Za Jiřím Kuncem

Jiří Kunc

Jeden z autorů a nejbližších spolupracovníků Listů prof. PhDr. Jiří Kunc, CSc., zemřel náhle 9. května 2006 ve věku 58 let. Přinášíme vzpomínku Zdeňka Müllera Ex ungue leonem.

Zdeněk Müller

Ex ungue leonem

V životě se s některými lidmi setkáváme, a přitom se tak trochu míjíme. S Jiřím Kuncem jsem se potkával v 70. a 80. letech v Orientálním ústavu ČSAV. Spíše nás sbližovaly generační zážitky než oborové zaměření. On vzděláním romanista, jenž se věnoval iberoamerikanistickým studiím jako historik, já filosof a hlavně arabista. Občas ty naše vědy nešly dohromady a trochu se navzájem hádaly. Každý z nás měl také trochu jinou optiku pro obecné otázky. Nebyla to tehdy snadná doba a spíše jsme si žárlivě hlídali své niternosti a svá vnitřní přesvědčení. Soukromá hájenství jsme nezřídka skrývali pod nicneříkající tvář. Ale sem tam vytryskla, snad puzena společnými generačními pocity, touha po porozumění a vřelosti, přinejmenším v lidských vztazích.

Jirka, typický literní typ s hlubokým zájmem o poznávání a svět kolem nás, nebyl povrchním konjukturalistou. V té urputnosti uhájit své vidění věcí a svůj přístup měl zvyk nasazovat si masku ironie a odstupu, což někdy mátlo. Některé natolik, že mu pak nemohli přijít na jméno. Pro jiné to mělo naopak jisté kouzlo. Mně byl sympatický intelektualismem, sklonem přemýšlet, citovat, pozorovat, ironizovat, dávat do vztahu okolnosti a místa, výroky a události. V prostředí, kde nás často obklopovali kariéristé anebo slaboši, připravení kdykoliv druhým ztěžovat život, to bývalo osvěžující. Silně na mě zapůsobilo, když při jedné ústavní schůzi vystoupil na svou dobu velmi kurážně a oponoval věcně a klidně jednomu zapálenému normalizačnímu demagogovi. Dodnes mi nevymizelo z mysli, že tehdy mimo jiné prohlásil, že „síla hlasu nezesiluje argumentaci“. Nedalo se v té chvíli nemyslet na latinské „ex ungue leonem“, po drápu poznáš lva.

Jirka Kunc měl svůj okruh lidí a snad i jistou uzavřenost. Vypadalo to, že si své souputníky spíše vybíral, než aby jim otevíral náruč. Proto jsme se vlastně vídali, hovořili, a přitom jsme se soustavně míjeli. Nakonec nás polistopadová doba rozdělila. Prostě jsme si nepadli do noty a každý se vydal jiným směrem. I v tom byla jistá logika. Kupodivu jsme se znovu nepřímo setkali na stránkách Listů. Vzniklo tak cosi, co by se dalo nazvat neverbálním poutem k časopisu, jenž se nám oběma stal zřejmě názorově blízkým. Jako by se tím potvrdilo, že byla šance si porozumět a nevyřčené z minulosti si vysvětlit. Když se nyní dozvídám o Jirkově náhlém odchodu do nebytí, nemohu nemyslet na ztracenou šanci. Acta est fabula. Bohužel.

Články Jiřího Kunce

Jiří Kunc

Soukromé války o americký kontinent II

Soukromé války o americký kontinent

I z této křižovatky vedou cesty, 3/2004

Jak vyhnat prezidenta, vzor Bolívie

Che, Che, Che! Guevara!!!, s Vladimírou Dvořákovou

Sen o jiné Brazílii,s Vladimírou Dvořákovou

Obsah Listů 3/2006

Za Jiřím Kuncem

Zdeněk Müller

Ex ungue leonem

Články Jiřího Kunce

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu