Pavel Švanda

Neviditelné spiknutí

Umíme si vybájit bezkonkurenční hrůzy hrůzoucí. Evropská, ale zejména americká epika je drásána živou apokalyptickou představivostí, utrženou od původních mýtických a náboženských základů. Fejetonista i Hollywood nám dovedou náš vlastní strach i prodat. Což ale není zas až tak velký výkon. Totéž dříve dokázal i nadaný demagog, který nedisponoval ani mikrofonem. Živná půda úzkosti je v kdekom. Bakterie strachu bují v kultivační půdě neošetřeného svědomí. Stačí rýpnout nehtem pod povrch konvenční mentality a už zasyčí běsi podvědomých obav. Bylo tomu tak vždycky?

Ostatně se už prý dějí katastrofy přiměřené elektronické civilizaci. Musíme přece věřit zprávám o počítačových hackerech. Tuhle internetem vytunelovali vklady nebo pronikli na práh tajemství Pentagonu. Jindy neviditelný zlosyn rozložil virovou nákazou statisíce PC. Zatím se jedná, jak se zdá, o nadanou hravou mládež nebo o ojedinělé zlovolné asociály. Ale co se stane, až se skupina takových úchylně geniálních Jánošíků domluví na ovládnutí Evropy, případně celého makroregionu průmyslové civilizace? Zastavit vlaky, utlumit elektrárny, zmást navigace, zrušit provoz námořních i leteckých radarů, ucpat ropovody, umrtvit bankovnictví, oslepit policejní i armádní štáby, oněmit vládní úřady? Teoreticky by se to všechno a ještě víc mohlo geniálním blbcům podařit. Pracovala by pro ně i jejich vlastní propaganda. Vysílaní zavedených mediálních sítí by vytěsnily připravené pseudoprodukce, poplašné zprávy, nebo naopak teplá mlha superporna. Usama bin Ladin by nám pak připadal jako starobylý pohádkový šotek. Nedokázal zatím víc než zabíjet lidi po tisících, což, zachce-li se nám, též svedeme.

Pravá katastrofa by však nastala, kdyby k úspěšnému a neviditelnému počítačovém spiknutí došlo, aniž bychom cokoliv poznali. Pěna dní by dál pulzovala svým únavným rytmem. Radary i navigace by fungovaly, média by nás bavila v navyklé míře. Ministerstva by sebevědomě regírovala a opozice by svárlivě kverulovala. Poslanci by se dohadovali o imunitu. Domnívali bychom se, že v bankách a spořitelnách máme ještě pořád své peníze. Ve skutečnosti by ale celá realita byla tajně sevřena rukama PC tyranů. A ti by připravovali Absolutní Výbuch, elektronický soudný den!

O tom už určitě byl konzultován nejeden filmový scénář. Jenže počítačová orwelliáda na obrazovce by mohla být pěkně nudná. Absolutní PC ďáblové a PC čertice, byť pekelně pohlední a sexuálně polyvalentní, opticky by byli spořádaní jako kterýkoliv načesaný finanční poradce. A co s agentem PC007, který by suverénním darebům čelil pouze pilným ťukáním do klávesnice? Matrixový balet čísel a kung-fu strkanic už tu byl.

Ale něco na tom je: vy ještě nevěříte, že náš svět je už dávno podřízen všeobecnému spiknutí? Ubozí dětinové! Nad vaší naivitou ustrne osazenstvo kdekteré hospůdky IV. cenové skupiny. Tam o neviditelné světovládě vědí už dávno. Víra ve všeobecné spiknutí ale nežije jen z piva a apokalyptické epiky. Úzkostná představivost je dnes zakotvena i v průměrné mentalitě. Podle většiny z nás přece velí Zlo světu zcela samozřejmě. Kdo si ještě troufá uvažovat, natož mluvit o spáse? I rudou vizi, že jednou zhyne starý podlý svět, dnes zastávají převážně jen mladiství nevychovanci a sektáři. Dokážeme si ještě vůbec představit svět zastřešený někým jiným než absolutním Zlem? Za naši rozšafnou hysterii a odmítavé rozpoložení ovšem nemohou počítače, nýbrž spíše net obtížených svědomí.

Pavel Švanda

Obsah Listů 3/2008
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Švanda

Neviditelné spiknutí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu