Martin Horáček

Země expertů

Je velmi instruktivní sledovat dění kolem návrhu na budovu Národní knihovny od Jana Kaplického. Řeklo by se, že když někdo nefér způsobem vyhraje nefér připravenou soutěž, bude vítěze i pořadatele stíhat přinejmenším obecné opovržení bez ohledu na to, že jde o skvělého architekta nebo ředitele významné státní instituce. Ne tak v Česku. Média, zoufale hledající nevyčpělá zábavná témata, si Kaplického s tklivě prezentovaným životním příběhem opětovně nepochopeného vizionáře velmi oblíbila. Nejvlivnějším odpůrcům realizace z ODS se kauza hodí jako typický pseudoproblém, jehož hlasitě protahované, předstírané „náročné“ řešení může přinést několik vítaných efektů včetně ideového osvěžení takzvaně konzervativního politického programu položkou konzervativní estetiky a zcela praktického uchování volného místa v centru Prahy a několika miliard nejspíš ve prospěch fotbalově-olympiádního sportoviště. Do fingovaného „boje“ se naivně, leč nikoli překvapivě, nechali vtáhnout někteří příslušníci české „intelektuální elity“, popř. „humanitní inteligence“ (jak sebe a další obhájce knihovny tituluje Vlasta Dufková z FF UK na stránkách Literárních novin, 5. 11. 2007). Již řadu týdnů koluje po republice „Petice expertů z oblasti architektury a vizuálního umění“ na „podporu výstavby nové budovy Národní knihovny od arch. Jana Kaplického na Letenské pláni“. V petičním výboru jsou zastoupeni mj. rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Pavel Liška, prorektor Akademie výtvarných umění v Praze Jiří Ševčík, ředitel Centra pro současné umění Praha Ludvík Hlaváček nebo známí popularizátoři architektury David Vávra a Zdeněk Lukeš. V petici píší, že „vítězný projekt nové budovy… je mimořádné architektonické umělecké dílo, které díky své koncepci, technické a estetické kvalitě zapadá do prostoru, který byl pro tuto stavbu vybrán. Díky svým mimořádným estetickým hodnotám se může stát novou dominantou Prahy, aniž by svou polohou negativně ovlivnil historickou část města a její panorama. Může naopak doplňovat a obohacovat celkový vzhled panoramatu, tak jako řada jiných významných historických i moderních staveb, které musely ve své době čelit podobným útokům a nekompetentní kritice. … Je na čase přihlédnout k mnohým hlasům významných českých i zahraničních expertů a umožnit vznik této originální architektuře, a to na důstojném a exponovaném místě, kterým pražská Letná bezesporu je.“ Autoři petice jinými slovy říkají: (a) jsou nám lhostejné etické závady soutěže; (b) 50 m vysoká veřejná budova podle našeho mínění „zapadá“ mezi obytné budovy vysoké cca 9–21 m; © většina Prahy je obludná a důstojné místo pro tuto budovu je pouze takové, které vizuálně sousedí s historickým jádrem; (d) panorama tohoto jádra stojí za to obohatit, na rozdíl od ostatních částí města (zřejmě tedy dokonalých – rozpor s bodem c); (e) někdo v minulosti nekompetentně kritizoval „jiné významné historické stavby“ (Nuže, kdo a které? Že by malostranský chrám Sv. Mikuláše?); (f) řada „moderních staveb“ „obohacuje celkový vzhled panoramatu“ (snad vysílač na Žižkově?); (g) věřte nám, poněvadž jsme na rozdíl od oponentů „významní experti“.

Mrzí hlavně podpis Davida Vávry pod touto obskurností. Uměle oživovaný (a salónně rebelující omladinou s chutí akceptovaný) avantgardistický resentiment vůči jinakosti zaniklé tradice by neváhal obětovat poslední předmodernistickou siluetu těžce zkoušeného, ve skutečnosti nevelkého pražského historického jádra, jehož pravobřežní vltavské panorama již podobně smýšlející experti ve 20. století „obohatili“, tedy zničili. Kaplického (a Ježkův) návrh se připojuje ke globalizačním beton-sklo-plechovým monumentům, jež jsou v nové vlně přibližně od poloviny 90. let implantovány do nejvýznamnějších historických městských tkání Evropy (Athény, Řím, Vídeň, Mnichov, Petrohrad), a přeměňují je tak na pozadí (v horším případě podnož) pro památníky triumfu nad klasickou západní kulturou, památníky o to krutější, že často mají kulturní funkci (muzea, knihovny) a k minulosti předstírají úctu.

V této zemi je to tedy tak, že experti na vizuální umění a architekturu usilují o znehodnocení krásného města, které naopak hájí experti na kupónovou privatizaci, oteplování světového klimatu, marihuanu a šplhání po skalách. Spor mezi nimi by snad mohli rozhodnout jen japonští harpunáři, světoznámí to experti na vědecký výzkum kytovců. Až budou všechny velryby snězeny, všechna stará města zabetonována a zasklena a ledovce rozpuštěny, snad nějakému expertovi dojde, proč se to všechno stalo – a zapíše to pro výstrahu… ale komu? Všem budoucím expertům?

Martin Horáček

Obsah Listů 6/2007
Archiv Listů
Autoři Listů
Předplatné Listů

Martin Horáček

Země expertů

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu