Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Nic se nenaučili a nic nezapomněli – chtělo by se říci s Napoleonovým ministrem Talleyrandem. Režii tzv. Kubiceho zprávy, která jednou bude připomenuta v análech o Lesku a bídě politické kultury, inscenoval v zájmu ODS její poslanec, předseda sněmovního výboru pro obranu Jan Vidím. Celkem úspěšně. Šlo sice o pouhou snůšku nezávazných řečí a drbů, z nichž se nic neprokázalo ani neprokazovalo, ale svůj účel to splnilo. Pár dní před volbami byla pomluvena tehdejší vládnoucí strana, část občanů zastrašena propojením veřejné moci s podsvětím. Takový úspěch je škoda zapomenout, jak ho však před novými volbami zopakovat? Vhodili sousto, jehož očichávání odvedlo pozornost médií od nepříjemných afér a otázek. Pustili do veřejnosti několik měsíců starou zprávu o sovětských tajných službách, které mezi našimi občany šíří odpor k umístění amerického radaru.
O podstatě věci, vážné i komické zároveň, bylo již napsáno mnoho vět. Nesporný byl jistý úspěch. Noviny různého stupně bulvárnosti se námětu ujaly, a když zájem utichal, poznatky BIS ruče přiživila obdobným zjištěním i vojenská rozvědka. Osvědčený režisér ODS Jan Vidím, jistě ve vzpomínce na užitek Kubiceho zprávy, řekl, že záležitost bude 1. října projednávat sněmovní výbor. Nakonec však jako bytostný demokrat ustoupil vážným námitkám: „Odmítám jakoukoli politizaci otázek národní bezpečnosti a jejich spojování s krajskými volbami“ a přeložil schůzi na listopad. Jedno je jisté: žádné senzace se veřejnost nedočká. I kdyby mohly tajné služby něco konkrétně doložit, zákon jim to zapovídá. Ostatně účelu už bylo dosaženo. A možnost, že by se mluvilo také o zahraničních službách, které u nás pro americkou radarovou stanici naopak vytvářejí vhodné prostředí, je samozřejmě absurdní.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
