Jan Novotný

Tříšť dojmů z Turecka

Nikdo by mi nevěřil, že jsem navštívil Turecko proto, abych se mohl rozhodnout, zda mám být pro jeho přijetí do Unie. Ale nevěřil by mi také, že jsem v Turecku nikdy nepomyslel na to, jak by se mi jako člen Unie líbilo. Jistěže týden s turistickým zájezdem na jižní pobřeží ke kvalifikovanému vyjádření nestačí – ale nakonec jsem jen fejetonista.

Teprve na místě jsem si uvědomil, že Turecko by bylo daleko největší a po nepříliš dlouhé době patrně i nejlidnatější zemí Unie. Vynikalo by v rámci Unie též silnou a bojeschopnou armádou a mělo by na svém území její nejvyšší horu.

Kupole mešit a špice minaretů (na rozdíl od věží kostelů k nerozeznání podobné) řadí Turecko viditelně do světa islámu. Jako v Evropě se však můžeme dívat na ulicích i na reklamách na pěkné ženské tváře a tvary. Co se týče zvláštností, nezbude mi místo na milé a rozverné břišní tanečnice a osvěžující tureckou lázeň a zmíním se jen o zvláštním způsobu nakupování. Prodavač či prodavačka (všichni mluvili dobře anglicky) by se snad cítili dotčeni, kdyby kupec přijal první vyřčenou cenu. Bylo třeba se několikrát otočit k odchodu, než došlo ke shodě, po níž se někdy k nákupu připojil i dárek a vždycky došlo na popití čaje, kávy či rakije. Doprovázel jsem naštěstí bytost, která měla pro „nakupování jako hru“ smysl, a mohl jsem se těšit z jejích úspěchů. Turci dovedou dělat kožené zboží, šperky, ale zejména úžasné koberce.

Okrasou Unie by bylo Turecko po stránce přírodních krás i památek na historii. Je těžké být neokouzlen největší travertinovou kaskádou na světě v Pamukkale. Popsat ji nedokážu, ale potěšilo mne, co jsem se dověděl o jejím osudu. Nad kaskádou se donedávna tyčily hotely, narušující panorama a upíjející vodu, jejíž neustálý přísun je pro udržování kaskády nutný. Oslnivě bílý, spíše led a sníh než kámen připomínající travertin začal šednout. Po zásahu UNESCO Turci odstranili hotely tak dokonale, že po nich téměř nezůstala stopa. V sousedství kaskády je mohutné antické město Hierapolis, jehož sloupy a zdi jsou postupně vykopávány a znovu vztyčovány. Snad žádným kusem světa neprošlo tolik civilizací, říší a náboženství jako Tureckem. K úvahám o pomíjivosti všeho vybízí nejen Hierapolis, ale i Perge ~~(někdejší Pergamon)~~ a muzeum v Antalii.

Při cestování tureckými městy se nelze nesetkat se jménem Atatürk – Otec Turků. Jmenují se podle něho hlavní ulice, má pomníky na ulicích a obrazy ve veřejných místnostech. Sláva Mustafy Kemala Paši, jak se jmenoval do doby, než zavedl příjmení, přežila slávu všech jeho autoritářských či diktátorských současníků. Budu si muset o něm něco přečíst. Byl to hlavně on, kdo přiblížil Turecko Evropě, když zavedl latinku místo arabského písma, klobouky místo fezů, příjmení náhradou za tituly. Kurdové a Řekové patrně na něho budou mít jiný názor než Turci, zdá se však, že zabránil tomu, aby Turci vyšli z první světové války jako frustrovaný národ, připravený podpořit bolševiky či nacisty (i když pokusy o takové spojenectví nechyběly).

Před cestou jsem viděl Turky hlavně očima Werfla a Kazantakise, z turecké literatury znám jen Anatolské příběhy od Sabbahattina Aliho. Určitě si přečtu Pamuka, o němž teď vím, že jeho příjmení znamená turecky „bavlna“ (bavlnu připomínají kaskády v Pamukkale). A co soudím o vstupu Turecka do Unie? Byl bych pro v naději, že přinese prospěch Evropě i Turecku.

Jan Novotný

Obsah Listů 2/2007

Související články

Jan Novotný: Pionýr č. 001

Jan Novotný: Před Chartou a po Chartě

Jan Novotný: Moje Bystřička

Jan Novotný

Tříšť dojmů z Turecka

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu