A. J. Liehm

Guttenbergova bible

Vím, že se později mluvilo spíš o Guttenbergově galaxii. Jenže mě možná proto víc zajímá ta bible. Vzpomínám na babičku – už ji ode mě zná kdekdo, možná i vy – která říkala: Člověk se rodí do světa, který nechápe, a odchází ze světa, kterému přestává rozumět. – To je dnes i můj případ, a tak myslím na Guttenberga. A na Číňany, kteří vymysleli papír, na kterém mohl začít revoluci. A revoluce to byla. Kdo, prosím vás, uměl číst a psát? Mniši, část kléru, tenoučká elita. A pár takových, kterým se říkalo písmáci a co po Bílé hoře slabikovali tajně v lese posluchačům českou bibli. Kupci si vzali od Arabů číslice, ale ke psaní a čtení se moc nedostali. Mluvené slovo vládlo světem.

A najednou se do všech stran rozletělo slovo psané, tedy tištěné. Jenže to chtělo alfabetizované obyvatelstvo. Většina evropského lidstva se musela od dětství učit abstraktní kód, jímž se slovo stává řečí psanou, tištěnou. Dosah, rozsah i způsob myšlení se měnil. Najednou tu bylo jiné lidstvo.

Uplynula staletí, než se mluvené slovo začalo jako komunikace masově vracet. Jmenovalo se to rádio, rozhlas. I ten způsobil revoluci, nebo ji aspoň začal. S půlstoletým zpožděním následovala televize. Krok za krokem pořád větší, barevnější. Rozhlas s obrazem. Už nebyl zapotřebí složitý kód a nebylo třeba představivosti. Mařenka, která šla hlubokým lesem, neměla už miliony tváří, ani ten les. Byla jen jedna Mařenka, ta na obrazovce či na plátně. Žádný kód, žádná vlastní imaginace. – Co je to za nesmysl, učit se rozumět filmu, řekl mi jistý muž. Každý přece rozumí filmu. Bojím se, že měl pravdu.

Pražský rodák profesor Flusser kariéru udělal ve Francii, v Brazílii, v Německu. Po Listopadu přijel a umřel po své první přednášce na Karlově univerzitě. Média, komunikace byly jeho obor dávno před tím, než se to nosilo a postupně stalo oborem hlavním. – Za sto, možná za padesát let bude člověk moci prožít plný život, aniž by uměl číst a psát. Na to bude stačit malá vrstva, jako kdysi mniši, část kléru atd., napsal krátce před smrtí. Nevěříte? Máte auto? Tak víte, že můžete dojet kamkoli a nemusíte nic číst, malá obrazovka vás dovede. Stejně jako dopravní značky. Dnešní Guttenberg se jmenuje třeba Gates, ale má a bude mít spoustu dalších tváří. Svět se mění tak rychle, až se člověku točí hlava. Jenže se spolu s ním mění i člověk, jako kdysi po Guttenbergovi. Nejmíň se v EU čte v Anglii, nejvíc v Holandsku a ve Skandinávii, dověděl se nedávno The Guardian. A přidal vysvětlení, z nichž mě upoutalo tohle: v Holandsku a ve Skandinávii se nedabují televizní programy. Když chtějí děti zahraniční pohádku, seriál, kovbojku, dnes převážně americké, musí číst titulky. O dospělých nemluvě. Bez čtení se naopak obejdou počítačové hry. Ale co hry. Na lipském knižním veletrhu patří jedna z největších hal cédéčkům s čtenou literaturou. Největší obchod, vysvětlili mi. Ve Francii, kde se to ještě zdaleka tak nerozjelo, má Hledání ztraceného času 112 cédéček. Taky rád poslouchám, když se v rozhlase či v televizi čte. Jen bych se rád chvílemi vrátil k minulé stránce, odstavci, pozornost slábne, nesmí to být moc složité, ani hraní s jazykem… Poloslepý Sartre mi kdysi řekl: Diktovat? To přece není psát!

Dobrá, ale internet nebo e-mail se neobejdou bez čtení a psaní. – Dnes. Ale zítra? I tady bude stačit mluvit či poslouchat. Bude u toho sedět pořád týž člověk, který se po staletí učil komunikovat v kódované řeči s pravopisem, gramatikou, větnou stavbou? Proč přibývá mládeže, která má potíže se čtením, psaním? Nevím a už se nedovím. Takže se jenom ptám.

A. J. Liehm

Obsah Listů 1/2007

Související články

A. J. Liehm: Za rohem…

A. J. Liehm: Když se řekne Suez…

A. J. Liehm: O dvojí revoluci

A. J. Liehm

Guttenbergova bible

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu