Dvacátý svazek sborníku z Českého ráje a Podkrkonoší opět přesahuje regionální rozměr. Důkazem mohou být citace v českých historiografických pracích. Poslední svazek seznamuje např. s novinkami z archeologických výzkumů (Kumburk, Janovice). Zajímavá je stať o zvonovém inventáři na Turnovsku. Srdce českého historika myslím zaplesá nad edicí korespondence mezi dvěma výraznými dějepisci Josefem Pekařem a Josefem Vítězslavem Šimákem. Editoři Karol Bílek a Hana Kábová významně doplnili naše znalosti osudů J. Pekaře (1870–1937) a J. V. Šimáka (1870–1941). Listovní výměna potvrzuje, že Pekař měl mnohem rozsáhlejší záběr než jeho spolužák ze základní školy a pozdější kolega na univerzitě Šimák, ale demonstruje Pekařův respekt k práci kolegy, který zůstal více věren ve svém díle regionu. Edice přibližuje, nakolik Pekař s Šimákem konzultoval specifické otázky a jak si kolegy cenil (mnohem více, než je zvykem v české historiografii po r. 1945). J. V. Šimák se poměrně často obracel na Pekaře s žádostmi o intervence; je tím zdůrazněn fakt, že Pekař byl i člověk se značnou mocí nad českou vědou. Čtyřicet sedm let trvající dopisování zpřesňuje naše znalosti o situaci v historickém oboru v českém kontextu. Edice, vynikající úvod, minuciózně vypracované poznámky a rejstřík činí z 20. svazku sborníku povinnou četbu pro českého vzdělance.
*Z Českého ráje a Podkrkonoší. Vlastivědný sborník 20. Státní okresní archiv Semily – Muzeum Českého ráje, Semily – Turnov 2007,
359 s., doporučená cena 150,- Kč. -lach-*
Bol raz (1918–2004) insitný moravský maliar Jan Hruška, ktorý prišiel o záhradu, lebo sa z nej mala stať stavebná parcela. A tento Hruška sa rozhodol, že záhradu, s ktorou tak osudovo zrástol, bude hľadať. Maľovaním obrazov, čo omamne voňajú temer popínavými kvetinami (zväčša kaktusovitými), ale aj motýľmi. Obrazov, na ktorých ladne plávajú lodičky, kde vidno rozhovárajúcich dedinčanov a znovu a znovu kvetiny, čo nadnášajú kopce s kostolmi. Obrazov, kde ustavične svieti slnko, sneh je vždy oslnivo, oslepujúco čistý, kde už pršalo a teraz sa rosprestrelo dúhou (i kvetinovou, vyzerajúcou ako „žúdr“) a kde vrany lietajú priam usporiadane. J. Hruška maľoval a pritom tkal, vyšíval krajinu, nanášajúc olejové farby na rub sololitu – spravidla injekčnými striekačkami, s vopred namiešanými farbami a farebnými odtieňmi v ich zásobníkoch, a špeciálne upravenými ihlami. Jeho výtvarné, usporiadane, sviatočne, idylicky a pravdaže – naivne pôsobiace výšivky majú reliéf i plasticitu, keďže na suché farby, ktoré si musel trpezlivo vyčakať, nanášal nové a nové vrstvy. Opakujúci sa obrazový a kompozičný princíp, jednostaj sa vracajúce motívy a témy sú, pravdaže, nevýhodou takéhoto typu výtvarnej reflexie, na druhej strane však zakaždým zostáva metaforou čistej, povedzme nedeľňajšej poézie, hoci len v jednotlivosti, v detaile. Bratislavský FO ART má za sebou ďalšiu úctyhodnú monografiu. Okrem reprodukcií obrazov obsahuje krátke „recenzie“ výtvarných teoretikov, šesť kapitol, do ktorých Hruška rozdelil obzretie za svojím životom a dielom, zoznam výstav i fotografický album. Ten Hruškovo úspešné hľadanie záhrady uzatvára. Ako nájdenú tichú radosť. Presnejšie: ako tichú radosť z nájdenia poézie veľkých maličkostí.
Ladislav Pukl: Jan Hruška. O malíři, který maloval radost pro radost jiných, FO ART, Bratislava 2008, 145 s., -mah-
Kniha vychází už potřetí, ale pokaždé je co doplnit. Je v ní popsáno 262 rozhleden na území naší republiky. Jejich polohu je možno najít na vložené mapce. U každé rozhledny je uvedena kromě fotografie i řada údajů od výšky vyhlídkové terasy přes otvírací dobu a cenu vstupenky až po točivost schodiště. Následuje vylíčení historie rozhledny, často velmi zajímavé svými souvislostmi s historií země a kraje. Z přehledu v úvodu knihy se dozvíme, že první rozhledna u nás byla postavena r. 1796. Velmi nepříznivá rozhlednám byla komunistická éra, kdy jich řada spadla nebo zchátrala natolik, že musely být uzavřeny. Někdy byl důvodem uzavření i nevhodný výhled do vojenských prostorů. Zato po r. 1989 jsou rozhledny horlivě opravovány, zpřístupňovány a zvláště v posledním desetiletí též budovány. Encyklopedie našich rozhleden skýtá skvělé tipy na výlety.
Pavel Miškovský: Naše rozhledny, Dokořán, Praha 2008, 326 s., cena 298 Kč.-jn-
Vodopády jsou klenoty přírody. Mnozí její milovníci se patrně domnívají, že ty české lze spočítat ne-li na prstech jediné ruky, tedy na prstech jediného těla. Kniha je vyvede z omylu. Jenom vodopádů uznaných za nejkrásnější je u nás 120. Jsou roztříděny podle pohoří a o každém z nich jsou uvedeny základní údaje, výška, morfologický a genetický typ, a ovšem i jak se k nim dostat. Hodnotu knížky zvyšuje úvod se srovnávacími tabulkami, vysvětlením terminologie a pojednáním o vzniku, vývoji a zániku vodopádů. Překrásné jsou fotografie, vybízející k přímému zhlédnutí.
Martin Janoška: Nejkrásnější vodopády České republiky, Academia, Praha 2008, 280 s., cena neuvedena.-jn-
Kniha nám znovu připomíná étos první republiky v jednom ze svých nejlepších nositelů; také citlivou vnímavost vůči oběma totalitarismům, více ovšem, jak odpovídalo postavení republiky, vůči nacismu a fašismu (zde jsou velmi zajímavé postřehy na téma manipulujícího jazyka jeho propagandy). Postřeh, podle něhož sovětská moc nahrazuje náboženství nikoliv bezvěrectvím nebo svobodným myšlením, ale novou bigoterií, je dnes jaksi samozřejmý – ale v roce 1929?! Zdá se také, že výbor fejetonů Josefa Čapka dokládá, že jeho kritický poměr k – údajně a někdy snad skutečně – povrchně vlídné či prostě populárnější – tvorbě bratra Karla se někdy přeceňuje, v publikovaných vzpomínkách, také rodinných, i dnes. Fejetonistika potvrzuje nejen bratrskou lásku, nezpochybňovanou, ale také mnohem větší sympatie ke slavnějšímu bratrovi jako tvůrci, než se mívá za to. Aha, a taky řekněme, že se novinář může obejít skoro po tři desetiletí práce bez sprostoty.
Josef Čapek: Publicistika 1, k vydání připravil Jiří Opelík, Triáda, Praha 2008, 648 s.-vb-
Jedna, ale vlastně dvojí historie organizace, která sehrála velkou roli ani ne tak vlastní velkou tvořivou politickou silou, jako spíše v roli démona brežněvovské a normalizační propagandy. To není výsměch: KAN nemohl být po dvaceti letech komunistického vládnutí jiný, po oněch dvaceti letech ani satelitní nekomunistické strany silou nehýřily a hýřit nemohly. Ostatně působily v něm či v jeho prospěch také osobnosti skutečně historické, mj. I. Sviták, V. Havel či R. Battěk, nebo lidé, kteří se velmi osvědčili poté v exilu. Po Listopadu, když se začalo štěpit OF a svobodně vznikat či ožívat politické strany, neměl KAN příliš dobré vyhlídky a nesplnil naděje mnoha svých obnovovatelů. V jeho prostředí se dařilo mírnějším formám spikleneckých teorií a jeho antikomunismus, bezpochyby většinou ideový, nakonec pomohl spíše těm, kteří se označovali za pragmatiky – patrně zejména v boji proti politicky aktivním zbytkům osmašedesátníků. Nápady např. na účast na privatizaci podle minulých zásluh či provinění, byť dobře míněné, se naštěstí neuskutečnily. Kniha ukazuje v pádné zkratce velikost i limity mnoha politických prostředí za poslední čtyři desetiletí.
Jiří Hoppe, Jiří Suk: Dvojí identita Klubu angažovaných nestraníků. Před invazí 1968 a po pádu komunismu 1989, Euroslavica, Praha 2008, 166 s. -vb-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.