Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 4 > Karel Skalický: Člověk je to, co jí aneb quasi-hegeliánské, ateistické a křesťanské veršování na dané téma

Karel Skalický

Člověk je to, co jí aneb quasi-hegeliánské, ateistické a křesťanské veršování na dané téma

QUASI-TEZE:

Už Heine kdys na srdce klad
všem přičinlivým chlapcům
o Pánbíčka se nestarat
a nebe nechat vrabcům.
Ti hoši si to hned vzali
tak přenáramně k srdci,
že vzápětí rozpoutali

kulturní revoluci.
Sám Feuerbach, ten dobrý brach
nás svou moudrostí kojí,
když praví nám: „Jen žádný strach,
vždyť člověk je to, co jí.
A zlostný ten Bůh na nebi,
Bůh Bible a Bůh babek,
kterého Mojžíš velebí,
ač zřel jen jeho zadek,
ten není víc než skrytá líc
mysli, jež myslí sebe,
převráceně se zrcadlíc
v postavě Boha nebe.
A dokud ten Bůh nezajde
svou přirozenou smrtí,
tak člověk sebe nenajde,
odcizen nadosmrti.
Neb je to pravda, věřte mi,
od věků až do věků,
že jen ten bůh je na zemi,
jímž člověk je člověku.
Jen věřte, jsou k zahození
ty bohovědné hnidy.
Nuž, zbavte se odcizení
tím, že čtete mé knihy.“

QUASI-ANTITEZE:

Však ošidná to byla lest,
lidé si nejsou bohem,
za právo používají pěst
a lásce dávaj’ sbohem.
Tu další hoch, tentokrát Bloch
to vida, jak tu člověk hnije,
nad odcizením vzkřikl: „Och,
to je převelká patálie.
Neb co v budoucnu máme být,
to tady nejsme dosud,
nuceni zatím stále žít
odcizenosti osud.“
A tak jsme jím poučeni,
a to je dnes už jisté,
že nejvíc si odcizeni
jsou sami ateisté.

QUASI-SYNTEZE:

I my křesťané věříme,
že člověk je to, co jí,
a tak Krista pojídáme
hned pod způsobou dvojí:
víno – chléb je Tělo – Krev,
a to je naše strava,
Kristus, živ, a ne mrtev,
je ta Budoucnost pravá.
Tak pravá, že už dnes je v nás,
co jednou budem, to už teď jsme,
ze stébla roste plný klas,
a v čase zraje žití věčné.

Karel Skalický (1934) je katolický kněz, po návratu z exilu působí v Českých Budějovicích a na Hluboké.

Obsah Listů 4/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.