Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Po knihách 33 okamihov šťastia (1995) a Simple Stories (1997) vydáva Ingo Schulze Nové životy — rozmernú dobovú fresku, román v listoch, ktoré Enrico Türmer píše v prvej polovici roku 1990 v istom východonemeckom provinčnom meste. Adresuje ich svojej sestre Viere, Johannovi, priateľovi z mladosti, a Nicolette, mladej fotografke zo Západu. V knihe sa tak vedľa seba ocitajú správy, záznamy a komentáre na témy osobné a spoločenské v úctyhodnom časovom oblúku – od raného detstva až po zrelú dospelosť, od života v reálnom socializme po exodus východných Nemcov, smerujúcich cez Prahu do Budapešti, po pád Berlínskeho múra či traumy ľudí spoza niekdajšej železnej opony, mnoho ráz zložito sa orientujúcich v nových politických a spoločenských podmienkach zjednoteného Nemecka. Schulze vytvoril antihrdinu, človeka ustavične sa pohybujúceho v kruhu, medzi troma základnými bodmi, zosobnenými práve adresátmi jeho listov. Türmerov život je niekedy projekciou, jeho nositeľ ho žije ako literárnu konštrukciu, je mu literárnou látkou; fabuluje aj preto, aby vyplnil prázdno vo vlastnom živote, no pričasto je len imitáciou vlastného hlasu. Navyše sa dlho nevie vymaniť spod vplyvu akéhosi novodobého Mefista, stelesneného úspešným podnikateľom Clemensom von Barrista. Türmer hľadá svoje miesto vo svete, váha, mýli sa, je plný protirečení, bezradný. Dodatočnou komplikáciou je totiž fakt, že nič nie je jednoznačné: aj pád komunistického impéria a ohlušujúca ozvena nových čias môžu byť pre niekoho kulisou, v ktorej prevahu nadobúdajú pochybnosti a dezilúzie. Ešte ďalej zašiel povedzme Vladimír Sorokin, keď prvé slobodné voľby v roku 1990 vykreslil ako obscénnu frašku.
Schulzeho najnovší román získava dodatočný „rajc“ aj vďaka svojráznemu kompozičnému prvku, ktorým je množstvo poznámok vydavateľa listov. Ten sa k nim vyjadruje vecne, kriticky aj ironicky – pod čiarou a kurzívou, akoby to ani nebol autorský zámer…
Ingo Schulze: Neue Leben (Nové životy), Berlin Verlag, Berlín 2005, 789 s. -mh-
Kniha má dvě hlavní části. V první profesor Charvát líčí, jak se z nuzných poměrů vypracoval na úspěšného vědce a předního lékaře, vyhledávaného i prominenty. Popisuje svou účast v první světové válce i v odboji za Protektorátu, politické a kulturní ovzduší první republiky i kus historie české medicíny. Druhá část jsou deníkové zápisky, které si vedl v letech 1953–1958 (nedovíme se bohužel, proč v nich nepokračoval) a které mu zřejmě přinášely úlevu v poměrech, jež pociťoval jako téměř nesnesitelné. Bezprostřední, živé a plastické záznamy řeknou mnoho o době, o lidech i o specifickém způsobu přežívání, který si autor zvolil. Zvláště zaujme průhled do světa držitelů moci, která rázem vybledne v konfrontaci s mocí chorob a smrti, na niž může zapůsobit jako přímluvce jen lékař. Tak umírání Klementa Gottwalda je mistrně zachyceno jako směs hororu a grotesky. Sarkasmus bývá nečekaně vystřídán lidským soucitem, zvláště jedná-li se o manželky pohlavárů. Kniha má pěknou fotografickou přílohu.
Josef Charvát: Můj labyrint světa. Vzpomínky, zápisky z deníků, Galén, Praha 2005, 569 s, cena neuvedena -jn-
Jedenadvacet slovenských historiků (u nás jsou patrně nejznámější Lipták a Kamenec) se spojilo, aby v pětadvaceti esejích pojednali o klíčových událostech slovenských dějin a jejich mytických postavách počínaje Pribinou, Svatoplukem, Cyrilem a Metodem přes Matúše Čáka, Jánošíka, Štúra, Štefánika, Hlinku a Tisa až po Gustáva Husáka, jakož i o mytických místech a městech, jako jsou Devín, Nitra či Martin. Pro českého čtenáře může kniha posloužit jako vynikající úvod do dějin Slovenska. Autoři své mýty a velikány nešetří, ale je-li to na místě, dovedou jim vzdát i úctu. Erudice, s níž jsou jednotlivé texty psány, se doplňuje s vtipným a sevřeným podáním. Výborně jsou zvoleny ilustrativní dokumenty a fotografie. Podobnou knihu bychom také potřebovali.
Eduard Krekovič, Elena Manová, Eva Krekovičová (uspořadatelé): Mýty naše slovenské, Academic Electronic Press, Bratislava 2005, 246 s, cena neuvedena -jn-
Autor, významný teoretický fyzik, si vytýčil nesnadný úkol – bez vzorců, pouze pomocí slov a obrázků, přiblížit zvídavému čtenáři nevyslovitelný a nezobrazitelný svět, do něhož se on a jeho kolegové pokoušejí nahlédnout. Výklad vědeckých idejí prokládá téměř beletristickými pasážemi o spolupráci při řešení problémů, jako by líčil dobrodružný výstup party horolezců na dosud nezdolaný vrchol. Proto si knihu možná přečte se zájmem i čtenář, jemuž záhady kvantové gravitace zůstanou utajeny. (Obě slovenské knihy jsem dostal v knihkupectví Artfórum v Žilině, Bottova 2, které tímto vřele doporučuji.)
Lee Smolin: Tri cesty ku kvantovej teórii gravitácie. Úvod do súčasných koncepcií priestoru a času, Kalligram, Bratislava 2003, 251s, cena 349 Sk -jn-
Jeden z těch polských románů, které byly v devadesátých letech nejlépe přijaty kritikou i čtenáři, po překladech do světových a mnoha dalších jazyků už existuje také česky. Titulní hrdina Hanemann je Němec, osamělý trosečník ve zničeném poválečném Gdaňsku, odkud většina lidí jeho jazyka utíká a kam přicházejí jiní trosečníci – polští uprchlíci z východních území, která si ponechal SSSR. Město, byť z velké části v troskách, zůstává, ale obyvatelé jsou skoro všichni noví. Všichni sdílejí pocit provizoria, nejistoty, mnozí ztrácejí životní smysl. Němčinu překrývá polština jako jazyk ulice i jazyk vývěsních štítů (ústrojnou součástí románu je ostatně i německo-polský slovníček místních názvů). Zlom epoch, mnoho lidských osudů, hledání nové životní síly v románu autora, který je hluboce vzdělaným a skvělým vypravěčem.
Stefan Chwin: Hanemann, přeložil Petr Vidlák, Host, Brno 2005, 192 s., náklad a cena neuvedeny -vb-
Doufejme, že nizoučký náklad těchto memoárů nebude stačit; nezasloužily by si malý ohlas. Brněnský historik, levicový odpůrce komunismu Jaroslav Mezník popisuje svůj dospělý život, který z většiny prožil za vlády komunistické strany. Ačkoliv ve druhém dvacetiletí epochy se musel živit tělesnou prací, má za sebou obdivuhodné vědecké dílo. O kvalitě jeho vzpomínek snad rozhodly především jeho dvě vlastnosti: svědomitost historika, který chce zanechat co nejpřesnější popis událostí, třeba nejsou pro mnohé hrdiny lichotivé, ba dokonce někdy nejsou lichotivé ani vůči autorovi samotnému. Druhou vlastností je patrně dobré přirozené sebevědomí pisatelovo. Ačkoliv popisuje i vlastní taktizování vůči režimu v některých obdobích, ačkoliv popisuje i svá, ve srovnání s mnoho a mnoho jinými nepatrná, občanská selhání, je si vědom toho, že svým ideálům zůstal věrný. Snad proto nemá puzení soudit lidi jiných osudů a jemně rozlišuje mnoho odstínů konformity mezi kolegy-historiky i kolegy-dělníky. Snad proto právě on mohl napsat třeba také jeden z nejlepších literárních portrétů Jaroslava Šabaty.
Jaroslav Mezník: Můj život za vlády komunistů (1948–1989), Matice moravská, Brno 2005, 336 s., náklad 300 výtisků, cena neuvedena -vb-
Karel Skalický: Fenomény Halas a Vatikán
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
