Na internetu píšete, že jste u sebe v devadesátých letech objevil náklonnost k umělecké fotografii. Jak se to tak náhle přihodí?
Náhle ne. Nevím… Moje babička pracovala v jednom z dávných brněnských minilabů, tehdy spíš fotoateliérů, ve fotokomoře. Od té jsem o tom slýchával. Takže nějaké vnuknutí ob generaci? Nedokážu ten podnět specifikovat.
Ze kterých zemí fotografie pocházejí? Anebo to nechcete upřesňovat, protože jde o tu duši, a ne o konkrétní dokument?
Jde mi tady o nějakou představu o současném světě, proto místa neupřesňuji. Snímky, který jsem vybral pro Listy, jsou převážně z Indie, ale ne všechny. Soubor je z celého světa, také od nás, výběr jsem udělal užší, aby fotografie souzněly.
Na své stránce www.fano.cz/cs máte značně odlišné cykly, poetikou, ale asi i technikou. Třeba soubor Foto-mandala…
To jsou čisté montáže, ručně vytvářené v temné komoře, bez počítačových zásahů. Jsou inspirovány klasickými mandalami, proces tvorby je sám rituálem, fotografie jsou vedlejší produkt. Vznikají ale podobně jako ty klasické z písku nebo barev. To zatím nikdo nedělal, takže oslovily kurátory, odborníky. I pro laika je to myslím vizuálně zajímavé, cítí, že to není běžná fotografie.
Také tam předvádíte soubor z letištních hal jako ukázku umělého světa. Svět autentický představuje Anima mundi?
Tak bych to neřekl, existuje vedle sebe to i to. Letiště, to je reportáž z globalizovaného světa technické civilizace, Anima se kriticky nevymezuje, to je celkový dojem, pocit ze světa. Soubor z letišť kritický je.
Prezentujete spíš fotografie ze zahraničí. Domácí prostředí už je pro vás příliš využité jinými?
Prostě jsem velkou část archivu ještě na internet neumístil, za druhé ve vzdálenějších krajích jsem měl víc prostoru se věnovat fotografii, nic programového v tom není. Ve světě stejně nacházíte takové paralely, že nevidím ostré hranice.
Co fotogenické, ale choulostivé věci?
Pokud by to bylo rušivé, upouštím od fotografování, mockrát jsem to řešil. Nejsem chladnokrevný žurnalista, důležitější je respektovat soukromí, etické ohledy. Fotografie mi pomáhá v pochopení, dejme tomu, vesmíru, ne v cestě ke slávě.
*Tak to se fotografií neuživíte.
Ne. Nebo částečně, prodejem sběratelům, ale jako fotograf se neživím, byl bych postaven před takové nepříjemné situace.
-js, vb-
Milan Blatný (1972) žije v Brně. Od roku 2003 je studentem Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Je nositelem četných cen (2. místo v soutěži Mio Photo, Ósaka 2005, 1. místo v celoroční outěži časopisu The Photo Review, Philadelphia 2004, 1. místo v kategorii fine art/abstract v soutěži IPA, Los Angeles 2004, cena portfolio review na FOTOFO 2003 Bratislava). Fotografie v Listech vybral ze souboru Anima Mundi, který názvem odkazuje k filmu Godfreye Reggia s hudbou Philipa Glasse. Reggio v něm vyjadřuje svůj pohled na Zemi jako živoucí organismus, ohrožený lidskými aktivitami. Více o autorovi, který užívá někdy jen uměleckého pseudonymu Fano, na stránkách www.fano.cz/cs.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.