Petr Šafařík

Jak se Česká televize chová k malým politickým stranám

Česká televize poškozuje neparlamentní politické strany i pořadem, v němž se snaží vyhradit prostor právě jim.

Mezi výtkami, že Česká televize závažně porušuje zásady kvalitní nezávislé žurnalistiky i vlastní etický kodex, se pravidelně objevuje kritika za zvýhodňování parlamentních stran na úkor nezávislých aktérů veřejného života i stran neparlamentních. Nakolik jsou tyto výtky oprávněné, to si lze snadno ověřit na pořadu Politické spektrum, který ČT prezentuje paradoxně právě jako názorovou tribunu především neparlamentních stran – bývá ohlašován podtitulem „I malé politické strany řeší velké politické problémy“. K dispozici je tento pořad také ve volně dostupném internetovém archivu ČT.

Kandidát ODS hovoří

Oprávněnost kritiky zde doložím na příkladu dvou pětadvacetiminutových dílů Politického spektra, věnovaných nadcházejícím volbám do Evropského parlamentu. Relace ze 7. března měla název Evropské volby a malé strany a soustředila se na otázku, jaké šance malé politické strany v blížícím se volebním klání vůbec mají. Po úvodních slovech politologa Lukáše Valeše o tom, že kvůli současné polarizaci české politiky lze očekávat hlavně volební zisky ČSSD a ODS, promluvil europoslanec ODS Oldřich Vlasák. Dostal větší prostor než Valeš, přehrát jen jeho úvodní větu „Šance malých politických stran ve volbách do Evropského parlamentu jsou velmi slabé“ by bývalo stačilo. Z jasných úvodů měl následovat názor někoho z parlamentní opozice, i tak by to bylo vzhledem k zaměření pořadu pochybné. Opozice ovšem prostor nedostala. Místo toho tu Vlasák ve svém druhém vstupu zkoušel adresně zaškodit stranám, které představují přímou konkurenci ODS (ve všech následujících citátech odstraňuji redundance, na krácení upozorňuji standardním způsobem): „Nové politické strany pana Macha nebo paní Hybáškové – rýsuje se i strana paní Bobošíkové – samozřejmě obohatí diskusi, ale v evropských volbách potom budou velmi těžko prosazovat svůj program, protože velké evropské politické strany mají daleko hlubší spolupráci a větší zastoupení.“ Zcela asymetrické poskytnutí hlasu pro Oldřicha Vlasáka – tedy číslo 3 ze současné kandidátky ODS do EP – pár měsíců před volbami, to je lapsus, za který by měly v týmu, který Politické spektrum chystá, padat hlavy. To se ovšem jistě nestane, ten pořad je podobných nehorázností plný (viz např. můj článek v Literárních novinách 41/2008). Když po hudebním a grafickém předělu následoval třetí vstup eurokandidáta Vlasáka („naši poslanci se neztratili... třeba klub ODS si mohl rozdělit jednotlivá témata... práce byla efektivnější“) a když po dalším džinglu přišla jeho čtvrtá promluva z celkových pěti („co se týče komunální úrovně... pokud vím, tak pouze má osoba zastupovala tyto zájmy...), nejeden divák se asi polekal, že omylem naladil předvolební klip občanských demokratů.

Malé není milé

Po onom bonusu pro nejsilnější vládní partaj konečně následovala debata moderátorky Veroniky Paroulkové s představiteli tří stran neparlamentních. Mimochodem, zatímco se řada malých subjektů pravidelně kandidujících v českých volbách do Politického spektra ještě nikdy nedostala, pravicově extremistická Národní strana tu nebyla poprvé. To, že se na jejího místopředsedu novinářka nejvíce mračila, tuto podivnost nijak neumenšuje.

Kdo čekal, že se pořad od příchylnosti k ODS konečně odpoutá, mýlil se. Paroulková začala otázkou, zda je v kampani do EP obecně i u třech pozvaných stran dost osobností na kandidátky. Když hosté tvrdili, že ano, vstoupila jim do toho takhle:„Proč se ptám – lídr kandidátky ódéesky do Evropského parlamentu Jan Zahradil řekl, že kandidáti malých nebo nově vzniklých stran nemají v letošních eurovolbách téměř žádné naděje...“ Na Zahradila se pak odvolala ještě jednou a jeho stranu opakovaně nazývala familiérně „ódéeskou“. Moderátorka se vůbec svých hostů neptala, co voličům nabízejí; většina jejích následujících otázek byla variací dotazu „Jaké máte šance?“ Z jejího tónu i vytvořeného kontextu ty otázky ovšem zněly sugestivně: Myslíte si, že vůbec máte nějaké šance? Vždyť nemáte žádné...

Uveďme několik dalších doslovných příkladů novinářčiných kousků. Po větách hostů o znechucenosti voličů velkými stranami a po argumentech výsledky minulých voleb do EP, v nichž uspěly i malé strany, Paroulková podezíravě prohlásila: „A není jenom zbožné přání vás menších stran víceméně dát tyto myšlenky voličům, aby vás volili? ... Neobáváte se toho, že přece jenom půjdou z jakési setrvačnosti a vhodí ty hlasy tak, jak hlasují v parlamentních volbách...?“ Věru zvláštní debata: ČT na mediálně přehlížených stranách tvrdošíjně vyzvídala jejich obavy, nikoliv programovou nabídku, principy, řešení problémů... Paroulková vůči nim navíc přidala předhůzky s výrazy jako „past na voliče, trucmotiv, negativní kampaň“... K odmítání Lisabonské smlouvy prohlásila – jako by se týkalo jen malých stran a jako by pozvaní debatéři odpovídali za více politických subjektů najednou: „Není to jen prázdná bublina, se kterou spousta menších stran půjde do voleb!?“ A další moudra, pronášená velice podezíravým tónem: „Na jedné straně je program, na druhé straně jeho realizovatelnost. Jste schopni garantovat voličům, že ten program, který budete proklamovat do voleb, jste také schopni dodržet a splnit?“ Žádné garance neposkytují ani etablované strany, a jelikož Veronika Paroulková vůči jejich politikům nevystupuje tak ostře ani podle principu „padni komu padni“, bylo by dobré, kdyby jí veřejnoprávní televize nesvěřovala moderování pořadů, na jejichž zdařilé zvládnutí zjevně nemá ani znalosti, ani novinářskou etiku.

Moderátorka, nebo konzervátorka?

Opusťme onen díl Politického spektra touto ukázkou výkonů Paroulkové coby drsné konzervátorky stávajících politických poměrů: „S čím vlastně chcete okouzlit voliče? ... Ono když jde malá strana do voleb, co vlastně voličům může nabídnout, jaká témata jsou pro menší stranu opravdu reálná? Protože vysoká politika to rozhodně není!“

O čtrnáct dní později – 21. března – ČT 24 přinesla další díl Politického spektra, opět věnovaný volbám do EP a malým stranám. Znovu jej moderovala Veronika Paroulková a zase vydala největší energii na sugestivní otázky, které podsouvaly, že pozice malých stran je slabá a že sotva mohou pro své voliče něco udělat – pokud se do Evropského parlamentu vůbec dostanou... Tentokrát byly hosty Markéta Reedová z SND-ED, Petr Hannig ze Strany zdravého rozumu a Václav Srb z monarchistické strany Koruna Česká.

Paroulková se sice na začátku debaty slibně zeptala, jaká témata v letošních eurovolbách její hosté pokládají za nejdůležitější, ale už druhého řečníka nenechala domluvit: „Abychom tady nečetli váš program do voleb: mně jde teď spíš o to, jaká témata budou nejdůležitější pro menší strany, které tady zastupujete, a co vlastně vaše sliby mohou znamenat v praxi. Protože ona jedna věc je hezká – vyjmenovat problémy nebo hlavní témata voleb –, ale potom je taky důležité říct, jaký vztah právě k nim má menší politická strana a co vlastně fakticky může udělat.“

Citát opět potvrzuje, že pro moderátorku je nejdůležitější přináležitost hostů k menším stranám (ono „zastupujete menší strany“ – každý z politiků přece zastupuje tu svoji). Navíc druhého z hostů dotčeně přerušila, když se snažil odpovědět na její vlastní otázku... Třetího debatéra na svůj dotaz nenechala vůbec reagovat a přešla ke svému oblíbenému: „Abychom se tedy dostali na konkrétní úroveň: co vlastně může opravdu udělat zástupce malé strany v evropském parlamentu, jednak pro své voliče, jednak pro lidi na komunální úrovni, to znamená pro své obce, pro svá města, pro své voliče?“ Novinářka zjevně má na práci a možnosti EP pomýlený náhled – volebním obvodem všech eurokandidátů je přece celá ČR. Navíc mi není známo, že by se na komunální úroveň novináři ČT takto ptali eurokandidátů parlamentních stran.

Opakovaný nesmysl

Veronika Paroulková tedy ani nenechala doběhnout první kolečko odpovědí, a když se Petr Hannig pokusil vyjádřit se k první otázce, po chviličce mu slovo vzala a dala jej Markétě Reedové. I jí ale – když se rozpovídala o své straně – Paroulková, opět v rozporu se svou vlastní otázkou volající po konkrétnosti, nutila k obecnému mluvení za malé partaje: „Teď se ptám jenom obecně, ne na vaši stranu...“ Navíc se zdálo, že je moderátorka dotčena tím, že oba pánové – oprávněně a kultivovanou formou – snažili trvat na svém právu odpovědět na položenou otázku. Reedové (představitelce strany mající dva europoslance) celkově poskytla výrazně nadproporční prostor.

Paroulková se ke svému obsedantnímu tématu – podsouvání názoru o nevhodnosti malých stran pro Evropský parlament, ne-li pro politiku vůbec – vracela opakovaně, přestože jí i její tři hosté vcelku jasně vysvětlili například to, že mezi europoslanci menších a větších stran žádný propastný rozdíl není. Jedna z dalších moderátorčiných perel zněla takto:„Myslíte si, že europoslanec menší strany a europoslanec nějaké větší nebo jedné z největších, popřípadě z vládní strany daného státu může dělat to samé, tu samou práci?“

Napomáhání politickému statu quo, možná docela nevědomé, se u moderátorky projevovalo i tím, že součástí jejích – někdy jednoduše nesmyslných – otázek byla i sporná tvrzení, především to o osvědčenosti stávajících parlamentních stran: „Jak myslíte, že se teď zachovají voliči: budou spíš hodnotit práci těch stran, které se už v Bruselu osvědčily, nebo dají šanci nově vzniklým nebo menším subjektům a řeknou si „už mám těch osvědčených, velkých politických stran dost, dáme šanci novým“?“ Novinářka má v hlavě zjevně spoj „neparlamentní strana = nová strana“. Není ostatně divu – z vlastní televize se toho o malých stranách nikdy mnoho nedozvěděla a z jiných zdrojů to ví sotva; její výroky nesvědčí o žádných hlubších společenskovědních znalostech. Mezi její triviální automatismy patří také spojení výrazů etablovaná či velká strana a „matador“, z nějakých důvodů je ale neužívá jako synonyma – hovořila o „velkých politických matadorech“.

Malí = nepřipravení, nefundovaní?

Když jeden z debatérů zapochyboval o oné „osvědčenosti“ velkých partají a zmínil systémové znevýhodnění neparlamentních stran, zdůraznila Paroulková svou předsudečnost přímo kolosálním způsobem: „Může ale politická strana, která nemá takové zkušenosti a dejme tomu s Evropou nemá vůbec žádné zkušenosti, skutečně obstát v takové zkoušce? Jsou její kandidáti nebo vůbec kandidáti menších stran dostatečně fundovaní, dostatečně připravení na to, zastupovat Českou republiku v Evropském parlamentu?“

Na hlavní sugestivní otázku pokládanou představitelům malých stran – „Co vlastně vaše sliby mohou znamenat v praxi?“ – tedy dala odpověď sama moderátorka ČT. Ty „sliby“ (jako by neparlamentní strany nabízely jen je...) budou jistě znamenat málo, protože ani veřejnoprávní média neposkytují dostatečně široké spektrum názorů. Jednak k voličům prostřednictvím České televize ani Českého rozhlasu téměř nedoléhá, a pokud ano, to minimum je ještě umenšováno krajní neprofesionalitou a bohužel i obyčejnou nesolidností veřejnoprávních novinářů. K autorství obou zde hodnocených dílů Politického spektra: scénář Veronika Paroulková, režie Vítězslav Romancov, dramaturgie Aleš V. Poledne.

Petr Šafařík (1973) je vysokoškolský pedagog a publicista.

Obsah Listů 2/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Šafařík

Jak se Česká televize chová k malým politickým stranám

Kandidát ODS hovoří

Malé není milé

Moderátorka, nebo konzervátorka?

Opakovaný nesmysl

Malí = nepřipravení, nefundovaní?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu