Olga Šulcová

Majitelé klíčů

Pátek 19. února by si majitelé klíčů od bytů s regulovaným nájemným mohli v kalendáři zatrhnout jako významný den.Toho večera totiž v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo na ČT 1 poprvé v dějinách polistopadové vlasti nestáli před očima veřejnosti jako příživníci, ale naopak jako poškození! Seriózně se živící a sympaticky působící lidé informovali, že když zaplatí své standardní bydlení, zbude jim na živobytí pár stovek anebo jim plat či penze na zaplacení nájemného ani nestačí. Léta na jejich adresu politici a publicisté posílali hromy a blesky. „Reguláti“, jak je kdosi nazval, byli považováni za zločinné spolčení, obohacující se na úkor těch, kteří si byty a domky museli zaplatit či postavit. (Nechtěně zlomyslná je v této souvislosti zpráva v LN 28. ledna. Pod titulkem Jak se kradlo na stavbách se praví: „Nikdy nezveřejněná studie ze sklonku sedmdesátých let (...) konstatovala, kolik bylo v ČSSR postaveno rodinných domů a chat, druhá se zaobírala prodejem stavebního materiálu. Jednoduchým porovnáním obou vyšlo najevo, že pokud by si každý potřebný materiál regulérně zakoupil, postavila by se jich pouze jedna třetina. Zbylé dvě třetiny by vůbec neměly existovat, respektive vznikly z nakradených komponentů.“) Nájemníci mají smůlu. – V osmdesátých letech jsem coby novinová korektorka opravovala sloupce inzerátů, jejichž zadavatelé hledali výměnu bytu. Nejčastějšími značkami byla slova: Státní nebo družstevní. Bylo to jedno. Lidé chtěli hlavně žít v odpovídajícím bytě. Těch se ovšem stejně jako dnes nedostávalo. Hlavní město registrovalo po desetiletí na čtyřicet tisíc žádostí. Někteří obyvatelé metropole čekali deset i dvacet roků, až na ně přijde řada. Brali, co bylo. Nemohli tušit, co jim přidělený byt přinese za trápení.

V každé zemi existují nemalé skupiny lidí, kteří si na vlastní byt nenašetří. Politika musí myslet i na ně. I ODS měla v roce 1998 v programu slib, že podpoří sociálně potřebné, kteří si budou moci dovolit nájemné v levných bytech, a obecní byty bude možné zprivatizovat. Ale kde levné byty jsou? Kdo je postaví? A z čeho budou do té doby platit ti, jejichž výdělky či penze na současné inkaso nestačí? – Jako by teprve teď, kdy lidé zvedli hlavy a brání se nezaviněné situaci, se činitelé probudili z hlubokého deregulačního spánku. Zvyšování nájmů chlácholivě zpomalí. „Oni už se bojí nějakého nového Února,“ píše v e-mailu jeden televizní divák. A konstatuje, že to těm, co měli smůlu, příliš nepomůže... V zemích na západ od nás se byt nepokládá za obyčejné zboží. Starost o bydlení není soukromou záležitostí. Podílí se na ní také obec, region, stát, a dokonce Evropská unie.V Listech 4/1998 na to téma psal František Nerad, tehdejší tajemník Asociace pro bydlení, pod titulkem Kladivo na nájemníky (Listy 3/2002) jsem podobně psala i já. Nebylo nás mnoho. Cenné byly příspěvky Ladislavy Chateau, která disponuje informacemi ze západní Evropy. – Současní „reguláti“ mají zatím klíče od bytu, nikoliv však od domova.

Olga Šulcová

Obsah Listů 2/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Olga Šulcová

Majitelé klíčů

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu