Knihy 1/2006

Robert Sak: Život na vidrholci (Příběh Bedřicha Fučíka)

Osudy lidí, jako byl Bedřich Fučík, činí žánr intelektuální biografie v českém prostoru nesmírně žádoucí. Kolik osobností ještě čeká na kvalitní životopis, prostý nesmyslů a stereotypů! Jsou to desítky osobností z celého spektra kultury a vědy. Český knižní trh má ještě velice daleko k přesycenosti biografiemi, která dnes panuje například v Anglii. Jihočeský historik Robert Sak představil Fučíka nejen na podkladu bohaté materie. Využil rovněž vlastních vzpomínek na literárního kritika a chce se dodat: „Nechť píší nepatetičtí pamětníci!“ Z celé práce dýchá úcta k Fučíkovi, ale je to úcta nezbavená kritického ducha zkušeného historika. Život na vidrholci ukazuje komplikovanou strukturu českého kulturního světa dvacátého století, strukturu, které naprosto neodpovídá dělení na demokratický a nedemokratický tábor. Sám Fučík a kruh jeho přátel čelili v průběhu svého života tolika výzvám, že se nám dnes, šestnáct let po posledním převratu, zdá až nepochopitelné, jak to mohli vydržet. Robert Sak zlomy pečlivě dokumentuje. Bedřich Fučík vychází z jeho vyprávění v prvé řadě jako člověk. Aniž by zatížil text dezorientujícími odbočkami, poví Robert Sak mnohé o Fučíkových přátelích z literárního prostředí. Jsou mezi nimi Jan Zahradníček, kterého vedle stalinského žaláře stihl osud i tragickou smrtí dvou dětí, svébytný Jakub Deml, skvělý literát, jehož antisemitismus ovšem autor nezakrývá, a řada dalších. Jedna z kritik v tisku Sakově práci vytkla, že neřekla takřka nic o Fučíkově díle. Subtilní literární rozbor by však možná zastínil Fučíka – nakladatele, Fučíka – vězně, jehož ucelený portrét nyní máme.

Robert Sak: Život na vidrholci (Příběh Bedřicha Fučíka), Paseka, Praha-Litomyšl 2004, 424 s., náklad a cena neuvedeny -jlach-

Martin Potůček a kol.: Veřejná politika

Stejně jako se před tisíciletími ve starověkém Řecku vydělovaly spolu s růstem poznání z původní jediné všezahrnující filosofie nové vědní disciplíny, pokračuje tento proces s postupujícím gnoseologickým vývojem nadále. I v českých zemích se jako u každé nové oblasti, jejíž tematika se začíná vyučovat na vysoké škole, začaly na Fakultě sociálních věd UK vytvářet i hlubší základy nového oboru – veřejné politiky. A obor se nyní dočkal i první souhrnné publikace, která je zároveň vysokoškolskou učebnicí. Pod vedením Martina Potůčka se tu objevují práce kolektivu osmnácti vědeckých pracovníků, z toho poloviny zahraničních. Kniha má i zajímavý osud, je zpracována, upravena, doplněna a aktualizována na základě českého překladu originální anglické publikace Potůček, M., Le Loup, L., Jenei, G., Varadi, L. (eds.) Public Policy in Central and Eastern Europe: Teories, Methods, Practices. NISPAcee 2003.

Publikace je věnována nedávno zesnulému PhDr. Miroslavu Purkrábkovi, CSc., který se spolu s prof. PhDr. Martinem Potůčkem, CSc., MSc., u nás o konstituování tohoto nového vědního oboru nejvíce zasloužili.

Publikace si klade několik základních otázek: Existují veřejné zájmy? Kdo je stanovuje? Jak se prosazují? Jak vstupuje poznání do politického rozhodování a praxe? Může být veřejná politika podnikavá? O jaká kritéria se opírají veřejněpolitická rozhodnutí? Kdo zneužívá nerovnováhy mezi tržní a správní regulací? Má občanský sektor ovlivňovat politické rozhodování? Jak sestavovat a hodnotit strategie, koncepce, rozvojové programy? Jaký je rozdíl mezi širokým a úzkým pojetím sociální politiky? Co je to akontabilita vzdělávací instituce? Kdo rozhoduje o poskytování zdravotní péče? – Na toto desatero vzhledem k probíhajícím diskusím velmi aktuálních problémů autoři ve třinácti fundovaných kapitolách odpovídají. Zabývají se přístupy k veřejné politice a veřejnou politikou jako procesem; ekonomickými teoriemi a tvorbou politiky; trhem, státem a občanským sektorem jako regulátory života společnosti; politickými institucemi, tj. státem, jeho uspořádáním a rolí; veřejnou správou a řízením ve veřejné správě; rolí občanského sektoru ve veřejné politice; hodnocením veřejných programů; tvorbou rozpočtů jako politickým procesem, sociální, a konečně vzdělávací a zdravotní politikou; v závěru Brack Brown věnuje pozornost etice a tvorbě veřejné politiky ve střední a východní Evropě. Jde tedy o věci, se kterými se střetáváme každodenně.

Martin Potůček a kol.: Veřejná politika, Sociologické nakladatelství / SLON, Praha 2005, 400 s., doporučená cena 290 Kč -ar-

Radoslav Kutra: Slovník Školy vidění,

Radoslav Kutra (1925), olomoucký výtvarník, který po okupaci Československa v roce 1968 emigroval do Švýcarska, vysvětluje svoji osobitou koncepci dějin a smyslu malířské tvorby. Jejím základem je propojení teorie umění a teologických motivů, vycházejících z autorovy křesťanské víry. Klíčovou událostí lidské historie je pro Kutru mise Ježíše Krista, na kterou po téměř dvou tisících letech navazuje „zjevení“ impresionismu, vrcholící v osobě Paula Cézanna. „Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude míti světlo.“ (Mt 6, 22) Tento evangelijní výrok, který je Kutrovi obzvlášť drahý a v knize se objevuje opakovaně, je klíčem k propracované teorii, v níž tělem je myšleno tělo lidstva, tedy církev (ne však totožná s jakoukoliv již existující církví), a okem malířství a jím kultivovaná schopnost barevného vidění. „Duchem tvůrčí svobody“ prosvícená a demokraticky rozvíjená smyslovost, ne abstraktní spiritualita, v níž „Antikrist má své drápy“, je Kutrovi pravou cestou lidského podílnictví na dějinách spásy, zakončených budoucím vzkříšením. Pro běžné milovníky umění snad až scholasticky nestravitelná a sektářsky působící estetická alchymie; pro teology a běžné věřící kacířství nejtěžšího kalibru. V každém případě však koncepce, která stěží nachází obdoby, ačkoliv může v některých detailech připomenout myšlenky F. Nietzscheho, M. Merlau-Pontyho nebo J. Derridy. Tato „kutrologie“ tvoří překvapivou „zadní stranu“ autorových převážně abstraktních obrazů, jejichž hlavním inspirátorem je – opět překvapivě – P. Mondrian a které v nedávné retrospektivě (20. 10. 2005–5. 2. 2006) prezentovalo olomoucké Muzeum umění.

Radoslav Kutra: Slovník Školy vidění, SOLITON, Brno 2005, 180 s., náklad a cena neuvedeny. -mškb-

Josef Žemlička: Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali

Kdo zná jména a pořadí všech knížat a králů naší první dynastie? V této knize najde čtenář nejen jejich přehled, ale po skončení četby se mu vynoří před očima cosi jako skupinový portrét postihující lidské stránky vládců (a také jejich manželek, sester, dcer, nemanželských dětí). A snad zalituje, že Shakespeare se nenarodil v Čechách.

Josef Žemlička: Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali, Nakl. Lidové noviny, Praha 2005, 497 s, 295 Kč -jn-

Robert P. Kirschner: Výstřední vesmír. Explodující hvězdy, temná energie a zrychlování kosmu

Jak dnes víme, přelom 19. a 20. století zahájil zatím největší revoluci ve fyzice. Jak bude jednou hodnocen přelom druhého a třetího tisíciletí? Jedno se zdá jisté – ukázal nám, jak velmi potřebujeme další revoluci. Zářící hvězdy i nesvítící hmota obdobného složení, kterým fyzikové jakž takž rozumějí, tvoří jen mizivé procento celkové hmoty vesmíru. O naprosté většině této hmoty víme jen díky tomu, jak ovlivňuje vesmírné rozpínání, které se díky ní zrychluje, místo aby se gravitací zpomalovalo, a o její podstatě a povaze se zatím můžeme jen dohadovat. Autor – astronom – se soustřeďuje hlavně na to, jak se na přítomnost a převahu neznámé hmoty a energie přišlo. Z jeho se knihy se dovíme mnoho zajímavého nejen o hvězdách a vesmíru, ale i o lidech, kteří jim zasvětili svůj život.

Robert P. Kirschner: Výstřední vesmír. Explodující hvězdy, temná energie a zrychlování kosmu, Paseka, Praha-Litomyšl 2005, 316 s, 299 Kč -jn-

Tomáš Halík: Noc zpovědníka. Paradoxy malé víry v postoptimistické době

Že česká společnost není vůbec lhostejná k duchovním otázkám, se může ukazovat koneckonců i v podobě zájmu o pokleslou esoterickou, astrologickou a podobnou literaturu. Ale navzdory klišé, která jsou přijímána dosti obecně, není většinová česká společnost lhostejná ani vůči tradičním podobám křesťanství. Vždyť mezi úspěšné publikace patří i knihy kázání! A příkladným autorem tu není jenom katolický kněz Tomáš Halík, ale také evangelický kazatel Svatopluk Karásek. Oba přitom – navzdory jinému klišé – nepředstavují žádné proudy bezbřeze liberální, ale předkládají světskému čtenáři texty, které se nevzdalují jádru učení a myšlení jejich společenství. Nejnovější kniha Tomáše Halíka se ptá mj. po nejbližší budoucnosti tradičního katolictví s jeho instituční strukturou u nás, autora trvale zajímají lidé z pomezí různých prostředí a – neskrývaně i vzhledem k jeho vlastnímu životopisu – lidé hledající a konvertité. Přináší také ohlédnutí za životem a dílem Jana Pavla II., plné úcty a vzácného porozumění, bez sladké sentimentality. „Komunikace mezi lidmi, kteří si navykli pohybovat se uvnitř církevního prostředí, a zbytkem společnosti vázne, je z obou stran zanesena barikádami předsudků a fobií,“ píše Tomáš Halík, který pro odstraňování oné barikády dělá mnoho. Na druhé straně o onom „církevním prostředí“ píše někdy tónem, který dialog mezi „tradičnějšími“ a „otevřenějšími“ katolíky příliš neusnadňuje. To je asi jistá slabina.

Tomáš Halík: Noc zpovědníka. Paradoxy malé víry v postoptimistické době, Nakl. Lidové noviny, Praha 2005, 254 s., náklad neuveden, doporučená cena 225 Kč -vb-

Knihy

Obsah Listů 1/2006