Olga Šulcová

Druhý život reportáží

Řečeno současnou terminologií patřili Alois Svoboda a Anna Tučková (oba brněnští rodáci) k novinářské elitě šedesátých let. Jejich s talentem psané texty na různá zajímavá témata znali čtenáři novin, časopisů i knih. Hloubkou svého pohledu a důkladností, s jakou přistupovali ke svým námětům, by dnes náleželi k tzv. investigativním neboli pátracím žurnalistům.Byli mj. autory knížek Prahou od jara do jara a Československo – země neznámá (Čechy a Morava). Jejich společná knížka Slovensko – země neznámá, měla dvojnásobnou smůlu. Původně měla vyjít v roce 1968, ale kvůli politickým stanoviskům autorů bylo její vydání na poslední chvíli zrušeno. Po roce 1989 byl text přepracován na zakázku slovenského nakladatelství Osveta, než však stačilo k vydání knížky dojít, Československo se rozpadlo a cestopis o Slovensku, psaný českými autory, byl „z výroby“ opět stažen...

Ale zrovna tak jako lidé, ani knihy nemají pouze smůlu. Mívají také štěstí. Týká se to i dodnes pozoruhodných reportážních textů Aloise Svobody a Anny Tučkové o Slovensku. V loňském roce už jejich vytištění nikdo nepřekazil. Nemohl. K jejich vydání se spojila rodina. V tiráži čteme: Obálka: Sabina Tučková, Přepis: různí členové rodiny, přátelé, kolegové členů rodiny, Fotografie: archiv rodiny, Google, Redakce: Honza Tuček, Zlom a korektury: Kateřina Tučková st.,vydáno vlastním rodinným nákladem v roce 2008, Neprodejné.

Oba autory léta znám. Jsou to kolegové, přátelé. Byla jsem na jejich knížku zvědavá, přečetla jsem ji za dva dny. Jedna reportáž zajímavější než druhá, třeba: Sentimentální průvodce po Bratislavě, Setkání s Povstáním, Konec jedné sekty, Dopis o maďarštině na Slovensku, Pátrání po míse Caesarova vraha, Prezident nešel na hřbitov, Malá úvaha o jánošíkovství, Cikánské rapsodie, Drama jedné stavby, Košické zlato, Po stopách jednoho osudu...

Editor Honza Tuček v úvodu píše: „Milá Dulo, (asi bych měl napsat maminko, matko, mami, ale myslím, že sem se více hodí oslovení, pod kterým Tě všichni více znají) a milý Lojzo, odpusťte nám, že kniha není dokonalá, že jsme ji nedokázali dát dohromady celou, že kapitoly nejdou po sobě tak, jak mají... Ale je to Dílo. A žádné dílo není přeci zcela dokonalé. Dokonce i my – další Vaše Díla – máme chyby... Odpusťte nám taky, že jsme to neudělali už dávno. Pořád jsme to jen přepisovali, někomu ukazovali a čas běžel...“ Když jsem přečtenou knížku Aničky Tučkové a Lojzy Svobody zavřela, chtělo se mi říct: Jaképak, Honzo, omluvy. Vždyť je to pro tvé rodiče i čtenáře jejich knížky zcela jedinečný dárek A taky důkaz, že není důvod nad dnešní mladou generací pouze lomit rukama...

Olga Šulcová

Obsah Listů 1/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Olga Šulcová

Druhý život reportáží

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu