Olomoucká chvalořeč na Adama Michnika

Než začneme chválit Adama Michnika, pochvalme tuto dobu a toto místo na mapě světa: přesně před čtyřiceti lety, 18. března 1968, byl Adam Michnik ve vězení. Zdaleka ne naposled. Dnes je tady s námi.

Adam Michnik s cenou Pelikán.

Ne-li na den, tedy na měsíc přesně před čtyřiceti lety se začal stávat – už dřív aktivní účastník intelektuálních i politických dějů – také mnohonásobným symbolem a emblémem: roku 1968, tak podobného a zároveň tak různého na Východě a na Západě, pokojného odporu proti diktatuře, a konečně i pokojného přechodu od diktatury k demokracii.

Čech, který bude chtít uctít novináře tím, že ho přirovná k Ferdinandu Peroutkovi, redaktorovi nejvlivnějšího meziválečného týdeníku, vězni nacistického koncentračního tábora, obhájci ustupující demokracie po válce, spoluzakladateli Svobodné Evropy, příteli a vykladači Karla Čapka, si bude koledovat o podezření z banality. Ale nepřirovnáváme jen novinářskou velikost k jiné velikosti. Oba spojuje víc: odpovědnost za slovo, podle kterého lze pak jednat; nechuť nikoliv ke snění, ale k utopiím; vědomí křehkosti demokracie, vědomí, jak blízko je od normálního všedního dne ke katastrofě. Sedm let po první světové válce Peroutka psal: „Uzřeli jsme svět doutnající, vymknutý z kloubů, bez stálosti a na nějakou dobu opuštěný všemi dobrými duchy. (…) Kdo má mysl naivní a nezkušenou, snadno, píše-li román, rozbíjí nebe a zemi; kdo však aspoň v mysli prožil hrůzy zkázy a rozvratu, kdo skutečně uzřel tvář Medusinu, rád couvne a skončí smírně.“ Podobnou myšlenkou je posedlý

Adam Michnik, připomínající svým krajanům a v překladech čtenářům po celém světě, že ještě nedávno v našich končinách zuřily války, byly přesidlovány miliony lidí, vraždilo se, konaly se pogromy, popravovalo se. A že není samozřejmé, je-li to dnes jinak. Jak napsal Michnikův milovaný básník Czesław Miłosz roku 1975:

Důkaz

A přece jsi zakusil pekelné plameny.
Mohl bys dokonce povědět, jaké jsou: skutečné,
zakončené ostrými háky, aby trhaly maso
po kouscích, až na kost. A šel jsi po ulici
a konala se poprava, prolévání krve, bičování.
Pamatuješ si a nepochybuješ. Určitě je Peklo.

(překlad Ivety Mikešové)

V riskantním, ale snad nikoliv nevýstižném srovnávání budeme ještě chvíli pokračovat. Byla česká novinářka, která naprosto nepochybovala o zrůdnosti nacismu, a přece se to u ní nevylučovalo se snahou pochopit, proč vlivem bídy, ale i drsného nátlaku tolik našich německých krajanů podlehlo nacismu. Po Mnichovu sdílela neštěstí vlastního národa, ale dokázala ještě myslet na osud německých odpůrců nacismu. Na konci třicátých let dávno věděla o hrůze sovětského systému, nesouhlasila s komunisty, a přece dokázala napsat po zákazu KSČ: „Tam, kde bude národ bojovat o svou spravedlivou existenci, o svou budoucnost – mnozí z nich budou na svém místě. To je ovšem odkaz nedobrovolný, odkaz, za který komunistická strana nemůže. Ale přesto je to odkaz pozitivní a národ, který potřebuje muže, dovede jej umístit.“ To nám opět připomíná Adama Michnika, snažícího se nikoliv omlouvat zločiny, ale vžít se do motivace svých bývalých pronásledovatelů. To nám připomíná Adama Michnika, který v sobě spojuje zdánlivě nespojitelné: odbojného polského romantika s dědicem polských tradic drobné práce. Určitě už je jasné: českému čtenáři Adam Michnik v mnohém připomene skvělou a statečnou Milenu Jesenskou.

Adam Michnik má mnoho přátel, ctitelů, ale samozřejmě i kritiků. Adam Michnik je také hrdinou mnoha spikleneckých teorií – tak jako třeba, abychom se vrátili do vlastních dějin – T. G. Masaryk nebo Václav Havel. Napadlo nás poskytnout mu v této chvalořeči dárek snad originální. Když Adamův učitel a přítel Jacek Kuroń prosazoval důsledný, ale nenásilný odpor proti komunistickému režimu, vyhlásil heslo: „Zamiast palić komitety, zakładajcie własne!“ – „Místo podpalování výborů si zakládejte vlastní!“ My si dovolujeme parafrázovat: Místo boření cizích spikleneckých teorií si budujme spiklenecké teorie vlastní, pozitivní, povznášející na duchu.

Řekli jsme už, že Adam Michnik se definitivně začal stávat legendou před čtyřiceti lety. A my jsme si všimli podezřelé skutečnosti: od té doby jdou věci v naší části světa k lepšímu. Nepřehlédněme, že pouhých deset let poté se stal krakovský arcibiskup Karol Wojtyła papežem. Netvrdíme, že patřil k okruhu zcela nejbližších přátel Adama Michnika, ale vzájemné sympatie a vazby, také skrze společné přátele, nelze ukrýt. Zakrátko, během půldruhého desetiletí, dostali Nobelovu cenu hned dva Adamovi oblíbení básníci Czesław Miłosz a Wisława Szymborská a jeden politik, se kterým Adama spojuje sice někdy bouřlivý, ale nepochybně hluboký vztah: Lech Wałęsa! Není to podezřelé? V době Adamova veřejného působení padl pokojnou cestou diktátorský režim v Polsku a v sousedních zemích, v Polsku se podařilo zastavit strašlivou inflaci… Větších, menších i zcela zázračných událostí bychom mohli vypočíst ještě mnoho. Snad všechny podniky, jichž se – ještě v podzemí i jako šéfredaktor nejvlivnějšího polského deníku – zúčastnil, měly výrazný československý a český rozměr. Obraz Čecha s Slováka v Polsku je nejlepší, jaký kdy v moderních dějinách býval. Ne, nevypracovali jsme soudržnou spikleneckou teorii, ale snad jsme jí na stopě.

Adam Michnik je stále jedním z nejaktivnějších lidí v polském veřejném životě. Ale je také – ať chce či nechce – symbolem a emblémem. Proto poprosíme, aby přijal cenu Pelikán 2007 také za mnoho a mnoho krajanů, za Polsko, které ctíme, které pro nás bylo od sedmdesátých let tolikrát zdrojem naděje. Není náhoda, že ze čtyř laureátů ceny Pelikán je Adam Michnik po Tadeuszi Mazowieckém druhým Polákem. Jejich Polsko ctí už několik generací z okruhu Pelikánových Listů a jejich předchůdců – Literárních novin, Literárních listů a týdeníku Listy, zakázaného na jaře 1969. To Polsko, o kterém psal v roce 1968 a později s odvahou a láskou Jiří Lederer – autor Listů, ještě doma a pak i v exilu.

Více o ceně Pelikán zde.

Chvála lenosti (Záznam rozhovoru – Adam Michnik, Vladimíra Dvořáková, Anna Šabatová, Jiří Dienstbier, Václav Žák, Václav Burian)

Adam Michnik s cenou Pelikán.

Chvalořeč na Györgye Vargu

Ocenění Aleny Wagnerové

Chvalořeč na Tadeusze Mazowieckého

Adam Michnik

Obsah Listů 2/2008
Archiv Listů
Autoři Listů

Olomoucká chvalořeč na Adama Michnika

Důkaz

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu