Jiří Štěpanovský

Kosovo, Gruzie a mezinárodní právo

(K Listům 4/2008)

K vynikajícímu rozboru postavení „polostátu“ Kosova z pera Lubomíra Boháče bych rád přičlenil několik poznámek z hlediska mezinárodního práva a dalšího vývoje zejména v oblasti Kavkazu. Pokud jde o mezinárodní právo, je s ním potíž, že – na rozdíl od práva vnitrostátního – není založeno na státem stanovených a vynutitelných zákonech, ale jen na mezistátních dohodách a zvyklostech, jejichž důsledné dodržování bývá mezinárodním společenstvím jen obtížně prosazováno. Zahraniční politika států, hájící většinou tzv. národní zájmy, se zatím často neshoduje s vyššími etickými hodnotami základů práva mezinárodního. Ukazují to případy „polostátů“ (tj. svévolně vyhlašovaných států neuznávaným většinou členů OSN) – v daném případě Kosova, Jižní Osetie a Abcházie, při jejichž ustavování dochází zejména k porušení Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky 1975). V něm se představitelé všech evropských států (včetně tehdejšího SSSR) a USA a Kanady zavázali respektovat neporušitelnost hranic a územní celistvosti států. Obě tyto zásady patří mezi deset hlavních principů (tzv. Dekalog), jimiž se řídí vztahy mezi účastnickými státy. Uvedený helsinský dokument byl v plné šíři znovu potvrzen na pařížské konferenci KBSE v roce 1990.

Hranice a územní celistvost států však za určitých podmínek měnit lze. V deklaraci je totiž ustanovení: „Účastnické státy předpokládají, že jejich hranice mohou být měněny v souladu s mezinárodním právem mírovými prostředky a dohodou.“ Jednostranné vyhlášení samostatnosti srbské provincie Kosova ze 17. 2. 2008, jakož i prosazování samostatnosti gruzínských provincií Jižní Osetie a Abcházie se však děje bez dohody, ne vždy mírovými prostředky a za protestů členů OSN – států Srbska a Gruzie, od nichž jsou území odtrhována.

Samostatnost Kosova dosud neuznávají některé členské státy EU (Španělsko, Slovensko, Řecko) a z velmocí – stálých členů v Radě bezpečnosti OSN Rusko a Čína. Rusko poukázalo na jeho neslučitelnost s mezinárodním právem především proto, že západní velmoci a většina členů EU uznáním Kosova vytvářejí nebezpečný precedens pro desítky menšinových separatistických hnutí, zejména v Asii a v Africe, usilujících o jednostranné vyhlášení samostatnosti odtržením od mezinárodně uznávaného státu. Tyto obavy potvrdil i vývoj v oblasti Kavkazu. Tak jako OSN nelegalizovaným bombardováním Srbska v roce 1999 bylo postupně pod mezinárodním dohledem připravováno odtržení Kosova, vznikaly přítomností ruských „mírových sil“ ve dvou provinciích Gruzie a západním vybavováním gruzínské armády podmínky tentokráte již vojenského konfliktu. Ruská velmoc reagovala násilím na pokus Gruzie násilím obnovit plnou kontrolu nad vlastním územím. Politický zájem státu (velmoci na obnovení a upevnění sféry vlivu a menší země na uhájení celistvosti a nezávislosti) zde převládl nad mnohem širším zájmem většiny národů na upevňování míru. Střet zájmové sféry euroatlantické (v čele s USA) se zájmy euroasijskými (v červenci vyřešilo Rusko s Čínou poslední územní spor na Ussuri) tak přinesl nežádoucí náznaky nové studené války. Důslednou aplikací mezinárodního práva bylo ovšem možno řešit jak postavení Kosova, tak i Jižní Osetie a Abcházie: širokou autonomií pro dané etnické menšiny. Bohužel v současném světě zatím neumíme překonávat často slepé zájmy nacionalistické a imperiální.

JUDr. Jiří Štěpanovský, CSc., člen redakční rady časopisu Mezinárodní politika, Praha

Lubomír Boháč: Uznání Kosova je vážná chyba

Jiří Štěpanovský: Gruzie, Kosovo a mezinárodní právo

Karel A. Novák: Za hranicí vkusu

Adam Michnik: Gruzínská zkouška a zkoušky budoucí

Jiří Koubek : Gruzie, slabá místa na mapě a nešťastné paralely

Obsah Listů 5/2008
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Štěpanovský

Kosovo, Gruzie a mezinárodní právo

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu