Jiří Olič

O televizním spásání

Začněme z tohoto konce: reklama není považována za umění, podobně jako kdysi fotografie a film nebyly pokládány za umění. Umění je totiž něco nedotknutelného. Film a reklama dotknutelné jsou. Jak jinak si vysvětlíme, že filmy v televizi jsou prokládány reklamami, a tak přerušovány a znehodnocovány?

Snad si to ani neuvědomujeme, ale reklamy nejsou součástí filmu. Jsou-li jimi, bez vědomí autorů, mělo by předcházet varování. Asi jako na cigaretách, aby si diváci dávali pozor. Zatím ale režiséři neprotestují, mlčí a zticha jsou i kameramani. Nezbývá tedy než domnívat se, že film je něco velice ubohého, v podstatě je to náhodný pás děje, který vzniká po spuštění kamery a režisér k tomu dá pokyn. Hlavní povinností kameramana je péče o kameru, stačí aby stála rovně, aby v ní byl film a všechna kolečka se točila. Nic vážného z toho nevzejde, žádné reklamou nedotknutelné umění.

Ostatně – říká se, že film potřebuje reklamu. Aby měl úspěch, potřebuje reklamu. V našich televizních studiích tomu rozumějí tak, že každý film prošpikují reklamou. Prošpikují je to správné slovo. Je-li maso příliš suché (divočina, králík atd.), prošpikuje se slaninou. Reklamu tedy můžeme chápat jako novou kvalitu tovaru. Postup je jednoduchý: vezme se film a pár reklamních odřezků a vznikne nová věc, něco třetího.

Divák se pak dívá a diví.

Na příklad takový film o anglickém králi Jindřichu VIII. Díváš se, sleduješ historický příběh. Král je mohutné postavy, ryšavých vlasů i vousů. Vzdělán. Hovoří třemi jazyky, skládá hudbu, píše teologické traktáty, ale hlavně uchvátí svým uměním jak se zbavit svých rádců a manželek. Vidíš, jak to ta „jeho“ první, Kateřina Aragonská, nezvládá, stará se o dceru, ale Jindřich chce syna a touží po ženě, která mu ho dá. Šeptá něco o Anně, že by to byla ta dvorní dáma Anna Boleynová?

V nejlepším střih!

Po horské stráni letí krabička sušenek. Někdo neviditelný říká, že obsahují hodně nezbytných cereálií, jsou namáčeny v nejlepší čokoládě a bylo použito to nejkvalitnější alpské mléko. Mléko-nemléko, svišť si to sviští s krabicí sušenek, třebaže hlas v pozadí promlouvá o pomalosti, která je v této oblasti tou nejryzejší hodnotou.

Střih. Anna Boleynová prosazuje své. Svatba s Jindřichem VIII. následuje po několika nechutných tahanicích s papežským legátem, který nemíní požehnat této do očí bijící bigamii. Anna Boleynová rodí. Jenomže na světě je další dcera a Jindřich zuřivě vyběhne ven, do lesů. Lovit jeleny. Mezitím a ještě než se vrátí s úlovkem, mu rádcové objednají další milenku, Janu Seymourovou. Předchozí královnu je tedy nutno odstranit, nařknou ji z cizoložství. Král zuří. Tolik podlosti kolem! Zasedá soud.

Ale ještě než vyřkne svůj hrdelní ortel – střih. Chcete dům? Chcete ho ihned? Snadná pomoc. Naše záložna vám půjčí okamžitě a třeba deset milionů, na pouhých deset procent úroků za první měsíc!

A další střih. O pár století, do roku 1536.

Anna Boleynová odmítá anglickou popravu sekerou. Chce být sťata na francouzský způsob mečem.

Příběhy pokračují. Reklama a film. Film protkávaný reklamou. Žádné umění. Nabízejí se další možnosti. Na příklad, že by i reklama byla přerušována něčím dalším a ještě zajímavějším. Vznikla by další forma, něco čtvrtého. Náš divák už netrpělivě čeká. A má se na co těšit. Jako to prase z říkanky, co všechno spase.

Jiří Olič

Obsah Listů 2/2006

Související články

Všichni dobří herci

Hotovo dvacet

Případ pravých borůvek, 5/2004

Noví mučedníci, žádní svatí, 4/2004

Jiří Olič

O televizním spásání

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu