Václav Jamek

Cimrman a třídní boj

Rány osudu bývají náhlé, člověk žije starostmi a do řeči mu není, zvláště když vědomí toho druhého, toho trpícího, které by měl v jeho neproniknutelné strázni doprovázet a podpírat, samo uvízlo v mlčení jako v pasti. Ještě i po roce stále přepočítávám drobné pro Charóna.

Co z neutuchajícího dění vůkol vlastně stojí za řeč? Úsporné balení Nutridrinku, tekuté výživy pro bezmocné, kterou teď dvakrát týdně kupuji, zdražilo v některých lékárnách o třicet korun. Podle lékárnických počtů to mají být čtyři procenta DPH navíc k původním asi 190 korunám. Jestli se takhle počítat naučili ve škole, pak bych učitelům nezvyšoval platy ani o virtuální pětník. Ale i ten Charón má podražit: do léta nám prý zruší padesátihalíř, poslední skutečný. Zábavné je hlavně to, jaký se uvádí důvod. Laik by řekl, že je to kvůli inflaci, ale Neviditelná huba globálního oblbování (dříve oddělení propagandy) mu to vysvětlí: padesátník se ruší, protože není oblíbený! To jsou, pane, zvraty: monetarismus s lidskou tváří! Zajímalo by mě, jak daleko chce Česká národní banka v této logice dojít. Mohl by se třeba každý neoblíbený padesátník lidem vyměnit za kus nějakého platidla oblíbenějšího, a proč ne hned za pětitisícikorunu, ta je nejoblíbenější. Nebo by se bankéři měli alespoň přičinit, abychom oblíbených pětitisícikorun měli v peněženkách co nejvíc, čehož se dá tuším nejlépe dosáhnout tisíciprocentní inflací. Jenže to by obliba pětitisícikoruny asi tuze utrpěla, a nijak oblíbenější by pak nebyla dokonce ani pětimiliontikoruna.

A copak je to za měnu, která navenek pořád posiluje a na vnitřním trhu se dál a dál znehodnocuje, takže euro, dolar, jen a ostatní devízy vůči ní oslabují hned dvakrát? Čeká nás krach, nebo naopak nějaké nezbadatelné výšiny? Neviditelná huba mlčí. Zato nás ohromuje tvrzením, že miliarda Číňanů ze dne na den pojala nezřízenou vášeň k mléku, a kde ho tak honem vzít, tak ať se nedivíme, ceny musí nahoru. (A za jakou cenu ho proboha asi prodávají té miliardě čínských zákazníků, při jejich kupní síle? A doprava jogurtu do Urumči se vyplatí?) Několik tisíc let se Číňané bez mléka obešli, a teď najednou tohle! Doposud se ale vykládalo, že Číňané a jiní šikmoocí kravské mléko nemohou, protože jim chybí enzym či co na jeho trávení. Takže co? Zřejmě se v nich blahodárným účinkem trhu ten enzym nějak vyvinul. Anebo hůř, komunistická strana v zlověstném záměru Číňany geneticky pozměnila. Proč je zvykala ausgerechnet na mléko? Že je nenaučila čerpat živiny rovnou z hlíny, vyváželi bychom k nim kompost, naše výživné odpadky! Teď aby Strana zelených ke všemu ještě usilovala o zákaz Číňanů. A vůbec: chceš, mutante, mléko? Kup si krávu!

Že zpravodajství České televize řadí louh sodný mezi kyseliny a deník Právo zase kunu mezi hlodavce, to už jsou jen drobné hřebíčky do rakve všeobecné soudnosti. Ani Goebbels ještě nedosáhl toho, aby se pravdou stávala stokrát opakovaná nebetyčná blbost a sebejistý idiotismus si mohl všechno dovolit. To až Cimrman. Stejně jako ve Švejkovi, i v něm nakonec hledá a nachází své ospravedlnění a potvrzení defekt původně — s jistou shovívavostí — karikovaný. Nedovzdělaný, leč sebevědomý český křupan si Cimrmanem zvesela odčiňuje svůj komplex méněcennosti. Klade-li všeobecná ekvivalence patafyziků rovnítko mezi packala a génia, proč by se naše vekslácká, prý konzervativní, ve skutečnosti však nihilistická neoburžoazie měla trápit vlastní nevzdělaností a nevychovaností? Není to zapotřebí, i bez toho jsme páni. A tak ministerský předseda v parlamentu sodomizuje poslance prostředníkem a předsedu Evropské komise dloubá loktem do žeber: hele vole, tohle jsem já. Evropan mu to ovšem soudružsky neoplatí, na to je příliš starousedlý, a natrvalo si ho i s Českou republikou uloží do souboru „Ubu a jiné ptákoviny“. Ale nám to nevadí, na nespravedlnost dějin jsme zvyklí (ty ostatně skončily, a my jsme tu dál) a své převratné vynálezy si zavedeme alespoň u nás, v Liptákově.

Řídící skupiny v naší společnosti vzešly z úpadku pouhým převlekem a jejich mentalita je úpadková. Nový politický systém shnil proto v době vskutku rekordní: tak rychle, že se nestačily narýsovat alternativa ani východisko. Poslat dnešní vrchnost na převýchovu? Kam asi, a jakou mocí, jakou lepší mocí? Jakou udělat změnu, aby to neskončilo jen dalším přeléváním ubohosti? Příznakem neutěšeného stavu je i to, že ve svém mocenském segmentu je dnešní veřejná řeč stejně zkažená, nestydatá a prolhaná jako za starého režimu. (S tím rozdílem, že to už není veškerá veřejná řeč.) A jak by nebyla, vždyť plyne přímo z naší ústavy. Tam je přece výslovně ustanoveno, že bezectnost v našem státě nazývá se svědomím. Zač stojí taková ústava? Vojtěch Cepl brání neobhajitelné (svůj výtvor), když tvrdí, že ústava zachází s absolutními hodnotami a nemůže přihlížet ke konkrétnímu (mravnímu) stavu společnosti (tak nějak to řekl v televizi). Omyl! Pan profesor neměl tak rychle zapomínat Marxe, kterého se předtím tak dlouho zřejmě naoko musel držet. Zákon, ani ten základní, neexistuje mimo konkrétní stav společnosti, a pokud na něj nebere zřetel, je pro kočku. Kampak u nás na lidi se svědomím! Uzákoníme-li si je ústavou bez ohledu na to, že spoustě spoluobčanů (a jako z udělání zrovinka těch mocných) se ho nedostává, zaděláváme si na malér.

A přesně to se stalo. O svědomí by se dalo mluvit, kdyby nějaký poslanec občas se svou stranou nehlasoval pro nějaký zákon. Pokud se však s jeho svědomím neslučuje sama příslušnost ke straně, za kterou byl zvolen, měl si to s ním vypořádat ještě před volbami, a ne vzápětí po nich. Ale když už se jeho svědomí probudí s takovým zpožděním, pak může s ohledem na vůli občanů, kteří ho do parlamentu vyslali, jedině odstoupit. Všechno ostatní je hanebnost, největší hanebnost pak je zpronevěřit hlasy voličů a přeběhnout do protějšího tábora. Pohanka s Melčákem mohou doufat, že na ně dějiny zapomenou (ostatně už skončily, a oni jsou tu dál). Daleko větší problém je to, že podle české ústavy je hanebnost, kterou provedli, stvrzena jako projev ryzího svědomí. A prý je to v pořádku, tvrdí ústavní právník.

To ledaže by slova už neměla žádný smysl, nebo ho směla měnit podle zrovna převládající politické vůle! (Pravda je dialektická: pamatujete?) Nevycházím z úžasu, když poslední dobou slyším právníky, jak se před možnou kritikou nejprve skryjí za právní esoterismus („mluvím tu jako právník, tomu vy nemůžete rozumět“), a vzápětí zaujímají vyhraněná politická stanoviska, která se s odkazem na tajemnost práva mají jevit jako nenapadnutelná. (Konkrétně: televizní výkon p. Coufala po prvním Salichovově verdiktu.) Neměli tak rychle zapomínat Marxe, protože právě jeho fantoma se jim daří vyvolat. To, jak čarovali s Čunkem, nejenže tomuto politikovi pověst nenapravilo: ono mu ji to už nenapravitelně zničilo. Cožpak je u nás to, že někdo (snad) není zločinec, dostatečnou kvalifikací pro vstup do vlády? Všichni přece viděli, jak si počínal, jakým způsobem se snažil řešit jednu kritickou situaci. Bylo to snad tak dobré, že bychom mu chtěli svěřit správu svých věcí?

Počínání justice v Čunkově věci je něco horšího než ta věc sama. Působí tak, jako by se strážci práva snažili dokázat a potvrdit, co vždycky tvrdili marxisté: že demokratická justice se navenek tváří jako rovná a objektivní, ale ve skutečnosti je třídní. Zkuste to teď nějak vyvrátit! Paní Vesecká by se měla prosazovat raději v reklamě na kouzlus mňamózus, do justice je jí škoda. Vůbec nezávidím Ústavnímu soudu, když má v takové magorii posuzovat páně Topolánkův špatně poskládaný batoh. Naši volení zástupci kdovíkoho, hnáni svým ryzím svědomím nebo nějakou podobnou hanebnou pohnutkou, mohli stokrát odhlasovat zákaz třídního boje: co je to naplat, když ho teď — arciže ve jménu majetné třídy — znovu vyhlásili? Opakem třídního boje je přece sociální solidarita. Ten, kdo tuto solidaritu podkopává, třídní boj samozřejmě obnovuje. A Ústavní soud by měl tuto válku potvrdit, zrovna ve chvíli, kdy si justice tak zbytečně zkazila renomé?

Teď by se hodila slova, která by pořád měla nějaký smysl!

Václav Jamek

Obsah Listů 1/2008
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

Cimrman a třídní boj

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu