyvolala i patřičnou diskusi, které je vždy zapotřebí, aby dnešní architektura nebyla většině populace tak vzdálená. Dále poskytla vědecké knihovně důstojné útočiště a návštěvníkům skvělé prostředí ke studiu a bádání. To nejdůležitější ovšem je, že v Hradci Králové konečně od časů Jana Kotěry a Josefa Gočára vzniklo další architektonické dílo mimořádné kvality.

Jakub Potůček

Projektil architekti (Roman Brychta - Adam Halíř - Ondřej Hofmeister - Petr Lešek), Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, 2002–2008

Obsah Listů 3/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Architektura

Kotěra, Gočár, Projektil...

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu