Ladislava Chateau

Zrušení otroctví: připomínka stále aktuální

V roce 2001 francouzský parlament prohlásil otroctví a obchod s lidmi za zločin proti lidskosti, zároveň rozhodl, že tato neblahá historická kapitola se bude každoročně připomínat. Za den připomínky zrušení otroctví, commémoration de l’abolition de l’ésclavage, byl určen 10. květen; přijetí zákona prosadila Christine Taubirová, poslankyně za Francouzskou Guyanu, největší francouzskou zámořskou oblast; zákon je pojmenován podle jejího příjmení Taubira.

V loňském roce se den zrušení otroctví slavil poprvé; Pařížané vysedávali na březích Seiny, dlouho do noci hrál jazz, běžely doprovodné semináře, televizní programy, filmy. Letos byly oslavy skromnější, proběhly totiž ve stínu prezidentských voleb, souboje Sarky se Ségo. Nicméně nejčtenější deník Le Monde z 11. května přinesl podrobnou zprávu o reportáži, již v dubnu letošního roku natočil novinář Serge Bilé spolu s kameramanem Danielem Sainte–Rosem, kteří se vypravili do Karibiku na Martinik, v roce 1635 kolonizovaný Francouzi. Dnes je Martinik součástí francouzských zámořských oblastí. Bilé a Sainte–Rose zde zachytili výpovědi těch, kteří uchovávali vzpomínky, zápisky, legendy svých předků, prapředků, kteří otroctví ještě zažili; svědectví z druhé ruky generace narozené v letech 1920 až 1935. S jejich reportáží se mohou francouzsky mluvící čtenáři seznámit na internetové adrese: www.parolesdesclavage.com.

Také měsíčník Le Monde diplomatique ve svém květnovém čísle přinesl obsáhlou dvoustránkovou úvahu o americkém přístupu k dějinám otroctví. Zmiňuje zejména univerzitu v Pensylvánii, která se systematicky věnuje historickému výzkumu oné doby; na americký kontinent bylo v průběhu 18. století zavlečeno až pětadvacet milionů otroků; expanzivní výroba bavlny, plantáže ve Virginii, Alabamě a Mississippi, stejně jako v Jižní Karolíně a Novém Orléansu, vyžadovaly stále nový masivní přísun otroků, odsouzených k životu v nelidských podmínkách.

Pozadu nezůstala ani francouzská nakladatelství, která při této příležitosti vydala několik pozoruhodných publikací. Pařížský Gallimard vydal knihu Příběhy otroctví, určenou dospělým i mladým čtenářům; publikace připomíná africké pověsti, mytické postavy, stejně jako významné osobnosti boje za svobodu, pozornost věnuje zejména katolickému duchovnímu Gregoirovi. Také malé nakladatelství Arléa vydalo jako livre poche Obchod s otroky, autorem je právě legendární abbé Grégoire, průvodním slovem doprovodil významný literát Aimé Césair. Stejnojmenné nakladatelství vydalo i knihu Otroctví a kolonizace, napsanou neméně charismatickou osobností Victorem Schoelcherem, rovněž s předmluvou Aimého Césaira. Obě publikace připomínají vznik a činnost Asociace přátel černochů, která vznikla už v roce 1788, zabývají se zrušením otroctví ve francouzských koloniích; poprvé bylo otroctví zrušeno v roce 1794, Napoleon Bonaparte je ale obnovil v roce 1802, nakonec otroctví zrušila až II. republika, hned v prvních hodinách své existence, dekretem ze dne 27. dubna 1848.

Zrušení otroctví ve francouzských koloniích je spojeno se jmény již zmíněného abbého Gregoira, žijícího v letech 1750 až 1831, stejně tak i mladšího Victora Schoelchera, který se narodil v roce 1804 a zemřel 1893; oba muži neúnavně podávali svědectví o těžkém hříchu, o krutém zacházení s lidmi, o každodenním barbarství, vystupovali proti teorii o přírodním zákonu i proti rasovým předsudkům.

Aimé Césaire, který se na vydání obou knih podílel, pochází z Martiniku. Vystudoval Sorbonnu, přátelil se s André Bretonem, později se vrátil na Martinik, byl jmenován profesorem a stal se rovněž významným politikem: poslancem a starostou ve Fort–de–France. Přál si sice nezávislost Martiniku, ale byl příznivcem i emancipačního procesu, départementalisation; patřil k hlavním iniciátorům hnutí négritude, které nabádalo především k hrdosti na černý původ. Ve Francii je považován za významného francouzského básníka a spisovatele, velmi známá je jeho básnická sbírka Zápisky z cesty do rodné země. Vyšla roku 1939, předmluvou ji doprovodil André Breton, stejně jako i jeho další sbírku Zázračné zbraně, která vyšla po válce u Gallimarda, a jeho další dílo Ztracené tělo, ilustroval Picasso. Letos v zimě navštívila Martinik také kandidátka na prezidentský úřad Ségolčne Royalová, místo, kde spolu s rodiči prožívala své dětství. Setkala se s Aimém Césairem a při této příležitosti vzpomínala, že se s ním toužila setkat už před pětadvaceti lety, avšak tehdejší mladičké stážistce na prefektuře ve Fort–de–France nebylo setkání povoleno…

V Ženevě 25. září roku 1926 byla podepsána úmluva o otroctví. Smluvní státy se tehdy zavázaly, že budou důsledně trestat a potlačovat obchod s lidmi a projevy otroctví, bránit nuceným pracím a nedovolí stav obdobný otroctví; bohužel se tak nestalo. Ve Francii byl v roce 1994 založen Comité contre l´Esclavage Moderne (CCEM), Výbor proti novodobému otroctví, který třikrát do roka publikuje zprávu o jeho projevech; bulettin číslo 29 z července minulého roku uvádí desítky žen, se kterými se ve Francii zacházelo jako s otrokyněmi, a to i v domácnostech diplomatů, ve vzdělaných dobře situovaných rodinách, v prestižních čtvrtích. Případy jsou, navzdory přísným trestům, vysokým pokutám, odnětí svobody až na šest let, stále početnější; nejčastějšími obětmi jsou mladé chudé Afričanky, které byly vylákány do Francie, jsou nelegálně zaměstnávány a žijí v nedůstojných podmínkách; ve 30 procentech jde o zneužívaní nezletilých dětí.

V třináctém pařížském okrsku, v rodině úspěšného nakladatele křesťanské literatury, jak uvádí bulettin, pracovala třináctiletá Henrietta dvanáct hodin denně, včetně víkendů, bez mzdy; spala na zemi a jedla studené zbytky…

Každoročně řeší CCEM více než tři sta podobných případů.

Ladislava Chateau

Obsah Listů 3/2007

Související články

Jacek Kubiak: Francouzská nemoc

Petr Kolář: Francie: prvorozená dcera a její nápadníci

A. J. Liehm: Osvícenci, encyklopedisté, reformisté

Ladislava Chateau

Zrušení otroctví: připomínka stále aktuální

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu