Knihy 1/2007

Donald Rayfield: Stalin a jeho mistři popravčí

Zrcadlem vývoje sovětského systému jsou postavy šéfů jeho tajné policie. První dva, Dzeržinskij a Menžinskij, byli nelítostní mužové, osobně bezúhonní a sloužící své iracionální víře způsobem, který nepostrádal jistou logiku, Jagoda a Ježov jsou ochotní vykonavatelé úmyslů svých šéfů, úředníci s psychopatickými rysy, Berija vychytralý a všeho schopný darebák. Tak je vidí autor, profesor ruštiny a gruzínštiny, který je znalcem ruské historie a kultury a zároveň má hluboký smysl pro lidskou psychologii – kniha, horor svého druhu, se čte jedním dechem. Některé autorovy názory se od vžitých liší: Kirovovu vraždu podle něho nezorganizoval Stalin, i když jí neváhal využít k likvidaci zbytků opozice, Berijův pád nebyl předzvěstí destalinizace, ale trestem za ukvapenou „perestrojku“, do níž se na vlastní pěst pustil a hrozil tak destabilizovat celý sovětský blok. Zajímavě je líčena úloha osobností z oblasti kultury – např. Šolochov vychází z autorova líčení lépe než Gorkij. Mráz běhá po zádech dokonce i při čtení rejstříku, snad každý třetí jmenovaný byl popraven, utýrán či zavražděn. Čtenář si v něm může opravit omyl: ve vězení nezemřel prezident sovětské akademie věd fyzik Vavilov, ale jeho bratr genetik.

Donald Rayfield: Stalin a jeho mistři popravčí, Beta-Dobrovský a Ševčík, Praha 2006, 431 s., cena 389 Kč -jn-

Nando Parrado a Vince Rause: Zázrak v Andách

Před třiceti pěti lety se zřítilo v Andách letadlo, na jehož palubě byli převážně členové ragbyového týmu, cestujícího k zápasu z Argentiny do Chile. Část jich přežila pád, zranění, hlad, zimu i lavinu, která trosky letadla zavalila. Z jednostranného radiového spojení se světem se dozvěděli, že pátrání po nich bylo zastaveno. Po dvou měsících, když počet přeživších klesl na šestnáct, využili dva z nich ústupu sněhu, přelezli čtyři kilometry vysoký andský hřeben, po desetidenní pouti horami dorazili k chilským pastevcům a přivolali pomoc pro své druhy. Příběh byl již dříve literárně a filmově zpracován, nyní však máme možnost jej sledovat očima jednoho z účastníků záchranné cesty. Je to povznášející kniha, schopná obnovit a posílit víru v člověka.

Nando Parrado a Vince Rause: Zázrak v Andách, Práh, Praha 2006, 332 s., náklad a cena neuvedeny -jn-

Bernhard Schlink: Predčítač

Základnou osnovou románu je ľúbostný vzťah pätnásťročného gymnazistu Michaela a tridsaťšesťročnej Hany – sprievodkyne v električke. Ich stretnutia majú podobu „čítať, sprchovať sa, milovať.“ Michael sa ujíma Lessinga, Eichendorffa, Tolstého a ďalších, netušiac, že jeho milenka je plne negramotná. Vyrástla v Sedmohradsku, keď mala sedemnásť, dostala sa do Berlína, potom k SS, neskôr sa stala dozorkyňou v koncentračnom tábore. Po vojne ju odsúdia na doživotie a predčítavanie sa časom obnoví – Michael jej posiela svetovú literatúru nahranú na kazetách, ona však v deň, keď ju prepustia, spácha samovraždu. Predčítač ilustruje tragickú časť (nielen) nemeckých dejín a je nimi ilustrovaný. Kniha vytvára dostatok miesta na úvahy o vine a treste, o zabúdaní, ľahostajnosti i zodpovednosti ľudského spoločenstva. Tlmene pripomína, že krutých činov sa nedopúšťajú len krutí jedinci, ale aj obyčajní muži a ženy, ktorí sa usilujú dobre si plniť obyčajné povinnosti, ako vieme od psychológa S. Milgrama. Keby sme chceli byť úprimní, určite by sme historikovi holokaustu R. Hilbergovi museli odpovedať: Ale áno, boli by sme šťastnejší, keby ste nám mohli ukázať, že všetci páchatelia boli šialenci. Takto však s nami navždy ostáva hrozivý potenciál vražednej iracionality, národný socializmus alebo komunizmus ako výraz prirodzenej predispozície ľudského rodu, možné zlyhanie morálneho inštinktu v ľudskom konaní a, samozrejme, absencia solidarity – to všetko v pokračujúcom boji tvorby s deštrukciou.

Škoda, že Predčítačovi nesekunduje preklad porovnateľných literárnych kvalít. Prekladateľ často kopíruje syntax aj idiómy nemeckého jazyka, je štylisticky nedôsledný a málo invenčný – zopár príkladov: „Ale ja som tú vec nemohol nechať za sebou“, „Brodil som sa snehom a nadobudol som si mokré nohy“, „Držala sa vzpriamená“, „Motivovala ich viera, že do sveta bol vložený dobrý poriadok a že sa svet preto takisto môže uviesť do dobrého poriadku“, „Nevedel som sa predstaviť ani v úlohe úradníka“…

Bernhard Schlink: Predčítač, přeložil Ladislav Šimon, Slovart Bratislava 2006, 173 s., náklad a cena neuvedené -mah-

Miroslav Sígl: Co víme o smrti

Na životě je patrně nejzajímavější smrt: filmová nebo televizní násilná smrt se stala každodenní součástí zábavních programů. O přirozené smrti se příliš nemluví. Těžko koho pobaví a podle leckterého mínění je deprimující a především demotivující. Miroslav Sígl se nedal odradit. Věren své důkladnosti shromáždil množství materiálu, a to od počátků civilizace až po dnešek. „Lexikon o smrti“ rozčlenil do přehledných kapitol: Starověká kultura, Starověká Indie a buddhismus, Čínský myslitel starověku a konfucianismus, Judaismus a židovský talmud, Z arabské moudrosti a koránu, Ze středověké literatury, Osvícenství atd. Jsou v nich shrnuty poznatky, výroky, zvyklosti, verše z literárních děl, souvisejících s koncem lidského života, z bible, žalmů, z lidových a znárodnělých písní, lidová rčení, lidové tradice aj. Kromě toho se čtenáři dostane nemálo praktických informací. Například co se péče o umírající a pohřebních služeb týče. Jak autor konstatuje, v tradiční společnosti oslabovalo úzkost ze smrti náboženství. Také život více generací na jednom místě dával vyniknout neoblomné skutečnosti. V moderní sekularizované společnosti je smrt vnímána jako tragické vytržení ze světa živých. A byť je podle středověkého výroku strach ze smrti trýznivější než smrt sama, humor se ani před ní nezastaví. „Potkají se dvě známé. ,Vy nemáte nikoho, koho byste ráda navštívila na hřbitově?‘ – ,Ale ano, mám, jenomže jsou zatím ještě všichni naživu…‘.“

Miroslav Sígl: Co víme o smrti, Epocha, Praha 2006, 416 stran, náklad 2000 výtisků, doporučená cena 349 Kč -oš-

Jarmila Cysařová: Muž, který tu chybí

Jiří Lederer byl mým kolegou v redakci čerstvě založené Večerní Prahy: talentovaný, zkušený a už lecjakým zápasem proti moci prošlý novinář, muž zajímavé tváře, který se líbil i dvacetiletým dívkám, jakou jsem tehdy byla. Večerní Praha, lišící se od tehdejších už na pohled nudných novin pestrou grafikou i důsledností, s jakou uveřejňovala čtivé reportáže, fejetony, aj., dlouho Ledererovým pracovištěm nebyla. Jako jediný v té době pochválil Škvoreckého Zbabělce a musel odejít. Nebyl to jeho první ani poslední „odchod“. Lederer byl svébytný, nepodléhající stádnosti. Zastal se 99 pragováků, kteří v době Pražského jara poslali sovětskému velvyslanectví dopis, souhlasící se sovětskou kritikou na naši adresu, a byli za to odsuzováni. Nesouhlasil s nimi, ale měl za to, že mají na svůj názor právo. A v souvislosti s osudy lidí nespravedlivě postižených především v 50. letech poznamenal, že nespravedlnost nezačíná ve vězeních, táborech a na popravištích. Tam končí. Začíná nenápadně. Když k ní mlčíme. Velká láska J. Lederera, Polsko, se mu stala osudem v dobrém i zlém. Poznal tam svou druhou ženu Alžbětu. První politický proces s ním vyvolala polská prokuratura na podzim 1969. Byl obviněn z podílu na údajném trestném činu proti PLR. Ani po ročním věznění a propuštění na podmínku nepřestal psát. Pod jmény přátel i s jinou jejich pomocí uveřejňoval své texty především v exilovém tisku. Jeho publikace Jan Palach – Zpráva o životě a smrti českého studenta zůstala dodnes nejucelenějším dokumentem o hrdinském činu mladého muže. Jiří Lederer podepsal Chartu 77 a 13. ledna 1977 si pro něho přišli. Vrátil se z vězení po třech letech s podlomeným zdravím a 1. září téhož roku s rodinou vycestoval do Bavorska. Krátce po vynuceném odchodu píše domů: „Hlásím se k demokratickému socialismu přesto, že vyvolává tolik různých představ a pochybností…“ Psal pro německá periodika, pro Svědectví a Listy, pro Svobodnou Evropu. Jako čestný host se zúčastnil kongresu Socialistické internacionály v Madridu. Před tisícem delegátů pronesl donedávna ještě politický vězeň projev, po němž delegáti povstali a potlesk nebral konce. Titul knihy je přitažlivý i pravdivý.

Jarmila Cysařová: Muž, který tu chybí (Český novinář Jiří Lederer 1922–1983), Radioservis, Praha 2006, 160 s., náklad neuveden, cena 99 Kč Olga Šulcová

Jaroslav Riedel: Kritik bez konzervatoře. Rozhovor s Jiřím Černým

Mnozí mu za hodně vděčíme. V dobách, kdy média byla ještě mnohem horší než dnes, nahrazoval svými „antidiskotékami“ to, o čem by normálně psaly časopisy a mluvila rádia. V době procesu s Plastiky dovedl říci před naplněným sálem, třeba v sovětském posádkovém městě Olomouci, že je to dobrá kapela a není zač ji soudit. V 70. a 80. letech pouštěl veřejně Karla Kryla a Martu Kubišovou. Ale i Rusy Okudžavu, Vysockého, Bičevskou, vlastně taky době navzdory, neboť doba přála štítivosti vůči všemu ruskému. Všechno to dělal jakoby suše, věcně. A takový je i v této knize: nejízlivý a nejedovatý, nevztahovačný, neokázalý. Nedělá ze sebe dodatečně statečnějšího, než byl. Také díky připravenému tazateli vznikl velmi věrohodný autoportrét. Třebaže se ocitáme především ve světě populární hudby (a trochu taky sportu), mimochodem se nám dostává také jednoho z nejvěcnějších, a tím i nejplastičtějších obrazů doby od padesátých let po současnost.

Jaroslav Riedel: Kritik bez konzervatoře. Rozhovor s Jiřím Černým, Galén, Praha 2006, 382 s., náklad a cena neuvedeny -vb-

Jerzy Tomaszewski: Czechy i Słowacja

Je neuvěřitelné, kolik v Polsku vychází knih zprostředkujících populární, ale inteligentní formou poznání jižních sousedů, Čechů, Slováků, Československa i jeho nástupnických států. Autory jsou novináři, ale také jazykovědci či – jako v tomto případě – historici. Tato nová kniha nezastírá popularizační poslání ani v tom, že – řekněme – tloustne směrem k současnosti: první republice je věnováno mnohem méně místa než české a slovenské politice současné, což je jistě pro většinu mladších čtenářů poutavější a pro většinu těch, kdo mají dnes jakékoliv kontakty se Slováky nebo Čechy, potřebnější. Mnoho místa se tu věnuje otázkám, které vzájemné vztahy nastolují, jako jsou dějiny pohraničních sporů, odlišnosti v odporu proti nacismu, Pražské jaro apod.

Jerzy Tomaszewski: Czechy i Słowacja, Trio, Varšava 2006, 414 s., 2. doplněné vydání, náklad 1000 výtisků, cena 36 zl. -vb-

Knihy

Obsah Listů 1/2007