Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2007 > Číslo 6 > Manifest za moderní levici

Manifest za moderní levici

Skupina bývalých spolupracovníků prezidenta Françoise Mitteranda a vlád v čele s pre­miéry Michelem Rocardem, Pierrem Bérégovoyem a Lionelem Jospinem si zvolila hromadné označení „Gracchové“. Někteří byli členy socialistických vlád, jiní orgánů Socialistické strany. Později „Gracchové“ rozšířili své řady, získávají vysoké státní úředníky, advokáty, intelektuály a komerční bankéře, zkrátka elitu spojenou s levicí, avšak s levicí v podobě připomínající mnohem více Tonyho Blaira. Dne 26. srpna na své první konferenci prohlásili před Michelem Rocardem a generálním tajemníkem Francouzské demokratické konfederace práce (CFDT) Françoisem Chčrčquem Walter Veltroni, vůdce italské Demokratické strany a starosta Říma, a Anthony Giddens, anglický ekonom a otec třetí cesty, zcela otevřeně: „Jsme idealisté, myslíme si, že ideje vytvářejí revoluce a přinášejí osvícenství do nového labourismu“. A byl publikován manifest, který otiskl deník Le Monde.

Spravedlivější společnost

Levice je silou těch, kteří nemají sílu, hlasem těch, kteří nemají hlas. Je jím v me­zinárodním měřítku, kde ve jménu univerzálních hodnot hlásá světový řád založený na míru, právu a rozvoji. Je jím v každé společnosti, kde bojuje proti fatalitě, která by ponechala ty nejchudší jejich bídnému osudu ve společnosti. Bojuje za to, aby byly neustále znovu rozdávány karty, aby se rozvíjela rovnost příležitostí, aby přerozdělování v různých formách upravovalo nerovné postavení. Tím, že hájí osoby z okraje společnosti, dělníky, zaměstnance a střední třídu, podporuje zájmy všech, neboť vytváří spravedlivější, ale také šťastnější a dynamičtější společnost s většími jistotami.

Levice odmítá předurčenost ve chvíli narození člověka, fatalitu odsunutí na okraj společnosti a nečinnost z rezignace. Bojuje za vytvoření většího hospodářského, sociálního a kulturního bohatství. Bojuje za to, aby se toto bohatství rozdělovalo stále lépe mezi jednotlivce, mezi společenské třídy a mezi generace. Ví, že spravedlnost není pouze zde a teď. Myslí dlouhodobě, na to, že je potřeba vytvořit lepší svět pro další generace. Proto považuje revoluci v oblasti životního prostředí za zásadní součást vidění světa. Věří v pokrok.

Naše levice je jako všechny levice na světě odpovědná za tuto naději na spravedlnost. Ale nedaří se jí dlouho ji uchovávat. Nikdy se jí nepodařilo vyhrát dvoje volby po sobě, jako by byla odsouzena ke zklamání. Lidové vrstvy se od ní odvracejí, jako by byla luxusem pro ty, kteří mají čas snít. Francie přesto potřebuje levici, která by měla chuť vítězit a schopnost změnit život, když se dostane k moci.

Pravdivější politika

Usilovat ze všech sil o ideál sociální spravedlnosti vůbec neznamená, že je potřeba odmítat skutečnost, lhát si a lpět na postojích, které by se mohly změnit na podvod. Nestačí například říkat, že uznáváme trh – existuje snad jiná možnost? – pokud to děláme rezignovaně, se studem a stejně neúčinně. Levice musí jednoznačně říci, že tržní ekonomika je dobrá věc, i když tržní hodnoty nemohou proniknout všude. Musí rozumět její pozitivní dynamice, která umožňuje vytvářet kolektivní a individuální bohatství a podporovat ve svém důsledku sociální spravedlnost. Neexistuje rozpor mezi tržní ekonomikou a požadavky na přerozdělování.

Levice musí změnit od základu svůj způsob myšlení, své vzory, své metody práce, svou koncepci státu, své vztahy s ob­čany.

Sociální spravedlnost, to je především odmítání protežovaných kast a společnosti dědiců. A to umožňuje dynamika trhu, protože i když je regulovaný, je prostředkem umožňujícím změnu stávající situace, privilegií a rent.

Moderní levice chce zavést přerozdělování všude tam, kde existuje trh a regulovaný trh, všude tam, kde existují renty. Obdobně je potřeba přestat vidět v podnicích nepřátele. Levice musí být příznivě nakloněna podnikatelům. Musí uznávat podniky jakožto zdroj bohatství a také sociální integrace. Chuť riskovat je faktorem inovace a hospodářského růstu. Je nutné ji nechat plně se rozvinout, aby vznikla hospodářská dynamika, kterou potřebuje každá společnost.

Je rovněž potřeba přestat si lhát o rozvoji mezinárodního obchodu. Levice musí nahlas a rozhodně říci, že globalizace představuje pokrok. Otevření mezinárodního obchodu způsobuje z velké části světový ekonomický růst. Umožnilo stovkám milionů mužů a žen v rozvojových zemích dostat se z bídy, která je hanbou lidstva. Moderní levice je nepřátelská vůči demagogickým projevům ekonomického patriotismu a všem formám protekcionismu, který přinesl přinejlepším úpadek a přinejhorším války. Podporuje volný pohyb majetku, kapitálu, služeb a osob.

Věří naopak v řízení mezinárodního obchodu, aby byla zajištěna poctivost počínání všech aktérů a reciprocita otevřenosti. Bojuje také za silné doprovodné strategie, které jsou vzhledem ke globalizaci nezbytné v určitých oblastech naší ekonomiky nebo v určitých částech naší země, aby se zabránilo tomu, že náklady na tuto transformaci ponesou pracující.

Konečně levice musí říci, že stát není všechno a že občanská společnost má zásadní roli v dynamice pokroku. Myslí si, že dobrá společnost je společnost, ve které se zastupující organizace – sdružení, odbory, místní samospráva – aktivně podílejí na regulaci. Zastává například názor, že v naší sociální demokracii je potřeba revoluce, aby vznikly silné a většinové odbory a aby jednání mezi sociálními partnery získala pravomoc vytvářet zásadní části sociálního zákonodárství, které se zmocnil stát. Stejně tak je moderní levice pro decentralizaci, ale pro decentralizaci, jejíž součástí je zjednodušování systému místní samosprávy, snižování výdajů na místní samosprávu a daňová koherence jednotlivých částí země.

Aby se levice obnovila, musí změnit od základu svůj způsob myšlení, své vzory, své metody práce, svou koncepci státu, své vztahy s občany. Tradiční levice vydávala předpisy, znárodňovala, vybírala daně a utrácela. Tyto nástroje již nefungují. Pro odstranění nových forem nerovnosti, chudoby, sociálního vyloučení, diskriminace, segregace, pro vytvoření sociální mobility, která musí být cílem levice, neboť bez ní neexistuje spravedlnost, zkrátka pro obnovení spojení s po­krokem je potřeba jiných metod.

Je potřeba odmítnout „levicový konzervatismus“, který zrazuje zájmy pracujících, protože není schopen zajistit současně ekonomický růst a společenský pokrok. Ale je však také potřeba odhalit „pravicový modernismus“, který navrhuje, aby se vše dělalo naopak, včetně přerozdělování, aby se připravovala budoucnost našich dětí zvyšo­váním deficitu, aby se ekonomika oživovala spotřebou těch, kteří již nic nepotřebují, neboť všechno mají, a aby se zvyšovala hodnota práce tím, že dědictví nebude podro­beno dani.

Na základě těchto zásadních rozhodnutí musí současná levice vyjádřit své hodnoty, hodnoty modernizace ve službách sprave­dlnosti.

Patnáct hodnot pro činnost

Moderní levice je demokratická podle tradice sahající od Rousseaua po hnutí proti totalitě. Věří v moc lidu, lidem a pro lid. Je potřeba udělat ještě spoustu věcí, aby naše země v tomto bodu vynikala, například v ob­lasti spravedlivého zastoupení názo­rových proudů v legislativním systému, ­pracujících v podnicích nebo spotřebitelů ve veřejných službách. Moc lidu neznamená předání moci populistům. Těm, kteří věří, že se dá vydělat na tom, když se zjedno­dušuje situace, když se probouzejí instinkty a podněcují vášně, odpovídáme, že lidé rozumí složité skutečnosti. Žádná skutečnost není nevyslovitelná a pouze pravda může přetrvat.

Moderní levice je liberální podle tradice Montesquieua a Spinozy. Odmítá přenechat pravici toto krásné slovo, které se zrodilo na levici. Věří v legitimitu právního státu, v účinnost iniciativ vzešlých z občanské společnosti a v nutnost opozice. Uznává indi­viduální práva. Domnívá se, že je potřeba vybojovat proti nevědomí a útlaku nové svobody pro menšiny a pro ženy a že je potřeba udělat ještě plno věcí, aby byl vytvořen opravdu nestranný stát.

Moderní levice je pro integraci. Věří ve svobodu svědomí a názoru v multikulturní společnosti. Současně chce, aby byla zaručena laická neutralita veřejných prostor. Dobrá integrace komunit zahraničního původu do francouzské společnosti neopravňuje k žádné výjimce z tohoto principu. Vyžaduje naopak vytvoření politiky „pozitivního působení“ v jejich prospěch, dokud to bude nutné. Jednou z jejích součástí musí být pozitivní diskriminace.

Moderní levice je pro práci. Myslí si, že práce zůstává základní hodnotou pro integraci do našich společností, jak o tom svědčí neblahý osud těch, kteří ji nemají. Věří, že jejím úkolem je zvyšovat hodnotu práce a pracujících, dělníků, zaměstnanců, řídících pracovníků a umožnit všem přístup k zaměstnání. Ví, že dynamická ekonomika není ekonomikou, která neruší pracovní místa, ale ekonomikou, která jich vytváří více, než jich ruší. Prioritou levice není hájit každé pracovní místo, ale poskytovat jistoty každému pracujícímu a umožnit mu přístup k zaměstnání, nebo, pokud si to přeje, možnost ho změnit a zbavit ho pochybností, když ho změnit musí. Je také potřeba rozvíjet možnosti profesního vzestupu. A konečně je potřeba bojovat proti novému utrpení z práce způsobenému moderním světem.

Moderní levice je pro regulaci. Věří v regulační úlohu veřejné moci a v její úkol napravovat společenskou nerovnost. Myslí si, že je potřeba znovu posoudit fungování a činnost státu ohroženého neschopností, který ohrožuje vinou svých deficitů a svého dluhu budoucnost našich dětí. Veřejných prostředků je a bude nedostatek. Musí být použity pro priority ekonomického růstu a sociální spravedlnosti, a nikoliv na udržování současného stavu nebo na uspokojování zájmů určitých kategorií obyvatelstva.

Moderní levice věří, že hloubková reforma organizace státu, založená na autonomii rozhodování, mobilitě osob a jejich odpovědnosti, je nezbytnou podmínkou lepší efektivnosti veřejných výdajů a většího uspokojování spotřebitelů a dodavatelů veřejných služeb. Hodlá aplikovat tento postup ve všech orgánech místní samosprávy, které se podílejí na realizaci veřejné politiky. Konečně si myslí, že řadu úkolů v oblasti veřejných služeb mohou plnit soukromé subjekty pod veřejnou kontrolou.

Moderní levice je pro přerozdělování. Nevěří, že akumulace bohatství některými lidmi je nezbytnou podmínkou pokroku pro všechny. Naopak si myslí, že trvalý boj za rovnost je sociálně spravedlivý a ekonomicky efektivní. Ze všeho nejdříve se jedná o rovné příležitosti prostřednictvím boje proti sociální reprodukci ve školách. Následuje náprava nerovností v příjmech, ale také v přístupu k zaměstnání, bydlení, dopravě, zdravotní péči…

Moderní levice si myslí, že tento boj se nevede zvyšováním daní, ale vyžaduje lepší přerozdělování veřejných výdajů. To znamená, že za služby nabízené veškeré populaci budou platit bohatí více a že bude nabízeno více veřejných služeb populaci, která je nejvíce potřebuje. Přes veřejné služby nemůže nikdy lid financovat potřeby privilegovaných. Musí jich být hojně pro chudé a musí být produktivní pro všechny. Moderní levice je příznivě nakloněna vysokým dědickým daním pro bohaté, rovnosti příležitostí, jejíž nutnou součástí je přehodnocení získaného majetku minimálně jednou pro každou generaci.

Moderní levice je pokroková. Věří, že vědecký pokrok a technologické inovace zajistí vždy blahobyt pro více lidí a jsou často příležitostí pro přehodnocení příjmů zděděných z minulosti.

Věří, že konkurenceschopnost naší ekonomiky a schopnost vytvářet trvale plnou zaměstnanost závisejí vždy na volbě inovace a adaptaci spíše než na ochraně včerejšího světa. Myslí si, že součástí boje za rovnost je umožnit všem vstoupit bez problémů do znalostní společnosti. Důvěřuje badatelům a vědcům, že použijí vědomosti na boj proti vlivům ohrožujícím zdraví a ve prospěch věcí, které jsou pro něj prospěšné. Chce, aby každý člověk měl přístup k pokroku v léčbě a k běžné lékařské péči.

Moderní levice je stranou vzdělávání. Chce současně výjimečnost vysokých škol a demokratizaci v přístupu ke znalostem. Odmítá nutnost vybrat si mezi průměrným vzděláváním široké veřejnosti a vzděláváním na vysoké úrovni, ale vyhrazeným pro elitu. Klíč ke společenskému pokroku spočívá ve vzdělávacím systému pro širokou ve­řejnost, který demokratizuje výjimečnost, podpo­ruje přístup všech ke kultuře a bojuje proti reprodukci sociální nerovnosti tím, že připravuje studenty pro náročný a mobilní trh práce. O postavení ve společnosti roz­hoduje nejdříve škola a potom přístup k dalšímu vzdělávání. Moderní levice prosazuje hledání maximální efektivnosti vzdělávacího systému ve službách boje za rovné příležitosti.

Moderní levice je pro právo na bezpečnost, kterou uznává jako důležitou součást společenské smlouvy. Moderní levice postupuje tvrdě proti zločincům, ale také proti příčinám zločinnosti, a proto bude muset provést zásadní reformu soudnictví, policie a vězeňství, jejichž nejdůležitější funkcí je ­napravovat kolektivní důvěru. ­Společnost si zasluhuje, aby nebyly ­vystaveny politickému tlaku nebo vládě ­sdělovacích prostředků. Chce, aby Fran­couzi cítili důvěru ve spravedlnost ve své zemi ve ­věcech občanských, obchodních nebo trestních.

Moderní levice je ekologická. Chce znovu a natrvalo předefinovat vztah člověka k přírodě. Naše generace musí překonat to, že si pouze uvědomuje nebezpečí. Musí ­jednat, aby chránila naše bezprostřední a každodenní okolí i právo všech lidí na základní statky, jakými jsou kvalita vzduchu a přístup k vodě.

Moderní levice věří, že rozvoj vědy a technologií zajistí také rozvoj nových řešení pro životní prostředí. Podporuje konkrétní opatření vůči novým hospodářským mocnostem, aby začlenily životní prostředí do své koncepce hospodářského růstu. Věří ve vytvoření mezinárodní regulace a světové organizace životního prostředí.

Moderní levice je proevropská. Evropská unie je totiž prostředkem umožňujícím překonat národní sobectví na starém kontinentě, aby se v rámci dohody národů zvedl hlas pro nový světový řád solidarity a práva. Moderní levice chce Evropskou unii, jejíž demokratický život by umožňoval cítit se jejím občanem, jako se cítíme občanem svého státu. Chce Evropskou unii, která pracuje pro svou budoucnost a pro mír.

Moderní levice je internacionální. Věří ve společné uskutečňování právního státu ve světě, v užitečnost silných mezinárodních organizací. Hodlá uskutečnit starý sen o novém mezinárodním řádu, založeném na míru, právu a rozvoji. Myslí si, že povinnost zasahovat se podílí na pokroku civilizací. Ví také, že pouze společné úsilí může účinně čelit vlivům hospodářského růstu na klima, masové migraci, regionálním konfliktům, terorismu, mezinárodní zločinnosti, a věří, že toto úsilí je možné a je potřeba ho vynaložit okamžitě.

Moderní levice je pro morálku. Věří v nutnost příkladu řídících vrstev v sou­kromém sektoru i při řízení věcí veřejných. Elity nemohou legitimně obhajovat mobilitu, adaptaci a volný trh, pokud současně požívají výsad zaměstnání nebo postavení z jiné doby. Je také příznivě nakloněna určité střídmosti v životě státu a lidí ve veřejném životě, nekumulování funkcí, omezení délky mandátu u volených funkcí a zrušení zaměstnaneckých výhod vysokých státních úředníků.

Požaduje však také příklad v chování, transparentnost a zákonnou úpravu odměňování a výhod řídících pracovníků v pod­nicích. Politický projekt není možné vytvořit jen s morálkou, ale ještě méně bez ní.

Moderní levice je realistická. Věří v peda­gogiku změn, v dlouhodobou vysvětlovací práci uznávající požadavky přesnosti a pravdy, která nakonec vede k přijetí tohoto názoru. Hodlá zajistit společenskou smlouvu mezi generacemi, která chrání mladé, místo aby je okrádala, která jim dodává odvahu, místo aby je brzdila.

Moderní levice je pro transformaci. Chce změnit život tím, že zruší to, co je nepřijatelné, kdykoliv to bude možné. Odmítá falešnou fatalitu. Chce dávat naději, aniž by šířila iluze. Chce pochopit skutečnost a dívat se jí do tváře, aby na ni mohla lépe působit a směřovat k ideálu.

Volnost, rovnost, bratrství. Existuje stará úmluva mezi příkladem Francie a světovým pokrokem. Je úkolem levice ji obnovit. Převezměme iniciativu, abychom mohli hájit otevřenou společnost odpovídající našemu ideálu spravedlnosti a pokroku.

Z Le Monde, 14. září 2007, vybral A. J. Liehm, přeložil Jaromír Kadlec.

Obsah Listů 6/2007
Archiv Listů
Autoři Listů
Předplatné Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.