Svého času se zeširoka diskutovalo, k čemu je Senát dobrý. Stoupenci horem dolem mluvili o demokratické pojistce. Senát neměl vynikat činorodostí, jako uvážlivostí a nadhledem; Senát udrží na uzdě choutky vlády, která by nás pořád chtěla jenom regulovat, a tak touží vydávat zákon za zákonem. Senát měl naopak dbát na kvalitu zákonů. Odtud ustanovení, že se Senát nemusí usnášet o každém zákoně. Má mít dost času, aby pod povrchem všedního hemžení uchopil to, co je stěžejní a postatné. Obzvláště působivě tyto představy konzervativní pravice formuloval F. A. Hayek. Podle něj měl senát dbát na správné stanovení všeobecných pravidel soužití, především tedy zajištění soukromovlastnických práv a svobodné výměny statků na trhu. První komora neměla mít právo měnit ústavu, zato by pouze vydávala takové obecnější vyhlášky, podobně jako to dělají ministerstva. Prostě první komora pomáhá vládě vládnout, senát zajišťuje náležitou definici vlastnických vztahů, neboť právě to je přeci podstatné.
Představy F. A. Hayeka o takovémto ponížení sněmovny a povýšení senátu se však neprosadily. Možná i proto u nás Senát poněkud tápal, nevěda, jak by mohl dostát představám strůjců. Chmurám na tvářích senátorů je ale nyní konec. Zdá se, že nalezli vznešenou parketu. Zlomový okamžik nastal, když do senátu dorazil onen „batoh“ reformy veřejných financí, který vláda tak složitě a do poslední chvíle vyjednávala a ve Sněmovně horko těžko „prohlasovala“. Bylo toho požehnaně. Senát se ale rozhodl, že o onom balíku nebude diskutovat a rovnou jej pošle k podpisu. Někomu se to třeba nezdá a říká si, že Senát se nemůže nezabývat tak důležitým zákonem, se kterým vláda spojila svůj osud. Kam bychom ale došli, kdyby se senátoři zabývali tím, zda se mají platit poplatky u lékaře čili nic? Senát je ústavní pojistka a nemá se rozptylovat záležitostmi, jako je sociální a daňová politika. Ve stejný den, kdy Senát odmítl debatovat o reformě financí, přijal zákon o svátcích. Svátek práce se přejmenuje na Svátek jara a práce. Možná by se svátek zemřelých mohl přejmenovat na Svátek dušiček a podzimu, abychom vyhověli ateistům? Ještěže si senátoři uvolnili ruce, když odmítli diskutovat o reformě financí.
Pavel Mertlík: Naše nejnovější fiskální reforma
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.