A, J. Liehm

LN

Je to šedesát let – zase jubileum –, co zakázali Lidové noviny a Kulturní politiku. Místo nich dostal Svaz čs. spisovatelů týdeník, který se jmenoval po sovětském vzoru Literární noviny. Byly jako všechno, v druhé polovině 50. let pomalu začínaly dýchat (z pravidelné rubriky Před 50 lety se to dnes v Literárkách nepozná, kdokoli ty staré texty vybírá, dbá pečlivě o to, aby se nepoznalo, že se cosi dělo) a postupně se tam odkládali lidé, kteří uměli číst a psát, ale byli trochu nepředvídatelní. Když se na začátku 60. let právě oni zmocnili vlastně jediného kulturního týdeníku, nemohli si nepoložit otázku, zda titul cosi příliš nepřipomíná. A tak výtvarný redaktor Jiříček Schmidt vymyslel novou hlavičku, logo LN, z něhož se, jak šly dějiny, stalo v osmašedesátém LL, po srpnu už jenom L, a nakonec trochu i římské a dnešní LISTY. Ve světě ty noviny sice číst neuměli, ale logo znali až do Ameriky.

Když se po Listopadu týdeník obnovil, nevrátil se k staré známé značce, ale k původním Literárním novinám, které si předsevzaly být skutečně literární nebo kulturní a do politiky se neplést. Nebo nanejvýš tvrdit její muziku. Čtenářů a peněz bylo málo, koho, prosím vás, zajímá kultura, literatura? Předmětem širšího zájmu se už nikdy nestaly, ani když se o ně staral-nestaral Vaculík, ani když jeho dědic Patočka do nich nalil hodně zelené krve. A tak zázrakem přežily o žebrácké holi na svém malém hřišti dodneška.

Vlastně do včerejška. V únoru našly konečně vydavatele, kterého ovšem zajímá politika, ekonomie atd. daleko víc než kultura a literatura. Jenže pod titulem LN došlo kdysi k pozoruhodnému spojení, přes kulturu o politice a naopak. S růzností žánrů a kvalitou nejen žurnalistiky, ale i psaní. Kundera říká, že holt ty noviny psali z velké části spisovatelé. To by snad v nové situaci bylo znovu možné, a tak si myslím, že návrat k logu LN by byl na místě (s podtitulem Literární noviny, nebo bez něj).

Hlavní však je, co pod tou hlavičkou bude. K tomu je třeba novinářů, kteří takové noviny budou chtít a umět dělat (nejen psát), samozřejmě na plný úvazek, s platem, který jim to umožní (i když se nevyrovná tomu, co berou novináři v denících, ale tak to bylo i v předválečných Lidovkách). Ti pak zase budou shánět kvalitní autory pro témata, žánry a tak vůbec, texty pečlivě redigovat a s autory pracovat. Budou jim ovšem muset nabídnout odpovídající honorář, ať už jsou spisovatelé, ekonomové, politikové. Lidé, kteří umějí psát a mají co říct té části veřejnosti, k níž se noviny budou obracet, z téhle své kvality musí žít a zadarmo to dělat nebudou (kolik dobrých autorů píše do novin zadarmo nebo za symbolický honorář?). To platí i o autorech z ciziny a překladatelích. Na to musí vydavatel myslet, jinak by neměl smysl.

A až tohle všechno bude, půjde o to, jaké bude místo staronového týdeníku v dnešní společnosti. Nový vydavatel bude něco chtít za svou investici, a ať už jeho představitelé uvažují jakkoli, tlak bude obrovský. Stačí vzpomenout na jistě nesrovnatelně menší tlak Svazu spisovatelů na někdejší LN. Ty se mu ubránily, a jen proto mohly být tím, čím byly. Zda se ubrání nová redakce Literárek, je velká otázka. V případě, že odpověď na ni bude kladná, je samozřejmě v Čechách a na Moravě vedle Respektu a firmy Putna-Havel obrovské prázdné místo, které by měl staronový týdeník zaplnit a kam by za ním ráda přišla spousta čtenářů. Hodně bude ovšem záležet na kvalitě, tedy nejen na tom co, ale jak. Nezbývá než doufat, držet palce a především čekat, zda se redakci podaří přitáhnout nejen hledající a často zbytečně rozptýlené čtenáře, ale i autory. Nebude to snadné a bude to velká práce vzkřísit k životu českou inteligenci jako politickou sílu. Politickou v tom smyslu, že ji bude třeba brát vážně, ať už si myslí a říká to či ono. Jako se to kdysi podařilo LN.

A. J. Liehm

Obsah Listů 2/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

A, J. Liehm

LN

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu