Karel Tůma

Hornoslezská konurbace

Polské Slezsko se svou průmyslovou tradicí je pro fotografa inspirativní místo. Těžký život lidí v průmyslových zónách, neustálá přeměna krajiny i měst, kouř ze spáleného uhlí, sirný zápach, a slunce jako by přes clonu kouře ani nehřálo a nesvítilo. Silná tradice náboženství a na druhé straně nejsvětštější život. Všední pracovní dny a náboženské svátky i výročí. V centrech za pracovního dne neustává mravenčí hemžení a na nádraží v Katovicích bez přestání přirážejí ke břehu nástupišť žluté harmonikové autobusy.

Jako dělící čarou je město rozdělené nádražím a tratí na poloviny. Jedna se tváří jakoby oficiálně s administrativními budovami a náměstími s úřady státními a církevními. Druhá polovina modernější, s nákupními centry, multikiny, pěší zónou a hotely. Hlavní trh je plný stánků s dámským spodním prádlem a parfémy za výprodejní cenu. Na nejrušnějších křižovatkách se snaží prodat ti nejchudší vypěstované žampiony a květiny, štěňata, rukodělné výtvory či oblečení. Mě ale nejvíc zaujaly čtvrti a části města dál v okolí. Rozpadající se vysloužilé obytné domy z malých červených cihel s charakteristickou řadou chlívků na dvorku, které dnes již nikdo nevyužije, snad jen jako skladiště starých věcí, poukazují na změnu prostředí a života lidí. Hodně jsem se soustředil na nejrůznější nápisy a vzkazy obyvatel dělnických kolonií na zdech domů a továrních hal, na zdech okolo školních dvorů a podél vlakových tratí. Všudypřítomné nápisy Hooligans a Skinheads jsem pochopil, až když jsem viděl jet fanoušky na zápas polské ligy. Po úmrtí papeže se zástupci fanoušků dušovali, že nesmyslnému násilí a ničení je konec, a hned na dalším zápase předvedli jednu z nejhorších akcí.

Je to také kraj zahrádkářských kolonií. Na sebe nalepené malé pozemky, na kterých je vedle pečlivě obdělávaných záhonků a pár ovocných stromů domek, kůlna, vyřazený vagón či velký sud s oknem.

S tím jsem se setkal po dobu poloviny roku stráveného studijním pobytem na Slezské univerzitě…

-kt-

Karel Tůma (1975) při práci jevištního technika ve Vinohradské divadle vytvořil první soubor fotografií Život se žije a ztrácí na ulicích. Zpracovává v něm téma bezdomovců, postav z pražských ulic, narkomanů i těch, co jim podávají pomocnou ruku, streetworkerů. V roce 1998 byl přijat na FAMU. Další jeho velké téma vyrůstá ze sympatií k některým levicovým hnutím. Podporován časopisy Mladý svět a Konfrontace pracoval na souboru Mladá alternativa. Zájem o městské subkultury podnítil vznik makety knihy Po osmi letech svobody. Toto období vrcholí reportážním souborem z událostí při zasedání MMF a SB v roce 2000. Při realizaci a hlavně následném uplatnění fotografií spolupracuje mj. s nadací Člověk v tísni. S výběrem fotografií z cyklu Mezisvěty, sestaveným pro kategorii Každodenní život na Czech Press Photo 2002, získal 1. cenu – Zlaté oko. Průběžně vznikají fotografie cyklů Praha na prahu, Skrze blízkost a doteky, Amsterdam, Všichni jsme poutníky. Pracuje v tematických cyklech a k tématům se průběžně vrací. Je zakládajícím členem skupiny Rovnýma nohama. V roce 2004 byl nominován na Cenu Jaromíra Funkeho, skončil na třetím místě a získal grant Credit Suisse Masterclass. Měl zatím devět autorských výstav a podílel se na řadě výstav skupinových.

Obsah Listů 1/2006

Související články

Tomáš Pospěch: Ostrovy

Andrzej Kramarz: Černé moře - 5/2005

Vít Šimánek: Republika Žižkov - 4/2005

Dana Kyndrová: Žena mezi vdechnutím a vydechnutím - 2/2005

Karel Tůma

Hornoslezská konurbace

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu