Václav Jamek

Celkový dojem z vesmíru

Tak mi pomalu začíná docházet, že už do konce života nezískám odpověď na některé zásadní otázky, například zda lze vůbec nějakým vědomím zvládnout rej nepředstavitelného počtu galaxií v nepředstavitelném počtu vesmírů, neboli zda se to všechno řídí zákonem natolik jednoduchým, aby se do nějakého vědomí vůbec vešel. Nebo ještě důležitější: zda na našem neuvěřitelně pitomém živočišném druhu opravdu spočívá odpovědnost za veškeré vědomí v jednom či kolika vesmírech, což by bylo fakt neprozřetelné. Musíme doufat, že si to Pánbůh ve své údajné moudrosti jistí i odjinud, takže nakonec bude snadné nás oželet, protože tak nějak to stejně dopadne. Co to byl vůbec za nápad, rozvíjet zrovna opici? Zkoušet se dá zřejmě opravdu všechno, a zřejmě taky plýtvat vesmíry. Oželet nás by naopak bylo zcela nemožné, kdyby na to v celém souboru vesmírů nikdo nezbyl.

Tak nevím.

Určitě bych se s tímhle nesepisoval, kdybych si nebyl jist, že ze všeho, co za dobu své existence lidstvo řeklo a zapsalo, se tohle jediné bude rozléhat všehomírem ještě trilión let po našem zániku, protože nic tak velkého a prorockého nikdo jiný nevymyslí, a taky proč bych se měl vůbec s něčím vymýšlet, kdyby po tom za pouhý jeden trilión let neměla zůstat ani památka? Zároveň je mi ovšem jasné, že Česká televize, Karel Steigerwald a další velcí duchové tohoto věku udělají všechno, aby dalšímu šíření takového levicového blábolu zabránili, takže zase nevím.

Asi to nechám koňovi a láskyplně se skloním k věcem naprosto bezvýznamným, jak už to my Češi umíme. Například k české ústavě nebo k nějaké droboučké postavičce, na kterou by už dějiny málem zapomněly… Ale ještě než začnu o Václavu Klausovi, musím zaznamenat něco radostnějšího, něco opravdu hezkého, a přitom si toho asi jen málokdo všiml: jeden mladý zpěvák, vítěz soutěže Hledáme mladé talenty nebo jak se tomu dnes říká, prozradil novinám, že byl poprvé v životě na koncertu vážné hudby, a jak byl ohromen a uchvácen, a ne jen tak něčím: Stravinského Svěcením jara. Celkový dojem z vesmíru se tím přece jen trochu zlepšuje. V jakémsi kontrapunktu mi to vybavilo podivínského tympanistu z Pařížského orchestru, který svůj (důležitý) part ve Svěcení jara odvedl zřejmě s velikým vnitřním nesouhlasem, takže při děkování pak dával všemožně najevo, že k orchestru vlastně nepatří, já nic a muzikant už vůbec ne, a proč vlastně ten potlesk. Co to má společného? Nejspíš tu podivuhodnou lidskou schopnost projevit se někdy jinak, než by se očekávalo.

Ale žádný strach, o Klause tu vlastně ani nejde, je to jen takový epifenomén, jak se mezi námi docenty a profesory říká, to hlavní jsou další a další nadpřirozené vlastnosti naší ústavy, které neustále vycházejí najevo. Už to začíná vypadat, že je skoro tak děravá jako císařovy nové šaty, a při tom, co všechno údajně neupravuje a umožňuje, u nás k ústavně povolenému státnímu převratu zatím nedošlo asi jen proto, že se do něj nikomu nechce. Nějaký zákon o předčasných volbách je vedle toho maličkost, a Petr Pithart se v jedné základní věci mýlí: obrátit se k suverénu politické moci, aby rozhodl dříve, není stejné, jako mu v rozhodnutí bránit odkladem, takže mezi předčasnými a oddálenými volbami z hlediska demokratické legitimity žádná obdoba není. Možnost oddálit volby mimo přesně stanovené podmínky výjimečného stavu by byla v rozporu s demokratickým řádem vždy, nezáleží na tom, zda by ji parlament schválil trvalým ustanovením, nebo jednorázovým zákonem.

Stávající ústava však skýtá jiné divy, politickou korupci umožňuje vydávat za ctnost, a teď zase „neodpovědnost“ prezidenta republiky! Nejsem si však jist, zda jde v tomto případě o nedostatek ústavy, nebo o to, co nahlížím jako neschopnost dnešní politické moci ovládat vlastní jazyk, což se promítá do závadného výkladu nejrůznějších základních pojmů. Možná se nás politici a žurnalisté snaží přesvědčit, že pojem prezidentské neodpovědnosti má důsledky, které mít prostě nemůže. Musela by to být opravdu hloupá a absurdní ústava, kdyby prezidenta republiky vyvazovala z ústavního pořádku tím, že by mu dovolila ústavu nedodržovat. A protože to není možné, pak to, že prezident je neodpovědný, musí mít jiný význam, a bylo by načase, aby nám jej ústavní právníci osvětlili. Nebo – pokud je prezident opravdu tak neodpovědný, jak se říká, potom je třeba dát ho pod kuratelu, zbavit způsobilosti k právním úkonům a stanovit mu zákonného opatrovníka, který bude zákony podepisovat místo něho, pod dohledem opatrovnického soudu v Praze 1, nebo kde to má Klaus trvalé bydliště, když Ústavní soud toho zřejmě není schopen.

Způsobilost Ústavního soudu je přitom také hodně pochybná, přinejmenším od té chvíle, kdy jedna jeho část včetně předsedy a jedné místopředsedkyně označila rozhodnutí těsné většiny téhož soudu za protiústavní, a nic se nestalo! Ostatně i s matením pojmů začal kdysi Ústavní soud, když uznal soudcům obecných soudů absurdní ztotožnění soudcovské nezávislosti s nezávislostí finanční, což ovšem odpovídá spíš justičnímu principu ubuovskému, že pokud soudce nebude spokojen se svým platem, bude to ovlivňovat jeho rozhodování v soudních věcech. Přeloženo ještě jasněji: nedáte-li nám, co požadujeme, nezbude nám, než se dát uplácet; vydírání tím, že se budu chovat zločinně, a to od vysokých představitelů justice! k něčemu podobnému v tak otevřené podobě neměl dosud odvahu ani ten nejzkorumpovanější stát na této všeobecně roztomilé planetě.

Ale kdoví, jak je to u těch ostatních forem vědomí, o kterých ví momentálně jenom Pánbůh. Kdoví, jestli je vědomí pro vesmír takovým požehnáním. Jestli by nestačily jenom černé díry, kvasary, hnusary a donekonečna se rozpínající mezigalaktické plyny.

Václav Jamek

Obsah Listů 3/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

Celkový dojem z vesmíru

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu