Knihy 5/2007

Arnošt Lustig: Nemáme na vybranou

Arnošt Lustig vypravěčsky přitahuje už třetí čtenářskou generaci. Jeho ženské postavy Kateřina Horovitzová, Dita Saxová, Lea, Colette, Tanga, Perla Sch. a další jsou každá jiná, ale důstojně čelí nelidským podmínkám a utrpení, které připravil člověk jinému člověku; ponížené ženy měly víc odvahy než mocní tehdejšího světa. Příští rok to bude šedesát let, co opustil Palestinu poslední britský voják. Rezoluce OSN byla naplněna – vznikl stát Izrael. Jenže zdá se, že zlo potlačené na jednom místě objeví se na jiném; sotva skončilo válečné běsnění, už vypukl další krvavý konflikt, dosud neukončený: boj mezi Židy a Araby. Arnošt Lustig v novele Nemáme na vybranou spojil dokumentární metodu s osobní zkušeností; v roce 1948 se zúčastnil izraelsko-palestinské války jako dopisovatel Lidových novin a Věstníku; v Izraeli se oženil s Věrou Weislitzovou, příslušnicí izraelské armády a básnířkou. Příběh se odehrává během jediného dne příměří; hlavní postava Dany Polnauer nese autobiografické rysy. Zdařilé dramatické vyprávění jedné z chmurných válečných zkušeností Arnošta Lustiga (mladičkého novináře Danyho) je dalším svědectvím o zlu. Je spravedlnost pro každou generaci bílý holoubek, který uletěl? ptá se autor na závěr a končí lakonickým zjištěním, že nejpoužívanější hebrejské tvrzení je: Nemáme na vybranou.

Arnošt Lustig: Nemáme na vybranou, Odeon, Praha 2007, náklad neuveden, doporučená cena 229 Kč. -chateau-

Pavel Herynek: Jedenáct šperků. Eleven Pieces of Jewellery

Nestává se často, že se objeví katalog uměleckých šperků, který je zároveň sbírkou básní. Ale letos se to stalo. Olomoucký šperkař, raději bych řekl sochař, Pavel Herynek (1943), známý příznivcům Listů také jako tvůrce plastiky k Ceně Pelikán, vydal vlastním nákladem sličného průvodce svou užitou tvorbou od konce 80. let do přítomnosti v precizní typografické úpravě Jana Herynka (www.herynek.com). Jedenáct šperků, stylově rozestoupených mezi konceptualismem a minimalismem, postmoderním neoklasicismem či art déco na jedenácti dvojstránkách s fotografií a dvojjazyčným (českým a anglickým) komentářem-veršem. Například: „Matka měla moc ráda květiny. / Na našem stole vždy nějaké byly.“ stojí tu naproti prstenu alias podivné anthurii z rudého plastu pod názvem Pocta mé matce (2003). Nebo brož z dřívka pokrytého plátkovým zlatem ze série Ostrev (2007) doprovází: „Při pohledu na ořezaný strom: / na jaře se rány zacelí.“. Jaká šťastná chvíle zrodila tyto nenucené reflexe intimity, poezie a krásy? O co více se lekáme velkých slov, o to vzácnější žena navlékne bez rozpaků kousek umění.

Pavel Herynek: Jedenáct šperků. Eleven Pieces of Jewellery, Olomouc 2007, 27 s., náklad a cena neuvedeny. -vod-

Podvratná kamera

Jednou z ironií osudu je, že se za sovětského socialismu film stal významným nástrojem rozbíjení ideologické homogenity. Ačkoli byl vyhlášen za nejdůležitější umění a velice slušně financován komunistickým státem. Ale nešlo jen o hraný film. Od začátku počítala vládnoucí ideologie s tím, že se ve svých jiných podobách stane nástrojem osvěty nejenom ideologické, ale v širokém měřítku civilizační. Je další ironií, že právě tam, kde mohl poslání, které dostal do vínku, plnit celkem bez problémů, začalo se všechno vymykat kontrole. Osvěta se první srazila s realitou reálného socialismu a v oblasti tzv. non fiction se na plátně ukázalo, že všechno je jinak. Mnozí tvůrci hraných filmů vyšli tehdy nejen v Československu právě odtud, z dokumentu a jeho okolí. Jenže tohle všechno u nás už nikoho nezajímá, říkali mi po Listopadu, a mnozí to říkají dodnes. Tím zajímavější je, že se už před několika lety na českém trhu objevila kniha, jež o tom hovoří, i když jistě ne způsobem vyčerpávajícím. Přitom je asi logické, že jejím základem je konference, kterou uspořádali jinde, kde to ještě nebo už zase zajímalo: ve Stuttgartu. Zásluhou především neúnavného H. J. Schlegela. Mám dojem, že dodnes čekáme na ty, kteří pochopí, že ve Stuttgartu oslovili i nás a vyzvali k podobnému zamyšlení.

Podvratná kamera, Malá Skála, Praha 2003, 366 s., náklad neuveden, doporučená cena 210 Kč. -ajl-

Witold Gombrowicz: Trans-Atlantik

„A vzdaluji se. A vůbec se za sebe neohlížím. Vzdaluji se a nevím, co se za mnou odehrává. Vzdaluji se po cestě štěrkem sypané a jsem již dosti daleko. A teprve když jsem byl ještě dál, zastavil jsem a ohlédl se za sebe. (…) ,Jen plujte, Rodáci, plujte k Národu svému. Plujte k Národu svému svatému a Prokletému!‘ “ České vydání románu Trans-Atlantik dosud snad nejvíc chybělo v našem obrazu Witolda Gombrowicze, jednoho z nejvýznamnějších a ve vývoji moderní polské literatury nejvlivnějších spisovatelů; u nás je to stále asi autor pro zasvěcené, ač velký obdiv k němu vyjádřili mj. Milan Kundera či Václav Jamek. Je to nepochybně také satira na předválečné Polsko a na to, co z něj zbylo v pozdějším politickém exilu, a je to kniha v mnohém autobiografická. Nikoliv pouze proto, že velký spisovatel prožil shodou okolností, které jen zčásti ovlivnil, druhou válku mimo vlast a mimo světová bojiště v Argentině. Sám se vlasti podobně jako vypravěč vzdaloval celý život různými způsoby, posmíval se jí, zbavoval krajany stereotypů v přemýšlení o sobě, vzdaloval se i myšlenkovým konvencím; zároveň Polsko a polskost zůstaly jedněmi z jeho ústředních témat a polštinu dovedl ve svém vypravěčství k vrcholům, avantgardním i mimořádně zakořeněným v tradici. Což je paradox jen zdánlivý.

Witold Gombrowicz: Trans-Atlantik, Revolver Revue, Praha 2007, přeložila Helena Stachová, náklad a cena neuvedeny. -vb-

Miroslav Sígl: Kdo byl a je kdo – Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko

Miroslav Sígl, loňský osmdesátník, patří k nejpilnějším českým publicistům. Kromě nesčetných časopiseckých příspěvků napsal a vydal od roku 1989 patnáct knih (Generace 45, Osobnosti a osudy obce Obříství, Co víme o smrti aj). Posledním vydaným dílem je encyklopedie, která měla svůj křest na konci září v Mělníku. V encyklopedii má své heslo 75 měst a obcí, 1745 jednotlivců, v přehledech je uvedeno ještě 1039 ředitelů škol a 282 kronikářů. Dohromady obsahuje více než deset tisíc údajů a dat! Nejsou to jen věcné informace, nýbrž i zasvěcené, živé medailony osob a osobností. Najdeme tu jména umělců, spisovatelů, skladatelů a muzikantů, jsou zastoupeni pedagogové se svou literární a jinou veřejnou činností, lidé z domácího i zahraničního odboje a také jména osob vládnoucími režimy pronásledovaných. V encyklopedii mají své místo též podnikatelé a představitelé různých povolání, řemesel a zájmů typických pro Mělnicko, vinaři, cukrovarníci, košíkáři, veslaři aj. Podobná komplexní práce o regionu vyšla pouze v roce 1892 zásluhou středoškolského profesora Ludvíka Bohma! Dokumentací dat o osobnostech Mělnicka, kde se narodil, se Sígl zabývá od mládí. Díky lidem, jako je on, uchovává si i ve svých „malých dějinách“ naše země paměť.

Miroslav Sígl: Kdo byl a je kdo – Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko, Libri, Praha 2007, 646 stran, náklad neuveden, cena 490 Kč. -oš-

František Langer: Korespondence II (L-P)

Ve své korespondenci působí František Langer tak, jak si ho (a vesměs i další pátečníky) zřejmě představujeme: věcně, s uměleckými ambicemi, ale osobně skromně, zabývá se spíše vztahy k jiným lidem, soužitím, půvabem města i přírody, víc konkrétním než abstraktním. Je škoda, že je dnes pozapomenut, a tak tím spíš dobře, že vycházejí jeho Spisy. Dopisy – odeslané i přijaté – jsou zajímavé z mnoha hledisek. Třeba líčení Vídně, blízké, ale tehdy tak vzdálené, kterou vlastně nedlouho před smrtí po mnoha letech navštívil, s mimořádně skličující silou připomíná klec, v níž několik generací žilo. Pozoruhodné jsou dopisy také jako příspěvek k obrazu prvních let po roce 1948. Režim byl brutální jako už později naštěstí ne, ale jako by ještě neměl hotové všechny škatulky: spisovatelův syn byl z politických důvodů ve vězení (dopisy jemu knihu vlastně uvádějí), otec je vytlačen na okraj, a přece v té době čas od času přednáší zájemcům o Karlu Čapkovi, ba někdy je zván i na oficiální slavnosti. Ale i v Langrovi jako by se mísily pocity: nemohl mít žádné pochyby o surovosti režimu, ale v některých chvílích jako by snad připouštěl, že přes všechny deviace je onen systém výrazem základního směřování dějin k lepšímu. Spisovatele to vůbec nekompromituje, ale je to zajímavý odstín historického obrazu.

František Langer: Korespondence II (L-P), Divadelní ústav, Praha 2006, 324 s., náklad neuveden, doporučená cena 190 Kč. -vb-

Erik Jakub Groch: Em, Radovan Sidor: Prvá kniha

Všetci, ktorí dnes ešte čítajú poéziu, roky hovoria, že poéziu už dnes nikto nečíta. Isteže, táto vstupná veta implikuje paušálnu odpoveď. Tá znie: poézia sa predsa len číta! Na Slovensku aj zásluhou Občianskeho združenia Slniečkovo, ktoré vzniklo v roku 2001 pri Knižnici P. O. Hviezdoslava v Prešove, a to s cieľom podporovať kultúrne, vzdelávacie a spoločenské aktivity. Jeho spoľahlivým poznávacím znamením je aj Edícia súčasnej poézie veršeonline, ktorá v útlych zošitoch za jednotnú cenu (29 Sk!) predstavuje prekladovú a pôvodnú poéziu. Doteraz vyšli Billy Childish, Yehuda Amichai, Carol Ann Duffyová, Rudolf Jurolek, Erik Jakub Groch a Radovan Sidor.

E. Groch ponúka subjektívnu, emocionálne vypätú lyriku, ktorej objektom (adresátom) je žena s iniciálkou Em. Jeho zošit obsahuje osemnásť básní, sčasti pripomínajúcich litánie, elégie. Sú vyrozprávané výsostne moderným jazykom, priam nabité poetickými či filozofujúcimi obrazmi („Ak sú ústa východom zo srdca, je dobré, že slová doznejú, zatiaľ čo srdce sa obnovuje“, „moje čakanie je jediná možnosť, ako môžeš prísť“).

R. Sidor sa v tejto edícii predstavuje debutom – zrelým. Jeho básnická reflexia sa číta ako putovanie časom a priestorom, vyplneným zdanlivo všednými udalosťami a príbehmi, ktoré on ako citlivý pozorovateľ, talentovaný básnik a „zberateľ úryvkov“ povyšuje do stavu poézie. Vo veršoch „sa fúka na oblohu“, „zhrabúvajú sa listy ku kmeňom stromov, aby im bolo teplo“… A napísané slovo básnikovi hovorí: „Už ma nepíš, už ma je na svete veľa.“

Sú slová, ktorých je na svete a medzi nami stále málo (ak nie ešte menej). Mnohé z nich sa dnes rodia v Slniečkove – v malej krajine malých (čitateľských) zázrakov.

Erik Jakub Groch: Em, Radovan Sidor: Prvá kniha, edícia veršeonline, OZ Slniečkovo, Prešov 2006 resp. 2007, 22 resp. 30 s., náklad neuvedený, cena 29 Sk. –mah–

Knihy

Obsah Listů 5/2007