Jiří Štěpanovský

Nová bipolarita?

(K Listům 5/2007)

Rozbor mezinárodní situace a současných trendů v české zahraniční politice ve stati Antonína Raška Víme, na jakých jsme rozcestích? a jeho doporučení, zejména „dohodnout se s Ruskem“ a „orientovat se na sjednocující se, a tím i konkurenceschopnější Evropskou unii“ pokládám – i při jeho stručnosti – za velmi výstižný. Nicméně bych jej rád doplnil o několik poznámek k otázce charakteru Šanghajské organizace.

A. Rašek se obává, že změní-li se Šanghajská organizace ve vojenskou alianci, „vedlo by to vzápětí ke zrození nové bipolarity“ a ta „s velkou pravděpodobností povede ke studené válce“. Domnívám se, že v současné éře terorismu, mezinárodně organizovaného zločinu, neustálených státních hranic a mnoha nedemokratických režimů a vlád se těžko udrží účinná mezistátní regionální organizace bez schopnosti v nutném případě zajistit bezpečnost svých členů i použitím ozbrojených sil. Tak například od rozpadu SSSR existuje nejenom Svaz nezávislých států, zajišťujících zejména další hospodářskou a kulturní spolupráci Ruské federace s bývalými národy SSSR, ale i Organizace smlouvy kolektivní bezpečnosti, sdružující Arménii, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Rusko a Tádžikistán, která usnadňuje spolupráci v oblasti vojenské, zejména přednostní dodávky ruských zbraní.

Jestliže se Rusko takto zabezpečuje ve vztahu ke svým menším asijským sousedům, tím spíše usiluje o bezpečné vztahy se svým největším asijským sousedem – Čínou. Po první schůzce „šanghajské pětky“ v roce 1996 byla 15. 6. 2001 založena SCO hlavami Čínské lidové republiky, Ruské federace, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu za účasti pozorovatelů (nikoliv přidružených členů) z Indie, Pákistánu, Íránu a Mongolska.

Je pozoruhodné, že souběžně s letošním výročním summitem SCO (16. 8. 2007), konaném v kyrgyzském městě Biškek, probíhaly v Rusku za účasti šesti armád členských státu SCO manévry pod náležitým názvem Mírová mise 2007. Vzniká přirozeně otázka, do jaké míry nabývá SCO již charakteru vojenské aliance. Jí dosud vydané dokumenty o vzájemné pomoci vojenské nehovoří, zájem na bezpečnosti je však v každém směru zdůrazňován.

Deklarace z Biškeku

Náš tisk nevěnoval pozornost deklaraci hlav šesti států SCO podepsané 16. srpna 2007. Bylo v ní výslovně uvedeno, že „současný proces globalizace zvyšuje vzájemnou závislost i v otázkách jejich bezpečnosti a rozvoje. Dnešním výzvám a hrozbám může být účinně čeleno společným úsilím mezinárodního společenství na základě dohodnutých směrnic a v rámci multilaterálních mechanismů. Unilaterální akce současné problémy nevyřeší“. Dále se v deklaraci uvádí, že „úspěšná soustava globální bezpečnosti může být vytvořena pouze v rámci OSN a při přísném dodržování její Charty“. V deklaraci členové SCO rovněž podpořili výstavbu mezinárodní bezpečnostní struktury založené na „všeobecně uznávaných normách mezinárodního práva“. Pojetí této bezpečnosti má zahrnovat i stabilitu světového hospodářství, omezování chudoby, vyrovnávání úrovní sociálního a ekonomického vývoje, jakož i ochranu obyvatelstva před přírodou či technikou způsobenými katastrofami.

Konflikty a krize mají být řešeny politickými a diplomatickými prostředky v souladu se zásadami a normami mezinárodního práva a má být prohlubován i dialog mezi civilizacemi a náboženskými vyznáními.

Jaký multipolární svět?

Vzniku a růstu regionálních mezistátních organizací, vedených zpravidla nejvlivnějšími mocnostmi regionů, lze sotva zabránit. I Šanghajská organizace spolupráce dnes pokojnými prostředky řeší spory nebo předchází konfliktům a třenicím na větší části asijské pevniny. Lze jen vítat, že k ní hledají cestu i mocnosti jižní Asie, ať již s USA jadernou spoluprací spjaté Indie a Pákistán, či protiamericky orientovaný Írán. Jednoznačná a bezvýhradná podpora SCO Chartě OSN a mezinárodnímu právu si zaslouží i naše uznání a podporu.

Takovéto plné ztotožnění se s Chartou OSN ze strany NATO zaznělo před 58 lety ve Washingtonské zakládající smlouvě.

Ani ve světě ohroženém mezinárodním terorismem nelze po roce 2001 mírové mezistátní vztahy budovat na jednostranně vyhlášených preventivních (ba dokonce preceptivních) akcích a na vnucování „západní“ demokracie zemím s „nezápadními“ společenskými poměry. Nelze je budovat ani na případném rozmachu „regionální“ aliance do globálního měřítka a vyzývat přitom nadějné partnery ze vzdáleného Pacifiku k přičlenění. Budoucí svět si lze jen těžko představit bez mezinárodních (i regionálních) i vojenských organizací. Mohou se však – po mém soudu – v mírových podmínkách rozvíjet jen na multipolárních základech a při respektování mezinárodního práva a Organizace spojených národů a její Charty.

Jiří Štěpanovský (1925) se věnuje mezinárodnímu právu, je členem redakční rady měsíčníku Mezinárodní politika.

Antonín Rašek: Víme, na jakých jsme rozcestích?

Obsah Listů 6/2007
Archiv Listů
Autoři Listů
Předplatné Listů

Jiří Štěpanovský

Nová bipolarita?

Deklarace z Biškeku

Jaký multipolární svět?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu