Tomki Němec

Kuba

Na Kubě jste byl víckrát…

V roce 1994 jsem viděl ve zpravodajství nebožáky, kteří se na čemkoli, co plavalo, pokoušeli odplout do USA. Zajímalo mne, v čem žijí, když riskují životy. Chtěl jsem ukázat, proč to dělají a jak je socialismus reálně nepoužitelný, protože nerespektuje základní potřeby – svobodu, volnost. Že mne vyhostili, byl důsledek. Bohužel se mi tím asi zavřely dveře a nemohu v projektu pokračovat.

Náš reálný socialismus se vyznačoval šedí. I z vašich snímků je zřejmá ošuntělost. Vyrovnává ji slunce, temperament, blízkost moře? Myslím na vizuální dojmy, nikoliv politické hodnocení…

Vnímám, proč tam jsem, a to nebyla turistika. Lidé, kteří tam jezdí na dovolenou, pomáhají udržovat nedemokratický režim. Kdyby se zajímali, asi by i na dovolené mohli být užiteční, ale jsme stále stejně nepoučitelní. Běžní Kubánci jsou prima, otevření, vzdělaní, temperamentní. Klima hraje roli, přirozeně.

Jak se navazuje kontakt s lidmi na ulici, v baru?

V baru netuším, běžný Kubánec do baru asi nechodí, neb na to nemá. Navazování kontaktů je přirozené, rychlé a někdy otravné. Jste zpestření, cizinec, potencionální chodící peněženka, v lepším případě kontakt se svobodným světem.

Může umění světu aspoň trochu pomoci?

Co pomáhá, jsou peníze. Pokud fotografie prodám a výtěžek věnuji na konkrétní účel, pak asi ano. Pomůžu nepatrně, rosnou kapičkou, v záplavě průserů a sraček… Možná někomu o pár dnů přežít. I výstava typu přímá akce může být užitečná, vybere-li se od lidí a účelně se finance použijí…

Svůj internetový archiv zabezpečujete. Je u nás pirátství horší než ve světě?

Netuším. Používám standardních prostředků. Myslíte-li digitalrailroad, je to prostředník k obživě. Mohu kdekoli, kde je internet, s vámi uskutečnit vydání fotografií v Listech. A přitom sedím v Asii… Mám archiv i aktuality s sebou. Poslední zkušenost je, že mi v Belgii ukradli fotografii, kterou použili na titul knihy. Ofotili ji z jiné publikace a ořízli. Leč netuší, že ČR už není banánová republika.

Fotografie si někdy žije vlastním životem i jinak. Slavný snímek Václava Havla vstupujícího do moře zdobí životopis od Johna Keana, který má mnoho znaků pamfletu. Nevadí to?

No jo. Spolupracoval jsem se slušným člověkem, který si také naběhnul. Mrzí mne to kvůli Václavovi, protože ho mám rád a rozhodně bych mu ublížit nechtěl. Můžete si dát do smlouvy, že nechcete, aby fotografie byla publikována ve fašistických, komunistických, rasistických souvislostech… To mám ve smlouvě s agenturou, která mne zastupuje. Ale fakticky si nedovedu představit, jak toto dohlídat.

Mnozí vaši kolegové si stýskají, že předvést své ambice mohou jen ve vlastních publikacích či na výstavách, ale stále hůř v tisku…

Bohužel. Je to celosvětový trend. Popravdě mne (domácí) tisk nezajímá, nekupuji jej. Kdyby BBC vycházelo jako denní tisk, určitě bych si je předplatil. Vše je podřízeno diktátu zoufalosti, ale to by byla dlouhá debata. Ale: naučil jsem se s tím žít a je to v pohodě.

-vb-

Tomki Němec (1963) je jedním z nejvíce ceněných českých fotoreportérů posledních let, a to i ve světě. Byl mj. osobním fotografem prezidenta Václava Havla, od roku 1993 je ve svobodném povolání (agentura Anzenberger Vídeň). Více na adresách www.tomkin.cz, www.digitalrailroad.net/tomkin. © Tomki Němec

Obsah Listů 4/2007

Související články

Ľubo Stacho: Projekt Slovensko – tajomná a spirituálna krajina

Roman Polášek: Portréty

Andrej Bán: Snažím sa vidieť príbeh

Tomki Němec

Kuba

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu