Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 4 > Karel Skalický: Člověk je to, co jí aneb quasi-hegeliánské, ateistické a křesťanské veršování na dané téma
Už Heine kdys na srdce klad
všem přičinlivým chlapcům
o Pánbíčka se nestarat
a nebe nechat vrabcům.
Ti hoši si to hned vzali
tak přenáramně k srdci,
že vzápětí rozpoutali
kulturní revoluci.
Sám Feuerbach, ten dobrý brach
nás svou moudrostí kojí,
když praví nám: „Jen žádný strach,
vždyť člověk je to, co jí.
A zlostný ten Bůh na nebi,
Bůh Bible a Bůh babek,
kterého Mojžíš velebí,
ač zřel jen jeho zadek,
ten není víc než skrytá líc
mysli, jež myslí sebe,
převráceně se zrcadlíc
v postavě Boha nebe.
A dokud ten Bůh nezajde
svou přirozenou smrtí,
tak člověk sebe nenajde,
odcizen nadosmrti.
Neb je to pravda, věřte mi,
od věků až do věků,
že jen ten bůh je na zemi,
jímž člověk je člověku.
Jen věřte, jsou k zahození
ty bohovědné hnidy.
Nuž, zbavte se odcizení
tím, že čtete mé knihy.“
Však ošidná to byla lest,
lidé si nejsou bohem,
za právo používají pěst
a lásce dávaj’ sbohem.
Tu další hoch, tentokrát Bloch
to vida, jak tu člověk hnije,
nad odcizením vzkřikl: „Och,
to je převelká patálie.
Neb co v budoucnu máme být,
to tady nejsme dosud,
nuceni zatím stále žít
odcizenosti osud.“
A tak jsme jím poučeni,
a to je dnes už jisté,
že nejvíc si odcizeni
jsou sami ateisté.
I my křesťané věříme,
že člověk je to, co jí,
a tak Krista pojídáme
hned pod způsobou dvojí:
víno – chléb je Tělo – Krev,
a to je naše strava,
Kristus, živ, a ne mrtev,
je ta Budoucnost pravá.
Tak pravá, že už dnes je v nás,
co jednou budem, to už teď jsme,
ze stébla roste plný klas,
a v čase zraje žití věčné.
Karel Skalický (1934) je katolický kněz, po návratu z exilu působí v Českých Budějovicích a na Hluboké.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
