Václav Žák

Reforma tlačená parním válcem

Reforma zdravotnictví začíná rozhodovat o osudu vlády. Těžko říci, jestli si to vláda uvědomuje. Ministr Julínek se rozhodl ignorovat veškeré kritické hlasy a postupuje podle programu, jehož obrysy byly připravené, to je pravda, už před řadou let. Vzbuzuje tím čím dál koncentrovanější odpor prakticky všech, kterých se to týká.

Je to škoda. Zdravotní systémy musí reformovat celý svět, zvláště ty země, u nichž lze očekávat potíže s demografickým vývojem. Jednak se objevují stále dražší a dražší přístroje a léky, které v nevídaném množství konzumují už i děti (alergie apod.), jednak se rozšiřuje okruh chorob, které je možné léčit – ovšem za cenu podstatně zvýšených nákladů. Ve většině zemí výdaje na zdravotnictví rostou natolik, že se hledají postupy jak výdaje zefektivnit a držet pod kontrolou.

Zavádět šetření, tedy ekonomické kalkulace, do péče o zdraví lidí je přirozeně mimořádně citlivý problém.

Druhým problémem, na který narazí všichni reformátoři, je mimořádný vliv, který lékaři ve společnosti mají. Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo postupovat tak, že bude reformu prosazovat silou a nebude dávat karty na stůl, aby se nestačil zformovat odpor. Zprvu se zdálo se, že jde o účinný recept. Ovšem teď začíná narážet na své meze. Je to, mimochodem, docela slušné vysvědčení, jak česká společnost získává sebevědomí.

V čem spočívá základní koncept reformy? Stručně řečeno ve změně postavení zdravotních pojišťoven. V současné době pojišťovny nemají žádnou motivaci šetřit. Přitom existují odhady, že 20 % výdajů na zdravotnictví je zcela neefektivních, tedy asi 40 miliard Kč každý rok vyletí komínem, aniž by přispěly ke zlepšení zdravotního stavu populace.

Reforma má tedy změnit postavení pojišťoven. Mají se z nich stát finančně motivované subjekty, které si část vytvořeného zisku budou moci ponechat za odměnu, že budou svým klientům zajišťovat tu nejlepší a přitom nejlevnější péči. Aby nemohly zvlčit, postaví se nad ně regulační orgán, který zajistí, aby svého postavení nezneužívaly.

Zajímavé, že? Tak v čem je problém? V tom, že finanční motivace ve zdravotnictví jsou neskonale ošidné. Kdy bude mít pojišťovna největší zisk? A jak může nejsnáze ušetřit? Když nebude léčit těžce nemocné. Jak známo, až 80 procent prostředků ze systému občané čerpají několik let před smrtí. Pokud se jim složité operace odepřou pod záminkou, že z lékařského hlediska nemají smysl, protože pacientovi nedávají perspektivu prodloužení života, pokud se jim odepřou nákladné léky, systém bude nepochybně generovat zisk.

To není bláznivý horor. Známý americký režisér-provokatér Michael Moore ukázal ve svém filmu Sicko, jak v americkém Kongresu vypovídala revizní lékařka dr. Linda Peeno, že brala miliony dolarů ročně za posudky, jimiž se zamítaly žádosti o nákladné operace pro pojištěnce její „organizace na údržbu zdraví“. Mimochodem, ty reforma zavádí i u nás. Pak se v ní hnulo svědomí a šla Kongresu vysvětlit, jak perverzně funguje systém „motivující k úsporám“, který v USA v sedmdesátých letech zavedli.

To je úskalí chystané reformy. Pokud se ve zdravotnictví prosadí finanční motivace, výsledky mohou být o hodně jiné než růžové představy našich reformátorů. Nechme přitom stranou lákadla, která představují pozemky, na nichž některá zdravotnická zařízení stojí. Jejich prodejem by se daly obratem získat částky, které akcionáři nezískají z provozu nemocnic ani za 100 let. K čemu to bude motivovat? K umělému bankrotu a rozprodeji aktiv.

Samozřejmě, rizikům se dá předcházet. Znamená to ovšem, že reformátoři dopředu nastaví právní rámec, v němž se soukromí vlastníci budou pohybovat. Definují standardní péči plně hrazenou z pojištění, prosadí účinná opatření proti monopolizaci zdravotní péče v území, zavedou měření a zveřejňování kvality péče poskytované jednotlivými zdravotnickými zařízeními i pojišťovnami, zamezí oněm strašidelným „úsporám“, o nichž jsme se zmínili výše, zabezpečí univerzitní nemocnice, které musejí kromě léčení zvládnout i výuku a výzkum.

Pak reforma získá důvěru. Je-li však prosazovaná telefonním právem, nevybíravým nátlakem a demagogickými argumenty, důvěru mít nebude. Britská reforma začíná tezí: větší výběr pro pacienta. Česká strká pacienty i lékaře do chomoutu, z něhož nebude úniku. Představme si lékaře v nemocnici, která patří pojišťovně a která dostává léky od firmy, jež také patří pojišťovně. Co si počne lékař, když mu firma odmítne dodat drahé léky, které by podle jeho přesvědčení pacientovi prospěly? Bude je na nemocnici tvrdě vyžadovat? S rizikem, že ho propustí, a on v okolí nenajde práci, protože všechna zdravotnická zařízení budou patřit stejné pojišťovně? Nebo mu je koupí ze svého? Ne, spíš mu dá levné léky, které mu pojišťovna zajistí. Důsledky si každý domyslí sám. Na nebezpečí územní monopolizace upozorňuje i OECD.

Některé koaliční strany začínají tušit, že proti druhému kolu reformy jsou ty tolik diskutované regulační poplatky drobností, a nechtějí se podílet na hře se zdravím občanů. Pozoruhodná je reakce médií. Nevšimnou si, jak daleko reforma zašla za vládní prohlášení. Vždyť např. poplatky se u rodinných lékařů neměly vybírat. Nevšimnou si, že pravicová vláda zestátňuje veřejnou VZP, že o „údržbářských“ organizacích nebylo v reformě slovo. Ne, prý jde o populismus před volbami.

Uspěchané zavedení reformy je hazardem. Každý začínající šachista ví, že přehodí-li v zahájení dva tahy, prohraje. V této reformě nejsou přehozené pouze dva tahy. Důsledky se projeví během několika let. Účet bude drahý. Slovo „reforma“ zmizí z politického slovníku, některé strany z vládních, jiné i z poslaneckých lavic. Pokud se nevzpamatují.

Václav Žák

Obsah Listů 3/2008
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Žák

Reforma tlačená parním válcem

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu