Martin Popelář

Mimo cykly

Fotografie, které jste pro Listy vybral, jsou městské. Co je spojuje ještě?

Pokud je to cyklus, tak velice volný. Vznikly při práci pro Mladou frontu. Spíš jsou to rychlá setkání. Myslím, že nevytvářím dokument sociálního typu, podstatný je pro mě náhlý pocit, že právě taková fotka by měla vzniknout.

Mnozí vaši kolegové si stýskají, že noviny umožňují stále méně tvořivé práce. Jaká je vaše zkušenost?

Zažil jsem ještě docela šťastné období. Je pravda, že se i fotografie zkomercionalizovala a že se ustavuje úzký novinový kánon. Pro mě představovalo denní fotografování trénink, ovšem to ještě témata byla pestřejší. Když to člověk dělá pár let, je to přínos. Ale bez galerií a speciálních publikací to nejde. Pořád můžete pro noviny udělat fotografii, která se ocitne na výstavě, ale není to běžné.

Nejste první a asi ani poslední absolvent Institutu tvůrčí fotografie v naší rubrice. Co vám ta škola dala?

Hlavně mne zapojila do dění, umožnila mít kontakty se spoustou lidí, studenti přicházejí z celé republiky i ze zahraničí.

Měli jsme v Listech vaše spolužáky z Polska…

Dokumentární a reportážní fotografie na jejich školách skoro neexistuje. Víc se zaměřují na fotografii výtvarnou. Mají kvalitní reportéry, ale pro média. Česká fotografie tu tradici má minimálně od třicátých čtyřicátých let: Tmej, Chochola…

Co vám přináší práce pro galerii, kde sloužíte spíš jiným?

Je to příjemné. Dřív jsem musel jezdit do Brna nebo do Prahy. Teď máme možnost potkat se s dílem, ale i autorem přímo v Ostravě.

Už jste vlastně řekl, že raději zachycujete okamžiky a lidi, než že byste měl ambice dokumentovat sociální skupiny, země, epochu…

Ty ambice nemám. Uvidíme, jestli někdy budou. Nikdy jsem zatím v nějakých cyklech nedělal. Vymezení mně překáží, volnost mi zatím vyhovuje víc.

-vb-

Martin Popelář (1971) v roce 1999 absolvoval ITF Slezské univerzity v Opavě. Jako reportér byl stálým spolupracovníkem MF Dnes. Je ve svobodném povolání, a jak říká, živí ho technická fotografie. Žije v Ostravě. Měl řadu samostatných výstav (Galerie Šternberk, Klub Atlantik Ostrava, knihovna v Rožnově p. Radhoštěm, Palác Akropolis Praha, HaDivadlo Brno, letos znojemská galerie Žlutá ponorka). Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Moravské galerie Brno či Slezského zemského muzea Opava. Fotografiemi doprovodil antologii ostravské umělecké scény 90. let V srdci černého pavouka (Votobia, Olomouc 2000). S Romanem Poláškem pořádá výstavy v ostravské fotogalerii Fiducia. Spisovatel a kritik Jan Balabán o něm napsal, že je „podobně jako velcí mistři tvůrčí reportáže, kterými byl jistě ovlivněn, lovcem, který dokáže počkat, až situace promluví. (…) A jeho citlivost a přesné vidění zpravidla nedopustí, aby skutečnost znásilnil či proměnil v pouhou kuriozitu a zajímavost. Jeho lidé jsou skutečnými uvěřitelnými bytostmi a okamžiky jejich zastavení snad mohou být okamžiky věčnosti, v níž se nic neztrácí. Je to právě tento přesah, pramenící z víry, že skutečnosti kolem nás mají ještě jinou než informační či estetickou hodnotu, který divákovi umožní uvidět v těchto okamžicích sebe sama a zastavit se na stejném místě.“

Obsah Listů 6/2006

Související články

Jiří Doležel: Po zemětřesení - 5/2006

Gustav Aulehla: 1968: Tanky, pak kočárky - 4/2006

Emil Pališek: Nefotografuji proti něčí vůli - 3/2006

Martin Popelář

Mimo cykly

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu