Štěpán Steiger

Globalizace pro pozorného čtenáře

Soubor třinácti statí dvanácti autorů a dvou autorek – 4 jsou Češi, 1 Slovák, ostatní – až na jednoho Číňana – Američané, tedy žádný další Evropan! Zaměření knihy se zdá zřejmé už z titulu: systém, jehož současné období lze charakterizovat také jako éru globalizace, vykazuje nedostatky, které se projevují jako „sociálně-ekonomické nerovnosti“ a „konflikty“, existují však způsoby jejich nápravy – mohou být „odstraněny“. Editor v předmluvě objasňuje: „Úkolem teoreticky artikulované sociální kritiky ... je pak tyto skutečnosti komplexně reflektovat“ (s. 9). „Těmito skutečnostmi“ míní Hrubec právě „sociálně-ekonomické nerovnosti mezi skupinami osob, které z globálních ekonomických změn profitují, a skupinami osob, které jsou těmito změnami posouvány na okraj společnosti“ (tamtéž). Hrubec vypočítává rozdílnost – hledisek, z nichž autoři přistupují k nadhozeným otázkám. Patří k nim perspektiva feministická, kritická teorie, levicový libertarianismus. Vznikl tak podle jeho slov „inspirativní soubor plurality analýz daného tématu“ (11), předmětem analýz je však také systém, v němž se tyto problémy vytvářejí, „konkrétně globální kapitalismus“ (11). Blíže si však můžeme všimnout pouze některých úvah – tolik stran textu s ohledem na různost hledisek nelze shrnout jednoduše.

Hned první příspěvek – jeden z nejdelších, 50 stran – má apelativní, takřka poeticky znějící název Má smrt je protest proti bídě světa a zvučný podtitul Sociální nerovnost, rozvojová ekonomie, globální oligarchie a lidská čest v epoše fakturační demokracie. Brněnský profesor filozofie Břetislav Horyna se v něm rozhorleně rozmáchl proti „civilizaci, opřené o pilíře stovek milionů hladovějících, jejichž utrpení a smrt proměňuje v enormní blahobyt úzké vrstvy vyvolených“, civilizaci, která „nemůže mít růžové perspektivy“. Dovozuje: „Je založena na násilí a s násilím bude tvrdě konfrontována; to je prozatím jediné, co můžeme očekávat s téměř nezpochybnitelnou jistotou.“ (16) Úvaha svým způsobem předznamenává celý soubor. Jednak radikalitou, jednak obecností (v dobrém i špatném slova smyslu).

Radikální je Horyna mnohem více než autoři ostatní, a to i proto, že ti se zabývají jednotlivými aspekty globalizace – třeba náš známý Jan Keller globalizací ve vztahu ke středním třídám, Samuel Bowles egalitární distribucí, William J. Robinson překonáváním teorie imperialismu – kdežto brněnský filozof útočí na globalizaci, by“ i s důrazem na nerovnosti jí vyvolávané, jako celek. Výmluvné jsou už i jeho názvy kapitol. Hned první pojmenoval Charita učí žebrat, investice pracovat, třetí Globální demokracie volného trhu a vojenských konfliktů: The War is Money, čtvrtou Iluze kosmopolitismu.

Za dobrou stránku autorovy obecnosti můžeme považovat její obsáhlost. Takřka na dvaceti stranách popisuje propastně záporné jevy globalizace, zejména ovšem chudobu a nerovnosti. Méně dobrou stránkou tohoto popisu – a jde pouze o popisy, jež mají daleko k analýze – je, že filozof je tu převlečen za ekonoma. Že jde o převlek, poznáme opět z jeho obecnosti. Jenom neekonomovi totiž, hovoří-li o hospodářských (a tím i sociálních) problémech, se může stát, že chudoba je pro něj táž v Africe a Německu (nebo Česku), přestože nejenom ve formách, ale i v její kvalitě existují podstatné rozdíly (s výraznými důsledky). Takové generalizace vedou i jinde k vágním formulacím (jestliže např. na s. 23 tvrdí, že „po vítězství USA ve studené válce ... dávají [pravidla mezinárodního soužití] vzniknout ... nesvobodnému uspořádání založenému na vykořisťování, nespravedlnosti a nerovnosti“, musíme se ptát jednak, jak mohou pravidla dát čemukoliv vzniknout, jednak, zda bylo „uspořádání“ před studenou válkou „svobodné“ a bez „vykořisťování“). Ačkoliv Horyna nejednou zdůrazňuje – právem – globalizaci („fenomén dneška“) jako etapu ekonomického vývoje kapitalismu, prohlašuje (25), že „musíme začít od mocenských vztahů“, přičemž má na mysli především vztahy politické.

Těm je věnována druhá část jeho úvah. Ty překvapují už ani ne tak abstraktností, jako spíše určitou – téměř naivní – snahou narýsovat východisko ze situace světa, kterou předtím považoval za apokalyptickou („... bylo by iluzorní očekávat nějakou radikální změnu vedoucí k nápravě sociálních nerovných poměrů“, s. 40). Tady se náhle uchyluje k „řešením“ pomocí práva. Překvapivé jsou tyto návrhy ne proto, že zahrnují (což při globálních problémech je pochopitelné) celý svět, ale hlavně proto, že autor zná pouze jeden subjekt, který by je realizoval. Mají-li právní prostředky „postupně srovnat deficity sociální a politické nerovnosti“ (50), pak tím, kdo to provede, má být stát – takže musíme mít za to, že autor považuje mocenský nástroj těch, jež v předchozí části tak ostře kritizoval, náhle za entitu „mimo dobro a zlo“, jež dokáže odstranit všechny zlořády globalizace takřka jako deus ex machina.

Každý příspěvek v knize si zaslouží – třebas v různém stupni – pozorného čtenáře, neboť vybraný aspekt globalizace zkoumají autoři velmi odborně. To platí stejně o modelu odpovědnosti založené na sociálních vztazích (tím se zabývala profesorka Chicagské university Iris Marion Youngová) jako o stati Jana Kellera. Svou stať Keller uzavírá: „Jejich [středních vrstev] zbytky dnes hledají marně své místo ve společnosti, které hrozí primárně nikoliv konflikt, ale rozklad.“ Marek Hrubec píše o „sociální nespravedlnosti v globálním kontextu“, nerovnost si však přímo do titulů svých úvah dali Oleg Suša z Centra globálních studií (Problém sociálních nerovností v podmínkách globalizace) a Ladislav Hohoš, docent filozofie z bratislavské univerzity (Postkapitalizmus a prehlbovanie globálnej nerovnosti). Suša pojednává o nerovnosti mnohem konkrétněji než např. Horyna, na rozdíl od něj se však nepokouší nabídnout řešení. Cituje jen souhlasně Colina Hinese z jeho knihy Localisation – a Global Manifesto (2000) a navrhuje, „že je nezbytné vytvořit novou politickou agendu, jež by mezinárodně i lokálně činila nátlak na vlády, aby změnily kurs“ (343).

Hohoš se snaží doložit, že globalizační proces probíhá podle Marxova pojetí kapitalismu, jemuž jsou imanentní sebezničitelské mechanismy. Rozšiřuje toto pojetí tak, že si všímá rovněž globalizačních scénářů Egona Bondyho a Jana Kellera. jakož i Global Scenarios to 2025 společnosti Shell.

Sociální kritika v éře globalizace. Odstraňování sociálně-ekonomických nerovností a konfliktů, ed. Marek Hrubec, Filosofia, Praha 2008, 482 s., doporučená cena 224 Kč

Štěpán Steiger (1922) je publicista a překladatel.

Obsah Listů 1/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Štěpán Steiger

Globalizace pro pozorného čtenáře

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu