Jitka Herynková

Básně a překlady

Dobrodružství

pozoruji rybky
jak pod vodou
proplouvají oblohou

krásná, jemná, něžná,
důmyslná, smrtící –
pavučina

kočička malá
kožíšek mokrý –
i my jsme zmokli

Neonem lemovaný mrak –
reklama na přírodu –
je to tak.

řízky jak kontinenty
se škvíří
v nesmírném vesmírném
moři tuku

A najednou je to jinak.
Všechno je bílé
a přece černé.
Hledáme barvu
a těšíme se na
jaro.

Světelné stožáry
jako tykadla
ohmatávají
podmračenou oblohu.
Tma padla.

Jenom prchavé chvilky

Tři otázky pro Jitkou Herynkovou

Máte hodně knih Nikki Giovanniové. Kdy vás zaujala a čím?

Přesně si to už nevybavím. Určitě dávno a v nějaké antologii. Zajímají mě ženy-autorky. Její knihy jsem si pak kupovala na zahraničních cestách. Giovanniová je černošská autorka a myslím, že černošské autory pořád neznáme dost. Připadají mi takoví… šťavnatější. Její básně jsou vřelé, otevřené, odvážné, myslím, že je v nich zřejmý jiný temperament.

A co vám chybí v mužské poezii?

Asi mi tam nechybí nic, takto bych to neřekla. Ženské autorky hledám proto, že se chci dozvědět, jak ženy přemýšlejí, jak cítí – v konfrontaci s mými vlastními pocity. Čistě z tohoto důvodu. Ráda nacházím něco, co si třeba sama říci netroufnu, a tam to najdu.

Překládání cizí poezie člověka svazuje v psaní vlastních básní, vyvolává trému, anebo spíš inspiruje?

Nevím, jak je to obecně, ale já bych se asi naopak neodhodlala psát, kdybych nepřekládala. Přes zenovou poezii a imagismus jsem objevila velice citlivý způsob psaní, zhuštěný, zachycení okamžiku. To mně vyhovuje.

Nedovedu si představit, že bych napsala delší báseň. Ostatně se za básnířku nepovažuji, nepíši systematicky. Zachycuji jenom prchavé okamžiky.

Nikki Giovanniová (1943, Knoxville, Tennessee)

A někdy se posadím

a někdy se posadím
k psacímu stroji
a nemyslím
na nikoho
protože tu není nikdo
na koho
myslet a uvažuji
zda to stojí za to

Úklid

vždy jsem ráda uklízela
dokonce jako dítě
jsem se nořila do skříní
a rovnala je
dávala nový papír na
police
umývala ledničku
skrz naskrz
a bohužel ten zvyk mi
zůstal a já zjišťuji že
tě musím uklidit
ze svého života

Letní milostná píseň

mraky plují vůkol letní oblohou já je přeskakuju za tebou
duhy se klenou od země do zlata já je přelézám za tebou
hromy rachotí blesky křižují a já klopýtám za tebou
slunce opět září a přistihuje mě jak se směju na tebe

Tříčtvrteční takt

Tancujme…tancujme…my jsme ten song…my
jsme ta muzika…
Tancujme…

Veď mě… protáčej… krok sun krok…peprmint
toč mě…philly
Přitiskni

Ča ča ča …tango…twostep jede…
Cakewalk…charleston…reggae…

Tancujme…tancujme…než zazní gong…
My jsme ta muzika…my jsme ten song…

Lekce psaní

Existuje…stále…tolik knih, které si chci přečíst…a znovu číst…

Existuje…stále…tolik míst, kam chci cestovat… do…

Existují… stále…jídla, která chci jíst…a nápoje, které chci ochutnat…

Existují…přikrývky, na které nebo pod které se položím…

Existují… polštáře, na které položím své knihy nebo hlavu…

Rozhodně chci letět do vesmíru…také chci poznat vnitřní svět…

Neznám nikoho, kdo by kdy chtěl být horší…

Nebo víc nenávidět…

Nebo strávit víc času pryč od lidí, které miluje…

Vím, že život je zajímavý a nikdy se nespleteš, budeš-li se zajímat

Kdybych měla poradit, řekla bych: Zpívej
Lidé, kteří si zpívají
Lidé, kteří obměňují písničky, které znají
Lidé, kteří učí písničky druhé
Jsou lidé, se kterými ostatní chtějí být

a to ti umožní být dobrým spisovatelem
Protože

Existuje…stále…tolik myšlenek k přemýšlení

Jen na okamžik

nebyla jsem tam
když Charlie Parker začal improvizovat
nemohla jsem tam být
když Billie Holidayová myslela na ovoce z jižních stromů
nemohla jsem sedět u stolu
když Miles Davis vytvořil Cool
ale muzikanti nejsou jediní kdo zpívá
jsem tady s tebou
a slyším své srdce jak přestává tlouct
jen na okamžik

Jitka Herynková (1946) vystudovala angličtinu a španělštinu na FF UP v Olomouci. Působila jako učitelka jazyků, knihovnice, od roku 1991 pracovala v oddělení pro zahraniční styky olomoucké univerzity. Knižně vydala překladové antologie Inkoustový měsíc (Votobia, Olomouc 1991), Encounters on Welwyn Street / Setkání na Welwyn street (Votobia, Olomouc 1996) Imagisté (FRA, Praha 2002) a vybrané básně Helen Lawsonové Odvaha za úsvitu (FRA, Praha 2004).

Související články

Václav Jamek: Hurvínek a jiné záhady

Václav Jamek: Všechnu moc mimozemšťanům aneb Nejsou (to) lidi

Václav Jamek: Malý rohatý Freud aneb Kterak překonat minimalismus?

Obsah Listů 3/2006

Jitka Herynková

Básně a překlady

Dobrodružství

Jenom prchavé chvilky

Tři otázky pro Jitkou Herynkovou

Nikki Giovanniová (1943, Knoxville, Tennessee)

A někdy se posadím

Úklid

Letní milostná píseň

Tříčtvrteční takt

Lekce psaní

Jen na okamžik

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu