Jiří Vančura

Přemýšlení o Václavu H.

Listy jako dvouměsíčník to nemají lehké. Přijdou-li s námětem sedmdesátin Václava Havla v srpnovém čísle, je to jako když se Vídeň už v listopadu obléká do vánočních světel. A kdyby přišly až v polovině října, koho zaujmou? Vždyť už od počátku toho měsíce se jistě objeví mnoho článků o jubilantovi, textů přemýšlivých i formálních, přátelských i nevlídných. My nyní nabízíme dvě zamyšlení nad jeho nejnovější knihou (Prosím stručně. Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty, Gallery, Praha 2006). -red-

Nejde o pouhou zdvořilost nebo jen o pocit vděčnosti, proč Listy nemohou nadcházející jubileum přejít. Václav Havel sice nebyl v prvních osmnácti letech stálým přispěvatelem Listů, tehdy nejrozšířenějšího z českých exilových časopisů, byl však jejich velmi častým autorem. Promlouval zde v dokumentech Charty 77, tady byla poprvé otištěna řada Havlových úvah a článků, umožňujících orientaci v opozičním smýšlení a konání a naznačujících budoucnost bez dvou znepřátelených světů.

Havlovy sedmdesátiny nebude naštěstí provázet gejzír oficiálních oslav. K tomu je jubilant už příliš vzdálen mocenským kruhům, má v nich mnoho zjevných a instinktivních odpůrců, i někteří z jeho někdejších pochlebníků dnes raději „přecházejí na druhou stranu ulice“. Však na tom dominantní část české žurnalistiky v bulvárech tištěných i vysílaných po léta pracovala.

Čím intimnější, uzavřené do přemýšlení toto výročí bude, tím lépe. Dobrý podnět k němu poskytuje Havlova nová, údajně k vlastním sedmdesátinám vydaná knížka Prosím stručně. V kaleidoskopu odpovědí na otázky Karla Hvížďaly (viz Dálkový výslech z poloviny osmdesátých let), vlastních úvah i fragmentů pracovního diáře znovu objevujeme Václava Havla z časů, kdy nebyl zahlcován hektickými povinnostmi a mohl si dovolit jistý nadhled i vůči sobě samému. Není to memoárová zpovědnice, tím méně zdroj překvapivých svědectví, asi častěji než například Václav Klaus je tu zmiňován netopýr, který se usídlil v kumbále, kde je uložen vysavač. Přesto se tu lze leccos nového dovědět a mnohé pochopit. Znovu tady vystupuje Havel hravý, avšak obtěžkaný velkou dávkou odpovědnosti, kterou si sám ukládá, i vizionář toužící po světě, ve kterém nebudou „političtí administrátoři tak masivně převládat nad snílky“.

Prosím stručně je zcela jistě knížka inspirativní, soubor myšlenek, které nenudí, knížka, v níž se setkáváme s autorem, jak jsme ho milovali, potěšeni skutečností, že právě on symbolizuje naši dobu. Co na ní vadí, je dost náročná úprava, text tištěný na křídovém papíře, a tedy výsledná vysoká cena. Ony jsou vůbec knížky drahé, ze všech životních potřeb se jejich ceny vyšplhaly snad nejvýše, proto – aniž se chci rouhat národním svatým – připomněl bych, že Čapkovy Hovory s TGM se kromě vydání reprezentujícího rodinnou knihovnu dočkaly u Borového také vydání tzv. lidového, levného.

Ať už s knížkou, nebo bez knížky, přemýšlejme o Havlovi a o letech, která jsme s ním prožili. Při všech znacích, které Havel vtiskl naší době, je v naší současnosti nepřehlédnutelná mimochodnost představy o dnešním uspořádání a zítřejším směřování. Cesta Václava Havla není cestou Václava Klause, abychom abstraktní pojmy zaměnili, ovšem v plném vědomí, že rozdílnost zde není dána – alespoň z Havlovy strany – osobní antipatií, žárlivostí.

Jsou rozdílní v pohledu na minulost, a nejen v pohledu, ale i v osobní účasti na zániku starých pořádků. Rozdílní v adoraci tzv. normálního občana, který zpravidla komunismus nenáviděl, ale staral se sám o sebe. Ve vzývání suverenity a národních zájmů – avšak kde je skutečným motivem obhajoba svébytnosti a kde spíše zájem, aby nám do našich věcí nemluvili „cizáci“? A vlastní občané – mají či nemají právo mluvit do věcí veřejných, aniž svou oprávněnost stvrdili veřejnou soutěží ve volbách? Je trvalým motorem a cílem společnosti stále větší výroba a spotřeba? Atd. Atd.

Přemýšlejíce o Havlovi, nutně promýšlíme i osobní volbu mezi odlišnými podobami lidské existence, lidského přátelství a štěstí.

Jiří Vančura (1929) je historik a novinář.

Související články

Milan Znoj: Havlovy prezidentské reflexe

Rozhovor s Václavem Havlem a Adamem Michnikem

Solidarita a my - Václav Havel

Obsah Listů 4/2006

Jiří Vančura

Přemýšlení o Václavu H.

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu