Někdy před prezidentskou volbou jsem mezi nevyžádanými zprávami v elektronické poště objevil fotografii Václava Klause s usměvavými dívkami po boku a popiskou „Ze setkání pana prezidenta se světelnými pracovníky v České Lípě“. Dále tam stálo: „Pan prezident… v 60. letech četl Orwella a už tehdy si uvědomoval nebezpečí čipové totality. Nyní ji vnímá z centra EU – Bruselu – a varuje před totalitní ústavou. Na rozdíl od předcházejícího prezidenta ČR Václava Havla se neschovává před lidmi, rád čte a komunikuje. Také pro něj platí nabídka osobního setkání s Vesmírnými lidmi někde na letišti s možností pomoci v řešení současných problémů lidstva, zvláště ničení planety Země hrubými vibracemi.“ Byl zde také odkaz na adresu Vesmírných lidí; tam jsem četl o ještěrech z pekel, kteří se snaží „o zvýšení ovládání lidstva z dnešních 95 % na 99,9 % pomocí očipování lidí a všech věcí“. A o vesmírných flotilách Aštara Šerana a Ptaaha, jež krouží kolem Země a jsou připraveny zachránit lidstvo podle podrobných evakuačních plánů, nepodaří-li se je převibrovat do vyšší, 5. dimenze…
Podle Wikipedie, internetové encyklopedie, vznikající svépomocí, založila to hnutí nějaká paní Drsková, pracovnice v kravíně, která začala v roce 1995 komunikovat s Plejáďany. Dnes je vede inženýr Ivo A. Benda. Prostřednictvím jeho světelných spolupracovníků lze po internetu klást otázky mimozemšťanům. Například: „Místo: Čechy pod Kosířem. Prosím Stvořitele o informace k předpovězené evakuaci obyvatel. Mnohokrát děkuji.“ Odpověď zní třeba: „Zde Saja. Zdravím tě. Chtěl jsi, abych přišla, tak jsem tu. Jsem tvoje MDB ze 7. dimenze. Je to dimenze polovtělených.“
Zprvu mi to bylo vlastně sympatické. Proč by nemohli také blouznivci jako součást občanské společnosti svobodně vyjádřit politický názor? Potom jsem ale došel k desateru Kosmických zákonů, v jejichž 6. přikázání se praví: „Je dobré ignorovat politiku, neboť je plná hrubých vibrací.“ Ten rozpor mě přivedl na myšlenku, že všechno může být jinak.
Poté, co internet skoro už zlikvidoval soukromé dopisy, literární rukopisy nebo hudební průmysl, chystá se prý schvátit noviny, časopisy, ba knihy. Proti tomu se obvykle kladou dvě námitky – data v počítači jsou nehmotná, závislá na elektrické energii, lze je snadno změnit nebo smazat, zvlášť u uměleckého díla chybí pocit, že je vlastníme. A námitka druhá – texty jsou většinou neredigované a bezbřehost sítě sítí přeje grafomanům, kverulantům, spamům, virům a jiným otravnostem. Sebedokonalejší oddělovače zrn od plev budou za nimi vždy zaostávat.
Svět internetu je všeobecně chápan právě jako nekončící boj se slovním smogem. Jenže zatímco ušlechtilí donkichoti trpělivě opravují chyby, varují před počítačovými piráty a snaží se zhutňovat tu prázdnotu, v zákoutích sítě trpělivě kutí světelní pracovníci a zaplňují počítačové servery myriádami nesmyslů. Co když ale vůbec nejsou popletenou náboženskou sektou nové doby informačních technologií, ale věrozvěsty časů, které teprve přijdou? Třeba právě oni pochopili, že než marně vzdorovat vyprazdňování obsahu jazyka, lépe je na obsah rovnou rezignovat. A třeba, zatímco se rozčilujeme hloupostmi na internetu, uvědomělí hlasatelé prázdnoty už dávno pronikli do našich životů a značkují nás svými pomyslnými čipy.
Wikipedie píše i o fotografii s panem prezidentem – že je „možným padělkem“. Přikláním se k tomu ani ne tak proto, že je na snímku poněkud prkenný, spíš proto, že by nevěnoval přízeň někomu, kdo slibuje evakuaci „z této dosti zamořené planety“.
Leda že by ovšem byl sám Vesmírným člověkem – andělem světla…
Zprávu jsem vymazal a speciálním programem důkladně vyčistil i pevný disk počítače. Jenže od té doby každou chvíli, z televize, rádia nebo novin, jako by ke mně doléhal JEJICH hlas.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.