Lidovecký místopředseda David Macek se v létě pokusil zahájit diskusi o změně volebních pravidel v České republice. Využil poměrně příznivé situace, tedy období, kdy se toho v politice moc neděje. Novináři si jej tak více všimli, nicméně k hlubší debatě to nevedlo. Návrh pana Macka se týkal zvýšení počtu volebních hlasů pro rodiny s dětmi. Ačkoliv jsme se dozvěděli pouze obrysy politikova návrhu a KDU-ČSL se jím chce detailně zabývat až na svém sjezdu příští rok, můžeme se mu věnovat již nyní.
Každá politická strana se snaží volebním inženýrstvím uzpůsobit pravidla především sobě samé. Je to logické, že hodlá posílit vlastní pozici na úkor konkurentů. Chovaly se tak ČSSD a ODS v době tzv. opoziční smlouvy, když chtěly posílit „soutěživost“, rozuměj většinové účinky poměrného volebního zákona. Z hlediska téže logiky doporučují zelení, mezi jejichž hlavní voličskou skupinu patří mladí obyvatelé větších a velkých měst, snížení věkové hranice v případě aktivního volebního práva o dva roky. Změny volebních pravidel z dílny ČSSD a ODS zamítl jako protiústavní Ústavní soud. Návrh Strany zelených je nelogický v tom, že politickou odpovědnost ustavuje na 16 letech, zatímco v ostatních případech ji ponechává na hranici 18 let (bankovní půjčky, řidičské oprávnění, návštěva herny, konzumace alkoholu atd.). Jak je to v případě Mackovy snahy posílit volební právo rodin, respektive rodičů?
První úskalí je v tom, že odporuje Ústavě, ta totiž zavádí rovné, přímé, všeobecné a tajné hlasovací právo. Je zřejmé, že by rovnost hlasů byla přijetím tohoto návrhu porušena, nebo by rovnou muselo dojít ke změně ústavy. To by však byl zjevný anachronismus. Vždyť toto hlasovací právo, jako výraz demokratizačních snah, nám zavedl již Franz Josef I. Nabízí se rovněž otázka, zdali by posílení rodin s dětmi platilo pouze pro volby sněmovní, nebo i pro ostatní druhy voleb. V tomto případě by totiž v komunálních volbách zejména v nejmenších obcích hrozilo, že o výsledku rozhodne třeba jen několik lidoveckých rodin. Úspěch případné protikandidátky by byl již tímto předem vyloučen. Jelikož voliči KDU-ČSL jsou velmi disciplinovaní, znamenalo by to vzestup strany ve všech druzích voleb. A to nikoliv prostřednictvím volebního programu, tedy přirozeně, ale manipulací s volebním zákonem.
Zamysleme se rovněž nad tím, čím David Macek svůj návrh zdůvodňuje. Stárnutím populace, respektive tím, že se politické strany budou zaměřovat ve volbách zejména na seniory a že budou opomíjet rodinnou politiku. To je sice správná připomínka, ale politické strany by měly diskutovat právě a pouze o tomto, nikoliv o posílení volebního práva rodin. Stárnutí populace je evidentní a politické strany je reflektují, nicméně rodiny s dětmi zcela jistě opomíjeny ani znevýhodňovány nebudou. Už z toho důvodu, že zajišťují existenci národa jako takového a toto základní pravidlo hlavní politické strany nikdy nepodceňovaly.
Zatímco strany hodlají posilovat své zisky pomocí volebního inženýrství, unikají jim jiné a dnes mnohem podstatnější věci, které s volebním právem souvisejí. Český stát musí voličům umožnit hlasovat, ale to se zjevně neděje. Mnohé země využívají nejrůznějších alternativních způsobů hlasování, například prostřednictvím mobilu, internetu, digitální televize či zavedly korespondenční hlasování. U nás nic takového zatím neexistuje. Tyto formy nejenže zvyšují volební účast, a tím i legitimitu zvolených zástupců, ale především skutečně umožňují každému, aby hlasoval. V době konání voleb totiž více než čtvrt milionu obyvatel ČR pobývá z nejrůznějších důvodů za hranicemi, a pokud chtějí hlasovat, pak sice mohou, ale pouze na velvyslanectvích. Ta jsou stovky i tisíce kilometrů vzdálená a před volbami se musí navíc nejdříve osobně zaregistrovat.
Pokud se mají v budoucnu měnit volební pravidla, pak ale nejdříve tak, aby byl skutečně zajištěn všem bezproblémový přístup k volbám. Ostatní nechejme na diskusi, nicméně se obávám, že samotné stárnutí populace důvodem k novelizaci Ústavy a volebních pravidel není.
Václav Klusoň: Rovná daň nerovné důchody
Antonín Rašek: Z pohledu pacienta, voliče i sociologa
Tomáš Tatar: Ekologicky šetrná revitalizace sociálního státu
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.