Knihy 2/2007

Pavel Pafko: Medicínmani a ti druzí

Vzpomínky a úvahy lékařů obvykle nezklamou, působení na pomezí přírodních a humanitních věd a kontakt se smrtí a umíráním prohlubují a zlidšťují vidění a vnímání. Tak je tomu i u na první pohled skromné knihy profesora Pafka, rozčleněné na dvanáct sevřených textů. Autor v nich zvažuje např. problémy interrupce, eutanázie či možností alternativní medicíny, aniž se tváří, že pro ně má obecně platné řešení. Jeho vůdčí myšlenkou je tu respektování lidské svobody. Zajímavé jsou i úvahy nad směřováním medicíny ve věku rostoucí specializace a přístrojů, posouzení možností žen ve špičkové chirurgii či otázky, nakolik lze vytýkat významným lékařům jejich někdejší členství a působení v KSČ. Vřele mluví Pafko o svém vztahu ke sportu – jediný jeho pacient, kterému věnuje zvláštní pozornost, je cyklista Jan Veselý. Autorovo neotřelé vidění je patrné i v maličkostech, třeba v zamyšlení nad rozdílem mezi dárkem a úplatkem či ve srovnání vztahu mezi šéfem a podřízenými se vztahem mezi bačou a stádem, který zvláště ze strany stáda nemůže být příliš srdečný. K potěšení z knihy přispívají pěkné fotografie ze všedních dnů chirurga a nemocnice.

Pavel Pafko: Medicínmani a ti druzí, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004, 199 s., náklad neuveden, cena 189 Kč. -jn-

Věra Nosková: Ať si holky popláčou

Název souboru třiceti fejetonisticky laděných povídek (většinou již publikovaných časopisecky – také v Listech) je vypůjčen z jedné z nich, zasazené do redakce barevného dámského magazínu, a vystihuje autorčinu tvůrčí metodu: jemnou, ale vždy přítomnou ironii a sebeironii. Texty Věry Noskové představují totiž pravý protipól onoho citátu a dokazují, že zábavná a bez potíží stravitelná literatura rozhodně nemusí být přihlouplá, bezbarvá, bez chuti a vůně. Nejjiskřivějších okamžiků se čtenář dočká v popisech všedně absurdních příhod a v dialozích. Ve fejetonech o parapsycholozích, jasnovidcích či léčitelích se autorka přece jen ne vždy ubrání sarkasmu, a tím může vyvolat se všemi těmi šarlatány paradoxně tak trochu soucit.

Věra Nosková: Ať si holky popláčou. Fejetony a jiné krátké texty, Národní divadlo, edice Abonent ND, Praha 2006, 192 s., náklad a cena neuvedeny. -tt-

Karel Vysloužil: S holí poutníka

Vydavatel „nejmenšího časopisu na světě“ Hlas z pasínku, vsetínský občan Karel Vysloužil, připravil ke svému životnímu jubileu (nar. 24. ledna 1927 v Čelčicích u Prostějova) knihu básní. Ve starších i nových verších se příkladně málomluvným způsobem ohlíží za životem; opravdu nebyl lehký: v mládí byl krátce po svatbě uvězněn, odsouzen k mnohaletému žaláři a pak odsouzen žít jako občan druhé kategorie. Přesto nezatrpkl, také díky ženě Jitřence, múze svých básní. Smysl pro spravedlnost osvědčil i v zápase s nepravostmi ve městě, kde žije, a v dlouholetém sporu prokázal i nevšední občanskou odvahu. V posledních letech vydal po sérii knih veršů několik knížek kapesního formátu; vypsal v nich historii své rodiny a perzekuce, jíž prošel, a bystře glosoval dnešní poměry, zejména zatlačování smyslu pro duchovní hodnoty, k nimž se hlásí jako křesťan. V nejnovějším svazečku, který se formátem přimyká k předešlým knížkám vzpomínek a úvah, Příběh, Zjevit více, Vladimír a Mezi nebem a zemí, dobírá se s novým důrazem základních životních jistot a snaží se přispět, aby život byl sesazen „z bláznovy káry“: „dotknout se stolu / a vědět / že to stůl je…“

Karel Vysloužil: S holí poutníka, Lípa, Vizovice2007, 80 s., cena a náklad neuvedeny. -lchat-

Petr Janeček: Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Současné pověsti a fámy v České republice

Autor, folklorista a etnolog, vybral a roztřídil 136 kočovných příběhů, které se povídají po vlastech, porovnal jejich různé varianty, sledoval jejich historii a obdoby v jiných zemích a v literatuře (rodokmen sahá někdy až k Bibli). Autor má blíže k Jeníkovi z Bratřic než k Boženě Němcové a rozestírá před námi spektrum příběhů v celé jeho šíři od poeticky děsivých až po cynicky vulgární. Jak ukazuje ve svých komentářích, lidská mentalita se nemění, i když hejkaly a vodníky nahrazují automobily a počítače. Pátrání po původu příběhů se nakonec vždy rozplývá v šeru, s jistotou se dá říci obvykle jen to, že nic podobného se nestalo. Kdo je však vymyslel a jak je dal do oběhu, zůstane bezpečně utajeno, což patří k jejich půvabu. Doporučuji jen podobně jako tvrdý alkohol přijímat v uměřených dávkách.

Petr Janeček: Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Současné pověsti a fámy v České republice, Plot, Praha 2006, 367 s., náklad neuveden, cena 299 Kč. -jn-

František Halas: A co?

Vydání poslední sbírky Františka Halase doprovází kromobyčejně zasvěcený doslov Ludvíka Kundery a dobrá ediční poznámka Víta Penkaly. František Halas debutoval v r. 1927 sbírkou Sepie, která přinesla tak svébytnou poetiku, že se naráz zrodil fenomén. Halasova poslední sbírka A co? představila rázem jinou poetiku, jež „vedla k veršům a básním natolik ojedinělým, že zůstaly prakticky bez epigonských následníků…“; poetiku, která „zmáhá tvárné problémy, s nimiž se potýkají básníci o generaci mladší“ (L. K.) – až by bylo možno napsat, že Halas své dílo uzavřel (otevřel) opět debutem. Posledním, paradoxním, krajně eliptickým, podvratným a (sebe)obviňujícím (politickým) básnickým gestem. Kunderův doslov je náročnou studií v malém, obsáhle se věnuje tématu Halasova „politického procitnutí“, reinterpretuje Halasův testament a nachází paralely s pozdním dílem Bertolta Brechta, s francouzskou poezií odporu (Aragon, Éluard, Char) i s dalšími irskými (W. H. Auden ad.) a americkými básníky. Záslužná a žádoucí rehabilitace sbírky, která je už desítky let odbývána větičkou, že naznačuje básníkovo zklamání z vývoje po únoru 1948.

František Halas: A co?, doslov Ludvík Kundera, Akropolis, Praha 2006, náklad a cena neuvedeny. -vod-

Varlam Šalamov: Kolymské poviedky

Básník a prozaik Varlam Tichonovič Šalamov (1907) strávil dvadsať rokov v sovietskych pracovných táboroch, najviac na Kolyme. Práve odtiaľ pochádzajú poviedky, ktoré v Rusku začali vychádzať desať rokov po smrti spisovateľa v psychiatrickej liečebni (1982). Šalamove Kolymské poviedky sú svedectvom, dokumentom neobyčajnej mravnej sily, dokladom najvyšších literárnych kvalít, ktorým dominuje filozoficko-dokumentárny princíp. Obsahovo a formálne ich „diktovala“ požiadavka N. Nohra (citovaná v poviedke O próze) byť „nielen svedkom, ale aj úcastníkom drámy života“. Všetko, čo sa odohráva na hranici života a smrti, Šalamov zaznamenáva s nebývalým zmyslom pre detail, s presvedčivou psychologickou jemnokresbou, zavše ľahko ironicky, ba dokonca poeticky. V tomto svete je básnik, ktorý „navečer zomrel. Zaznamenali to až o dva dni – jeho vynaliezavým susedom sa dva dni darilo dostávať prídel chleba na mŕtveho… Stalo sa teda, že zomrel pred dátumom svojej smrti – závažný detail pre jeho budúcich životopiscov.“ Je v ňom i neuropatológ, ktorý odhaľuje simulantov a počas terapie šokom plný nadšenia z účinkov metódy cituje Gogoľa. Tento svet je plný alimentárnych dystrofikov, no láger je všade. Aj v lesnom mestečku, ktorého obyvatelia usporiadajú hon na veveričku, ako je to v poviedke Veverička, geniálnej (!) kompozíciou, funkčne dávkovanými synonymami na konci krátkych viet, vyslovovaných akoby mimochodom, v kaskádach však tvoriacich refrén, permutačný prstenec, v ktorom sa význam spresňuje na maximum slova, na maximum dramatického napätia. V poviedke Chlieb Šalamov spomína ľudové príslovie „Keď jem, nepočujem“. On dodáva: „Nevidím.“ Je také memento – nebyť sýty vlastným blahobytom, pohodlím, vlastnou ľahostajnosťou a nezáujmom o iných ľudí, o iné životy za našimi štyrmi stenami, aby sme nevideli a nepočuli. Lebo sa môže stať, že kým jeme, kdesi sa znovu začala ďalšia diktatúra…”

Varlam Šalamov: Kolymské poviedky, preložila Anna A. Hlaváčová, Ikar, Bratislava 2006, 350 s., náklad a cena neuvedené. -mah-

Karel Čapek: Vám oddaný… Dosud nepublikovaná korespondence

Poměrně značný počet nově objevených dopisů Karla Čapka rozhodně stál za zveřejnění. Také (ale nejen) proto, že je mezi nimi ještě překvapivě hodně dopisů adresovaných T. G. Masarykovi. Týkají se mj. Čapkovy snahy pomoci sblížení prezidenta s Antonínem Švehlou nebo spolupráce na Hovorech. Přibývá i něco k dosud známým dopisům dokládajícím koordinaci některých tiskových kampaní mezi Hradem a jemu blízkým tiskem (např. v Gajdově aféře). Nečtou se vždy příjemně, považuje-li čtenář za ideál větší oddělení sféry politické a novinářské, nutno ovšem dodat, že spisovatel se vždy angažoval v zájmu demokracie; navzdory klevetám, dožívajícím dodnes, těžko najít něco, co by svědčilo o Čapkově péči o vlastní postavení, natožpak hmotné výhody. I to je psychologicky zajímavé: setkání plachosti a ambicióznosti v jedné mimořádné osobě.

Karel Čapek: Vám oddaný… Dosud nepublikovaná korespondence, ARSCI, Praha 2007, 216 s., náklad neuveden, doporučená cena 235 Kč. -vb-

Pavel Švanda: Paměť esejisty

Česká pravice (ale ani levice) nemá mnoho tak vytříbených publicistů. Pavel Švanda je řazen mezi „šestatřicátníky“ (existenci této výrazné literární generace si ostatně leckdo uvědomil až nedávno díky Pavlu Kosatíkovi a jeho knize Ústně více). Je řazen také mezi moravské katolické spisovatele. Obojí je správné, ale jeho vzpomínky jsou samozřejmě zajímavé hlavně tím, v čem je autor svébytný. A je toho hodně. Nemáme příliš mnoho takto kultivovaných katolických konzervativců, ale přitom liberálů s odporem ke kolektivismu, bez puzení ke stavovskému státu a jiným idylám. Láskyplný, ale nikoliv nekritický je jeho vztah k velké autoritě „šestatřicátníků“ filozofu Josefu Šafaříkovi. Ostatně málo je také poválečných vzpomínek brněnských, z města, které není ani venkovem, ani prvořadou metropolí. Švandovy vzpomínky nabízejí také obraz normalizačního všedního dne, jakých taky stále není mnoho. Kniha si zaslouží ohlas, docenění. I polemiku, třeba o tzv. české národní povaze, osmašedesátém a mnohém jiném. Ovšem polemiku hlubokou už proto, že autor skoro nikde nepředkládá své soudy autoritativně jako jedině možné

Pavel Švanda: Paměť esejisty, Atlantis, Brno 2006, 340 s., náklad neuveden, doporučená cena 336. -vb-

Šárka Daňková: RAF – Frakce Rudé armády

O poválečném západním levicovém terorismu toho asi většina z nás mnoho neví. I pokud bývaly ony skupiny někdy nějak napojeny na východoevropské tajné služby, stěží s nimi mohly ony režimy sympatizovat zcela – nanejvýš jako s další známkou rozkladu kapitalismu. O motivaci, mocichtivosti, zvrhlém smyslu pro spravedlnost, ideových kořenech, o postupné degeneraci, o roli, jakou hrál u mladých zběsilců odpor ke starší generaci, poznamenané aktivní kolaborací s nacismem, ale také o dnešním pohledu na Frakci Rudé armády, nejznámější západoněmeckou teroristickou skupinu, a o dnešních sporech o ni, nyní vydala knihu česká germanistka a novinářka. Velmi užitečnou.

*Šárka Daňková: RAF – Frakce Rudé armády, Knižnice Dějin a současnosti NLN, Praha 2006, 200 s., náklad neuveden, cena 169 Kč. -vb-

Knihy

Obsah Listů 2/2007