Jiří Dědeček

Básně a překlady

PH haiku

Nocí úzkosti
je dlouhé bdění ke dni
Ještě chceš mlčet?

Zvolna se měním
v hrůze
před rozedněním:
Tichounce vyji

Než začne svítat
jak polévkové lžíce
přilneme k sobě

Narezlé slunce
prodírá se mou šedí
paprsek z mědi

Je ve mně díra
a zvíře
neumírá
a obruč hoří

Drásat a hrýzti
a teplou krví stvrdit
čím jsme si jisti

Jak lžíce bagru
když písčité dno drásá
tak mě to bolí

Slunci v ústrety
a přece jinak plane
nežli před lety

Dokud mi tepe
srdce
rozbij můj obraz
a slož ho lépe

Mexickou nocí
tvé bílé bříško svítí
už nezabloudím

Drobnými prsy
zmlsána moje ústa
jen verše chrlí

Překládání mě inspiruje, nikoli ovšem ve smyslu napodobení originální předlohy (i když tomu vlivu se jistě nelze ubránit a – třeba podvědomě a dlouhodobě – působí), ale především jako obohacení jazyka. Nejkrásnější čtenářský zážitek je zabloudit ve slovníku při hledání nějakého konkrétního výrazu, zapomenout na něj a nechat se unášet slovíčky a výrazy dál a dál: Lodovico… lombricalo… lóntra… lúgubre. Je to sice neprofesionální, takový překladatel by si zřejmě nevydělal na slanou vodu, ale je to velmi dobrodružné; slova jako by sama skládala malé příběhy: Hrabě… hranostaj…hrýzti… hřad. Zatím jsem – až na jedinou výjimku – vždy překládal jen díla, která jsem si sám vybral, ať už to byl Georges Brassens, Vladimír Vysockij nebo Jacques Brel v poezii, Bernard Emond nebo Jean-Claude Carrière v próze. Jsem tedy opravdu překladatel amatér: nikdy jsem nezažil stres spěchu a nutnost vyhovět objednávce. A myslím, že v těch příštích zhruba třiceti letech už mě nic takového nepotká.

Angelo Ambrogini (Poliziano)

Rispety

Zlomený měsíc

Zlomený měsíc nad jezerem visí
stříbrná skoba klíček k předpeklí
proč nelze vrátit to co bylo kdysi
říci si co jsme neřekli?

Ano já vím – zase jen slova slova
přesto však prosím: zkus to se mnou znova

a všimni si mé proměny:
Jsem jak ten měsíc zlomený

Ach zapomněl jsem
Ach zapomněl jsem jak ta láska bolí
myslel jsem když mi šedne vlas
že odolám už navždy komukoli
Netušil jsem že potkám vás

Teď chci jen po psím žít ve vašem stínu
Má – nemá? otrhávat kopretinu

Však vašich očí jasná šeď
chmurnou mi dává odpověď

To vítr v noci

To vítr v noci orval rudé máky
déšť lepí lístky na kamení skal
krvavý dekor pro diváky
po ránu kdosi přichystal

A ty se ptáš proč jsem tak bledý?
Protože jsem tu naposledy

Podívej déšť už ustává
Čeká mě cesta krvavá

Jaký to plamen

Jaký to plamen plá mi v hrudi
což ještě nejsem dosti stár?
Bere mi dech a ze sna budí
jeho žár

Spálené srdce horká hlava
a pleť načisto popelavá

jak smolná louč jsem láskou chyt
a prosím Nehasit

Tma sedá

Tma sedá Arno černě svítí
slunce se šetří na ráno
zbývá jen najít důvod k žití
a mám vyhráno

Okolo umírá i žije
celá má sladká Florencie

kdekdo mne líbá jen vy ne
a to je důvod nad jiné

Jiří Dědeček (1952) je básník, prozaik, muzikant, publicista, autor knih pro děti, překladatel. Jako hudebník a textař spolupracoval v letech 1973–1985 s Janem Burianem, později začal vystupovat sám. Překládá z francouzštiny, ruštiny, italštiny. V současnosti je předsedou českého Penklubu, vyučuje na Literární akademii a Gymnáziu Josefa Škvoreckého. Z desek: Ozvěny malých scén (1983), Zabili trafikantku (1990), Reprezentant lůzy (1992, 1995), Žalozpěv pro lehký (1998), Kdyby smrtka měla mladý (2003), Řekněte to mýmu psovi (2006). Z knih: Měsíc nad sídlištěm (1987), Defilé (1991), Můj vůz (1999), Věci po mrtvých (2001), Snídaně se psem (2008), Haiku haiečku (2008).

Obsah Listů 5/2008
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Dědeček

Básně a překlady

PH haiku

Angelo Ambrogini (Poliziano)

Rispety

Zlomený měsíc

To vítr v noci

Jaký to plamen

Tma sedá

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu