Milena Valušková

Štěpánovská kolonie

Jste známa jako fotografka zachycující poezii krajiny a kouzla přírodních zátiší. Dokumentární cyklus ze Štěpánova u Olomouce se z vaší tvorby jaksi vymyká.

Zase ne tolik, myslím, že i z něj je patrné moje zaměření na výtvarnou stránku, například na kompozici.

Snímky vznikly v roce 1983, věnovala jste se dokumentu už dřív a vrátila jste k němu někdy později?

Občas, ale nikdy to nebyly větší cykly. I na FAMU mne lákala více výtvarná fotografie a u té jsem nakonec zůstala. A kromě toho nemám na dokument náturu. Prostě jsem spíš plachá i snad ohleduplná a při fotografování dokumentu mnohdy lidi dost otravujete. U dokumentu je potřeba navázat s nimi blízký kontakt.

Ve Štěpánově se vám to podařilo?

Do tamní bývalé dělnické kolonie z konce 19. století mě vyslal Ústav památkové péče. Měla jsem zachytit její stav – je totiž zapsána na seznamu nemovitých kulturních památek jako doklad životního prostředí proletariátu. Když jsem ale viděla, v jakých skličujících podmínkách tady lidé, většinou staré ženy, žili, byla jsem otřesena. Bez vody a kanalizace, splašky a fekálie se vynášely ve kbelících. Obyvatelky mne pokládaly za sociální pracovnici, a tak se mi svěřovaly v naději, že jim nějak pomůžu. Nechtěla jsem je zklamat, a tak jsem aspoň fotografovala. A taky jsem je chtěla blíž poznat. Chodila jsem za nimi, pomáhala jim, zvykly si na mě.

V 80. letech bylo ale asi ještě obtížné takové snímky uveřejnit.

Chtěla jsem je zařadit do své diplomové práci na FAMU a samozřejmě jsem narazila. Podpořil mne ale vedoucí katedry Pavel Štecha, takže jsem nakonec přece jen některé použila.

Dal vám něco výlet do světa dokumentu jako fotografce?

Určitě, byla to pro mě především lidská zkušenost.

Sledovala jste osud štěpánovské kolonie a jejích obyvatel i později?

Dokonce jsem tam byla docela nedávno a musím říct, že jsem z toho měla ještě horší dojem. Jediný pokrok je, že splašky se už nelijí do kanálu, byla vybudována kanalizace. Domy jsou však stejně zchátralé, pominu-li taková vylepšení, jakými jsou, památka nepamátka, plastová okna. A obyvatelstvo se změnilo: staré ženy vystřídali bezdomovci a lidé působící dost asociálně. Možná se tam vrátím.

-tt-

Milena Valušková (1947) absolvovala FAMU , obor umělecká fotografie. Je členkou Spolku olomouckých výtvarníků a Asociace profesionálních fotografů. Vyučuje fotografii na Základní umělecké škole. Samostatně vystavovala např. v Olomouci, Šumperku, Praze nebo Ostravě, Bratislavě, Florencii, účastnila se také řady kolektivních výstav doma i v zahraničí (Toronto, Lucern, Veenendaal, Nördlingen). Zatím poslední samostatnou výstavu jí pod názvem Bez ohledu na mě letos v říjnu uspořádala olomoucká Galerie Caesar. Je autorkou fotografických knih Olomoucko, krajinné imprese (2004), Průvodce po tajemstvích hradů (2004), Olomouc (2006), připravuje knihu Průvodce pro osamělé poutníky moravskou krajinou.

Tomki Němec: Kuba

Ľubo Stacho: Projekt Slovensko – tajomná a spirituálna krajina

Roman Polášek: Portréty

Andrej Bán: Snažím sa vidieť príbeh

Obsah Listů 6/2007
Archiv Listů
Autoři Listů
Předplatné Listů

Milena Valušková

Štěpánovská kolonie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu