Kdoví zda spiklenecký výklad není vlastně naším nejběžnějším přístupem k dějinám: je jednodušší redukovat složitý děj na intriku než brát v úvahu milion aspektů. Jak mnoho lidí dodnes věří, že pád sovětského impéria by se vysvětlil, kdybychom věděli, co tajného si říkali Reagan s Gorbačovem, nebo že pád ČSSR by se vysvětlil, kdybychom věděli, jako to bylo doopravdy tehdy na Národní třídě! Minulý režim takové myšlení pěstoval. Vždyť pokud jsme My pochopili zákonitosti dějin a podle nich jednáme, musí být každá nesnáz především výsledkem zákulisních machinací, intrik a spiknutí. Takové byly titulky Rudého práva v 80. letech: Nitky a kanály směřují do Polska – Direktivy přicházejí z Paříže – Centrála v Pullachu – O stycích polských emigrantů s CIA – Operace Wojtyla…
*
Bylo by divné, kdyby tajné služby nepracovaly, také naše i ruská. Ale jak bezelstně, ba svým způsobem nadšeně přijaly sdělovací prostředky nedávnou nepříliš jasnou zprávu o působení ruských tajných služeb na náš vztah k americkém radaru! Titulky z vlivných internetových adres a novin byly na způsob: Rusko ovlivňovalo veřejné mínění proti radaru – Ruští agenti štvou Čechy proti radaru – Rusko chce vliv a má tu vhodný terén, říká bývalý šéf špionů Šándor.
*
Kolik bylo hlasů, které by připomněly, že nezdravé okouzlení rozvědkami velmi zkresluje veřejnou debatu? Kolik lidí si nyní, třeba podvědomě, odpustí vyslovit odmítavý názor, či jen nekonformní? Kdo by chtěl upadnout v podezření, že to říká za cizí peníze nebo jako předmět vydírání?
*
Kolikrát jsme slyšeli, že kdo není nadšen Ústavem pro výzkum totalitních režimů, kdo odmítá lustrace nebo je odmítá v dnešní podobě, má se patrně sám čeho bát? Jistě jsou takoví a jistě špióni pracují, ale jako obecný argument je to podlost. A diskuse tím obvykle končí.
*
Víceméně k témuž duchu ještě jeden citát (Neviditelný pes): „Mám tísnivý pocit, že se historie může opakovat a že jsou u nás síly, které se o to snaží.“ Patrně jsou u nás nějaké síly, ale nešlo by to vyjádřit – pardon – netotalitně? Skutečně, s minulostí jsme se dosud nevyrovnali…
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.