Anastázia Ginterová

RNDr. Anastázia Ginterová (1931–29. februára 2008) bola biologička a fejtonistka. Vyštudovala biológiu na Univerzite Komenského v Bratislave, dlhé roky pracovala v Ivanke pri Dunaji ako vedecká pracovníka vo výskume. Bola svetovo uznávanou mykologickou a po páde železnej opony dostala do Kanady zakladať farmy na hlivy. Stade poslala ako jedna z prvých svoj podpis pod iniciatívu obnoveného Kultúrneho života Za spoločný štát. Roku 1993 založila s Vladík Čechom občianske združenie Česko-slovenské Mosty. Začala pravidelne uverejňovať svoje eseje a fejtóny v Kultúrnom živote, neskôr v Mostoch, kde pracovala ako redaktorka, pokiaľ jej to zdravie dovolilo. V posledných rokoch vytvorila v Mostoch svoju pravidelnú rubriku Zo Záhradky Anastázie Ginterovej, neskôr O veciach a tvoroch. Roku 1997 sa stala laureátkou ceny Evropský fejeton, roku 2006 získala Cenu Vlada Čecha. Bola pravdepodobne najčítanejšou autorkou Mostov, do ktorých písala od ich úplného začiatku až do posledného čísla.

Dovolujeme si dále připomenout, co o ní napsal ne tak dávno klasik žánru, jemuž se také ona věnovala.

-red-

Pokud nepřestaneme být

Kulturní podnik, jako jsou Mosty, není jinde mezi dvěma národy snad možný, kde ano – ve Skandinávii, tam ho nikdo nepotřebuje. Kdo tady potřebuje naše Mosty? Podstatné je, že byly stavěny ze slovenského břehu, ale myslím, že víc je potřebujeme my Češi: abychom vůbec byli na světě ještě pro někoho jiného než jenom pro sebe. Mosty byly založeny z politické a kulturní vůle, ale pod ní fungoval inteligentní instinkt lidí, kterých nebývá mnoho: jsou to lidé, kteří cítí, totiž účinkuje v nich odpovědnost za rod, kmen...

Ale když mluvíme o mostě: most přece stojí na pilířích, bez pilířů není vznosného oblouku. Sloupem na slovenské straně je paní Anastázia Ginterová. Kdyby se po tom mostě vozily sem tam kdovíjaké vzácnosti, nefungovalo by to bez obyčejného, všedního trámu, jaký drží i naše střechy.

Já čtu každé číslo Mostů odzadu nebo o stránku před tím: jesli je tam Ginterová. Když je, znamená to, že Slovensko existuje. Paní Ginterová nepřináší většinou žádný evropský, tobôž světový problém: ona tu drží, v tom velikém světe, naši prostou existenci. Veliký projev státníka, dílo vědce, filozofa má smysl a může začít, až když se dostavil posluchač – čtenář – jako účastník diskuse, jenž ty veliké mysli připne k našemu životu. Jak se ta Anastázie málo plete do politiky, o to víc připomíná to, co je důležitější než ona.

Její fejetony a literární sloupky mluví někdy příběhem, jindy vzpomínkou: s platností podobenství. A pro ně člověk může otevřít ty noviny beze strachu a hněvu na všecko. Já si na paní Ginterové potvrzuju jednu svou pracovní a životní zásadu: cenu má jenom to, co člověk umí dělat pořád, a nepřestane to dělat, dokud nepřestane být.

V tom je obsaženo i to, co přejme Mostům i sobě.

Ludvík Vaculík

Obsah Listů 2/2008
Archiv Listů
Autoři Listů

Anastázia Ginterová

Pokud nepřestaneme být

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu