Listy (2/2005) již psaly o knize o Einsteinově ženě, kterou napsala její krajanka. Nyní si ji můžeme přečíst v češtině. Autorka vzbudila pozornost názorem, že Milevin podíl na vzniku teorie relativity se neomezil na chápavé naslouchání manželovým ideám. Editoři německého vydání, z něhož je kniha přeložena, měli k dispozici svazek Einsteinových spisů, obsahující dochovanou část korespondence mezi Albertem a Milevou z let 1899–1902, kterou již zemřelá autorka neznala. Nahradili proto kapitolu o tomto období vlastním textem informujícím o obsahu dopisů. Toto řešení je problematické – pro čtenáře by bylo zajímavé znát i původní autorčino mínění. Dopisy, jak se zdá, o myšlenkové spolupráci Alberta s Milevou nic podstatného neprozrazují, dovídáme se z nich jen o hloubce původního citu, který pozdější nárazy života nevydržel. Osobnost a životní příběh Einsteinovy ženy jsou však mimořádné bez ohledu na stupeň jejích přímých vědeckých zásluh. Pro českého čtenáře bude zvláště zajímavá pasáž o pražském pobytu Einsteinových „Co se jídla týče,“ píše Mileva v pozvání švýcarským přátelům, „je možné dostat slušné věci, bez česneku a cibule.“ Kniha je druhým svazkem slibné edice Žena a věda; první svazek byl věnován Caroline Herschelové, sestře a spolupracovnici objevitele planety Uran.
Desanka Tribuhovićová-Gjurićová: Ve stínu Alberta Einsteina. Tragický osud Milevy Einsteinové-Marićové, Academia, Praha 2007, 173 s., cena 250 Kč. -jn-
Sborník textů o moderních bludech a pověrách, vzniklý většinou z přednášek Českého klubu skeptiků Sisyfos, je tentokrát zvláště tematicky pestrý. Dočteme se v něm o riziku a přínosech jaderné energetiky, o geneticky modifikovaných potravinách, o současném kreacionismu a memetice, o pochybnostech, zda Apollo skutečně přistálo na Měsíci, o mýtech a mystifikacích okolo sovětské kosmonautiky, o proutkařích a pendulácích (ti používají k hledání pramenů či rudných ložisek kyvadla – pendula), o nezdarech astrologů, o „tunelu do věčnosti“, který se otvírá umírajícím, i o způsobu, kterým si „věštci“ získávají důvěryhodnost. Texty vynikají jak informačním bohatstvím, tak literárním zpracováním – jemná ironie je účinnější zbraní skeptiků než hněvivý patos. Možná právě tím skeptikové většinovou veřejnost a novináře nejvíce dráždí. Ale dobře dělají. Jak řekl Josef Šafařík, „životu je třeba vždy pomoci z té strany, kde je menšina“.
Věda kontra iracionalita 4. Sborník přednášek českého klubu Sisyfos a AV ČR, nakladatelství Věra Nosková, Praha 2008, 180 s., cena 185 Kč.-jn-
Nestává se často, aby se na trhu objevila monografie o bezpečnosti a vojenství; v civilním nakladatelství je to spíš výjimečné, ale o to záslužnější. Publikace je o tématu tak klíčově významném a natolik erudovaná, že zasluhuje vážnou pozornost. Monografie má šest kapitol: Dědictví studené války a nástup globalizace, na niž navazují dvě analytické kapitoly o válkách z konce minulého století, Války v „historickém světě“ a Války za účasti USA a jejich spojenců – 90. léta dvacátého století, tj. o první válce v Iráku a v Jugoslávii. Monografie pokračuje teoretičtější kapitolou Globální terorismus – nejvážnější bezpečnostní hrozba současnosti, poté je tu nejaktuálnější kapitola Války vedené USA a jejich spojenci po nástupu globálního terorismu (Afghánistán a druhá válka v Iráku) a publikace vyúsťuje v kapitolu Shodné a rozdílné rysy válek na počátku 21. století. Z teoretického hlediska se kniha opírá zejména o práce Samuela Huntingtona a Ulricha Becka. Silnou stránkou je pozornost věnovaná civilnímu obyvatelstvu ve válkách: „Velmi zvrhlých a degenerativních rysů nabyl terorismus vzbouřeneckých tam, kde jeho primárně vyhledávaným cílem je bezbranné civilní obyvatelstvo. Snad nejdrastičtěji ze všech se této zvrácenosti dopouštěli milice arabských kočovníků v Súdánu, tzv. Mohamedova armáda bojující za vytvoření islámského Kašmíru, a bandité GIA pořádající nájezdy proti tzv. odpadlickým vesnicím v Alžírsku. Touto činností se ozbrojenci sami zbavují práva být označováni za vzbouřence nebo dokonce za gerilu. Propadají na úroveň bezohledných banditů, loupeživých raubířů a sprostých hrdlořezů. Na případu GIA je pozoruhodné to, že za odpadlíka, a tím pádem i za svého nepřítele, vyhlásila i alžírský národ jako takový a potom se na něm dopustila mnoha těžkých a naprosto ničím nezdůvodnitelných zločinů. Její řádění překročilo meze do té míry, že GIA byla nakonec exkomunikována z islámského džihádu.“
Jan Eichler: Terorismus a války na počátku 21. století, Karolinum, Praha 2007, 352 s. -ar-
V sedmdesátých letech si autorka na naléhání Jana Vladislava zapisovala své zážitky z výslechů a jiných akcí STB. Strojopis určený původně nejbližším přátelům se po třiceti letech stává jedním z nejpozoruhodnějších svědectví o střetnutí autentické lidské bytosti s odcizenými slouhy absurdní instituce. „Krásně střelená ženská“, jak ji označil Jaroslav Seifert, dokáže svou nezlomnou přirozeností i některé postavy z tohoto světa poněkud rozkolísat. Knihu doplňují fotografie z autorčina života a dokumenty, mezi nimiž nechybějí pohledy z perspektivy STB. Něco takového by si nejgeniálnější satirik nevymyslel: tři auta plná estébáků sledují paní Křížkovou na její vycházce na Olšanské hřbitovy, kde „objekt“ položí karafiát a zapálí svíčku „u pomníku s nápisem dr. Franz Kafka“.
Marie Rút Křížková: Svědectví, které nemohlo být vysloveno, Torst, Praha 2007, 101 s., cena 129 Kč. -jn-
Z. Herbert v básni Obluda pána Cogito napísal: „… Nemôže byť prepichnutá / perom / argumentom / alebo šípom / nebyť jej otupnej tiaže / a smrtí ktoré spôsobila / dala by sa považovať / za halucinovanie / alebo za chorobnú predstavu / ale existuje / celkom určite existuje… dôkaz existencie obludy / sú jej obete / nie je to dôkaz priamy / ale postačujúci…“ Ladislav Kováč, biochemik a pedagóg, po páde komunizmu prvý minister školstva SR, neskôr veľvyslanec Československa pri UNESCO v Paríži, k tejto básnickej reflexii, ktorou otvára svoje úvahy nad jedným politickým a sociálnym systémom, pridáva prívlastky ako „chorobný masový blud“, „marxistický mýtus“ či „diktatúra priemernosti“. A nositeľov komunistickej ideológie nazýva fanatikmi, psychopatmi, neskôr konvertujúcimi na oportunistov alebo ontologických pragmatikov. Vznik tohto fenoménu, jeho dejiny a vývojové zákonitosti sleduje až po jeho vlastný zánik v priestore strednej a východnej Európy. Vedec Kováč i Kováč – človek s úctyhodným skúsenostným komplexom pripomína, že nacizmus a komunizmus sme doteraz nepodrobili dôkladnej analýze, „za čo teraz platíme novým utrpením a masovým vraždením“, a upozorňuje, že „povinnosťou politikov v demokracii by malo byť vytvorenie legálnych a inštitucionálnych bariér proti šíreniu doktrín, ktoré odmietajú toleranciu a polymorfizmus“. Pýta sa, „do akej miery ľudstvo pokročilo v poznaní ľudskej prirodzenosti a v poznaní spoločnosti, aby bolo schopné kontrolovať a ovládať vlastné inštitúcie?“. Autor vôbec kladie samé znepokojujúce otázky. Právom. Zoči voči minulým i práve sa odohrávajúcim prejavom intolerancie a násilia všade na svete sme zhovievaví, odvraciame pohľad a snažíme sa rýchlo zabudnúť. Zabúdanie toriž pomáha sume našich zlyhaní, našich osobných deficitov, ku ktorým patrí aj ono tradičné a chlácholivé: Veď je to ďaleko, nás sa to netýka! Z takéhoto postoja zvykne povstať obluda nemravnosti, obluda, ktorá môže slúžiť veci komunizmu, úplne voľne parafrázujúc V. I. Lenina. Múdra, vzácna, prepotrebná kniha.
Ladislav Kováč: Prírodopis komunizmu, anatómia jednej utópie, Kalligram Bratislava 2007, 228 s., cena 240 Sk. -mah-
Podtitul Svědectví o sobě i o době by mohl nést Almanach českých novinářů. Editor Miroslav Sígl shromáždil výpovědi 60 kolegů a kolegyň – novinářů, publicistů, redaktorů, kteří v uplynulých desetiletích s delšími či kratšími přeryvy, ba i po celý pracovní život působili v novinách, nakladatelstvích, v rozhlase či v televizi. Životopis většiny by mohl být nadepsán Co znamená nést kůži na trh. Publikace, první svého druhu u nás, vznikla ve spolupráci s Centrem mediálních studií při Fakultě sociálních věd UK a Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR. Dva přední pedagogové mediálního studia na UK – Barbara Kőpplová a Jan Jirák – návrh věnovat se vzpomínkám českých novinářů – seniorů uvítali. Sběr autentického svědectví pokládají za významnou součást učebních podkladů pro studenty žurnalistiky. Svou předmluvu nadepsali Vzpomínky vykořeněné generace na doby smutné i veselé. Píší: „Hledat pro osudy významné části českých novinářů druhé poloviny 20. století společné označení je možná zbytečné, možná zavádějící. Ať už toto označení přijmeme nebo ne, jisté je, že v Almanachu se před námi otevírá unikátní pohled na to, jaké to bylo ,být novinářem‘ v dramatických zvratech druhých pěti dekád minulého století…“ Jak konstatují, většinu osobností, které nabízejí své vzpomínky, podstatným způsobem ovlivnil konflikt dvou tradic. Na jedné straně je formoval čapkovský, bassovský, poláčkovský (a jiný) étos meziválečné novinařiny, sociálně citlivé, ve své podstatě humanistické, literární. Na druhé straně na ně působilo levicové klima meziválečné intelektuální sféry přes trpkou zkušenost protektorátu a mocenské změny po roce 1948. Těžko říci, do jaké míry se podařilo shromáždit reprezentativní vzorek. V každém případě jde o publikaci nejen pro současné i budoucí české novináře užitečnou.
Almanach českých novinářů, Libri, Praha 2008, 356 s., doporučená cena 390 Kč. -oš-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.