„Chasidské světce oslovujeme v řeči přímé titulem rebe. Vyprávíme-li o nich, užíváme kratšího titulu reb… Jsou však světci, jejichž velikost ani ten, ani onen titul ještě nevystihuje… Nemnoho je arci světců takových. Celkem toliko osm,“ píše Jiří Langer v Devíti branách a podle něj mezi ně patří také „rebe reb Mélech, správněji Elimélech z Liženska“ – polského města, která známe spíše jako Leżajsk. Chasidé tam už nežijí. Ani ve městečku Lelów, kde působil cadik David Lelovský. Ale chasidští poutníci z celého světa se tam na jejich hroby vracejí. Adam Tuchliński je fotografuje.
Jak si získáte důvěru chasidů, když je chcete fotografovat?
Myslím, že ti lidé, které jsem fotografoval, se předvádějí docela rádi. Nedělali s tím žádné okolky, docela potěšeně pózovali. Nesmí se fotografovat o šabatu, ale jinak bez problémů.
Domlouvali jste se anglicky?
Ano.
Nejste první polský fotograf v Listech, který studoval v Opavě. Co vám dala?
Především kontakt s profesory, možnost konfrontovat své práce s jinými, s učiteli a pak i spolužáky. Hodně jsem se naučil, oč ve fotografii jde, jak užívat jejího jazyka, spoustu technických věcí, jak se dělá reportáž… Ještě na klasický film, což přece jen vyžaduje víc znalostí a dovedností. Je tam velká otevřenost vůči studentům, možnost rozhovoru, diskuse. Učitelé poradí, jak nejlépe vyjádřit, co sám chci říct. Institut je podle mě v této části Evropy naprostá výjimka. A dost neformální. Vyhovovalo mně rozdělení práce, to je pro fotografa nejlepší, když může pracovat sám a pak se po nějakém čase porovnat s ostatními. Lepší než když všichni jsou spolu pořád, od rána do večera, v jedněch učebnách, na jedněch kolejích.
Narodil jste se na východě Polska, kde přece jen zůstalo z někdejší etnické pestrosti víc…
Vždyť Polsko je tak jednonárodní jen pár desítek let! V mém rodném městě nežili zdaleka jen Poláci, Židů bylo 40 procent, a také Bělorusové, početní Němci a další… Chasidé, které fotografuji, to je z dnešního polského pohledu trochu mámení, pohádka… Mají kořeny v Polsku, ale dnes přiletí charterem do Rzeszowa, odjedou do Leżajska, zatančí, pomodlí se, vrátí se do Rzeszowa a zase domů…
Adam Tuchliński (1980) se narodil v Białystoku na severovýchodě Polska. Nyní žije a pracuje jako fotograf ve svobodném povolání ve Varšavě. V letech 2001–2006 studoval v Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Je mimo jiné stálým spolupracovníkem novin Dziennik, týdeníků Przekrój a Newsweek Polska, spolupracoval také s Polskou tiskovou agenturou (PAP). Samostatně vystavoval například ve varšavském Paláci vědy a kultury cyklus nazvaný Sovětské Bělorusko, letos měl dokonce dvě výstavy v České republice – nejprve v ostravské galerii Opera, v listopadu vystavoval cykly Na cadikově hrobě a Chasidé v uherskohradišťském kině Hvězda; z tohoto okruhu pocházejí také fotografie publikované v Listech. Více informací a další fotografie na internetové adrese www.adamtuchlinski.com.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.