Roman Polášek

Portréty

V antologii V srdci černého pavouka. Ostravská literární a umělecká scéna 90. let (Votobia, Olomouc 2000) máte potemnělé krajiny, jiné fotografie, než jaké jste nám nabídl do Listů…

Pracuji průběžně na šesti sedmi různých cyklech. Na krajinách dělám taky pořád, nebaví mě věnovat se jen jednomu tématu.

Ale asi ani držet se jedné poetiky. V antologii jsou od vás i zvláštní detaily, snad přírodní…

Z takových černobílých snímků teď dělám fotografie barevné.

Dodatečně je vybarvujete?

Říkám tomu fotky pro huliče.

Psychedelické?

Hodně psychedelické. (Smích) Počítačově mi černobílé fotky nešlo předělat, jak jsem chtěl, chemicky se to podařilo.

V únoru jste v pardubickém Divadelním klubu zahájil svou výstavu Homeless a jiní…

To je stejný cyklus jako snímky pro Listy. Vznikal kolem roku 2002, kdy jsme v galerii Fiducia distribuovali Nový prostor. Poznal jsem hodně bezdomovců, které jsem fotografoval. Bylo mi líto nepokračovat. Ovlivnilo mě i to, že civilku jsem dělal v domově důchodců.

Jak se zbavit vlastního pocitu, že ty lidi jen využíváte pro jejich barvitost? A jak je zbavit nedůvěry?

Zdálo se mi, že je to baví, že zájem je těší. Jsou vstřícní. Líbilo se jim i v mém ateliéru. Kdybyste ho viděl, pochopil byste, že polovina projevila přání tam bydlet. (Smích) Po první takové výstavě v Bruntále, kdy to proběhlo i v televizi, někteří chtěli honorář, ale vysvětlení, že to není výdělečná záležitost, přijali.

To nejsou momentky, ale ateliérové fotografie, takže oni vlastně musí přijmout pozvání…

Můj přístroj má padesát kilo. Fotografuji na planfilm 18x24 cm, v každé kazetě je jen jeden záběr. Má to velké přednosti. Jsou to originály, bohaté tonálně, na co zaměříte, je ostré, malá hloubka ostrosti přitom dodává na zajímavosti.

S médii zřejmě spolupracujete málo.

Málo. S galerií je starostí dost. Kromě srpna pořádáme výstavu každý měsíc.

Jakým druhem fotografie kromě mediální se dá uživit?

Fotografuji pro město, dělám tzv. produktovou fotografii pro reklamu, portréty…

V době digitálů ještě někdo chce mít portrét od umělce?

Ale ano, herci, podnikatelé, holky… Různí lidé.

Cítíte se být součástí nějaké linie české fotografie?

Zatím asi ne.

-vb-

Roman Polášek (1967) od roku 1990 žije v Ostravě-Vítkovicích. Téhož roku absolvoval v Ostravě Vysokou školu báňskou. Jako fotograf je samouk. V roce 2001 spolu s M. Popelářem (viz Listy 6/2006) založil Fotografickou galerii Fiducia, kde působí dodnes. Několik samostatných výstav měl v Ostravě, další mj. ve Znojmě, Bruntále, Liberci, Telči, v rakouském Primersdorfu a polském Rzeszowě. Zúčastnil se kolektivních výstav mj. Ostrava umjeni…?! (Praha, Ostrava) a Vyhaslé pece (Fiducia Ostrava).

Obsah Listů 2/2007

Související články

Andrej Bán: Snažím sa vidieť príbeh - 1/2007

Martin Popelář: Mimo cykly - 6/2006

Jiří Doležel: Po zemětřesení - 5/2006

Roman Polášek

Portréty

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu