David Cameron

Budoucnost Konzervativní strany

Vlivný konzervativec, ale prosazuje blairovský styl: komunikaci prostřednictvím médií, výraznou rétoriku, schopnost přesvědčovat. Politický program, jehož nástin v článku přeloženém z Daily Telegraphu uvádí, připomíná občas program ODS. Je ovšem dobré si všimnout, jaký důraz klade na starost o životní prostředí a péči o ty, kteří si sami pomoci nemohou. -red-

Před půl rokem předseda Michael Howard zahájil interní debatu o budoucím směřování Konzervativní strany. Na konferenci v Blackpoolu na počátku října skončila. Existuje zřetelná shoda, že strana potřebuje změnu, že strana musí ukázat souznění s dnešními tužbami lidí. Naším dnešním úkolem je ukázat, jak změněná Konzervativní strana nabídne v příštích volbách voličům atraktivní alternativní program.

Aby byl atraktivní, náš program musí být vyvážený, ohleduplný a moderní. Vyvážený ve smyslu zlepšení kvality života stejně jako vytvoření prosperity; ohleduplný ve smyslu pomoci lidem v Británii a ve světě, kteří jsou nejméně schopni si pomoci sami, a moderní ve smyslu rozpoznání výzev, jimž Británie čelí, a nabídnutí jejich efektivního řešení. Náš program musí být založen na optimismu: musí věřit lidem a dát jim odpovědnost a moc dělat správné věci pro své rodiny a komunity.

Samozřejmě, bylo by chybou psát manifest pro rok 2009 dnes. Samotná formulace politického programu také sama o sobě nezaručuje voličský úspěch – přesvědčení, soudnost a schopnost lidi inspirovat jsou stejně tak důležité. Ale přesvědčení bez programu je jako auto bez kol: nedostaneme se s ním tam, kam potřebujeme. Musíme dát jasně najevo, jakou politiku hodláme dělat.

Zaprvé musíme věřit sociálnímu a ekonomickému pokroku plynoucímu z volného trhu. Reálný program prosperity postupně odbourá bariéry pro tvorbu bohatství. Musíme riskovat a zacházet s dospělými jako s dospělými. Hora regulací se musí odbourat: musíme věřit, že lidé budou dělat svoje vlastní chyby a dokáží se z nich poučit. Záplava regulací z Evropské unie se také musí omezit: naším cílem by mělo být zrušit kontrolu pracovních vztahů a sociální regulaci.

Musíme snížit a zjednodušit daně, a tím čelit dlouhodobé výzvě Číny a Indie v soutěži o pracovní místa, To znamená nejen patřičnou kontrolu veřejných výdajů, ale také promyšlenou a dlouhodobou strategii jejich snižování.

Musíme využít síly trhu k dosažení velkých cílů v sociální oblasti a ekologii: zajistit technologický pokrok, kterého je třeba k dosažení kontroly klimatických změn; zajistit obchod, na němž závisí záchrana subsaharské Afriky před bídou, a obnovit atraktivitu měst, což jediné může ukončit exodus, který ohrožuje venkov a přírodní prostředí.

Naše strana se musí zavázat k rozsáhlému programu zlepšení veřejných služeb. Dobré školy, univerzity, nemocnice, dopravu nebo policii atd. nikdy nepořídíme lacino, takže přírůstky z ekonomické prosperity se musí dělit mezi snižování daní a zvyšování výdajů na veřejný sektor. A musíme také uvítat opatření, které umožní sdílet břemeno výdajů na zlepšování univerzit a dopravy mezi daňové poplatníky a ty, kteří z toho mají bezprostřední užitek, např. prostřednictvím poplatků za vzdělání a užívání komunikací.

Aby investice byly efektivní, veřejný sektor se musí zreformovat. I tato reforma musí vycházet z větší víry v lidi. V případě potírání zločinnosti by policejní náčelníci měli být volení na místní úrovni, aby plnili požadavky občanů v obcích a ne vládní plán stanovený Blairovou Stranou práce. Ve zdravotnictví to znamená umožnit přístup k dodávkám do zdravotnictví všem kvalifikovaným poskytovatelům, nejen hrstce vyvolených společností.Ve vzdělání to znamená skutečnou autonomii škol a větší výběr pro rodiče, což školy zbaví přijímacích zkoušek a dovolí jim rozvinout vlastní totožnost. Ale tato autonomie musí fungovat na pozadí silného vedení, které zajistí přísnost v celém systému. Systému hodnocení se musí vrátit důvěryhodnost, tvorba osnov se musí radikálně reformovat a schopnost mluvit musí být základem gramotnosti – to jsou jasné milníky cesty, kudy musí vzdělávací systém jít. Jsem připraven na velkou bitvu se vzdělávacím establishmentem o zákaz „moderních“ teorií, které nadělaly tolik zla.

Jsem stejně tak optimistický vůči naší schopnosti čelit rozpadu rodiny. Nikdy jsem nevěřil kázání. Proč by politici měli říkat lidem, koho mají milovat a jak mají žít? Můj přístup se bude řídit poznáním, že dětem nejvíc svědčí, vyrůstají-li v úplných rodinách a oba rodiče se podílejí na jejich výchově. My musíme zařídit, aby daňový systém zvýhodňoval páry, které žijí spolu, ale podporovat musíme všechny rodiny, např. péčí o děti, protože to, na čem nejvíc záleží, jsou rodiny, v nichž děti vyrůstají v bezpečí a lásce.

Co se týče zahraniční a bezpečnostní politiky, stejný postoj – důvěra v sílu naší společnosti – znamená odhodlanost ji bránit. Ale opatření, která k tomu použijeme, nesmí podkopat centrální liberální hodnoty, které se snažíme zachovat. Tedy žádné občanské průkazy, žádné zákony na trestání nenávistných řečí proti náboženství, které omezí svobodu slova, žádné zadržení dvaaosmdesátiletého starce podle antiteroristických zákonů za to, že cosi vykřikl na labouristické konferenci.

Naše zahraniční politika musí být založena na touze angažovat se v celém světě jako přední zastánci liberálních hodnot. Musíme zastavit obsesi Evropské unie prohlubovat integraci, argumentovat tím, že chceme Evropu národních států, otevřenou světu za evropskými hranicemi: Severní Americe, východní Asii, Střednímu Východu a Africe.

Tento program – podpora svobodného trhu a tvorby bohatství, investic do veřejného sektoru a jeho reformy, posílení a obrana naší země – založený na optimismu a víře v náš lid a naši zem, bude jádrem mé činnosti ve funkci premiéra. Vím, že se Británie může stát nejcivilizovanějším místem na zeměkouli, a vím, co je třeba udělat, aby se to stalo. Věřím, že tento program nalezne širokou podporu mezi novými generacemi, které chci inspirovat konzervativními ideami a ideály.

Abychom vzbudili jejich zájem, musíme si osvojit i jiný styl politiky. Konzervativní strana nesmí připomínat obhroublou show, která mladé lidi zvlášť odpuzuje. Musíme z konzervativní strany v příštích třech letech udělat dílnu nových politických idejí – spolupracovat s lidmi z akademických kruhů s líhní nápadů, nejlepší mozky země musí spolupracovat na detailní, dlouhodobé politice, nikoliv politice novinových titulků. Musíme vyhrát souboj idejí.

Budeme-li takto postupovat, nepochybuji, že můžeme předvést náš význam pro život lidí dnes, vyhrát příští volby a udělat velké věci pro naši zemi.

David Cameron (1966) vystudoval Eton a Oxford. Specializoval se na politiku, filosofii a ekonomiku. Působil jako poradce na ministerstvu vnitra a financí, pracoval v médiích. V úterý 6. prosince 2005 byl zvolen předsedou Konzervativní strany.

Obsah Listů 6/2005

Související články

Ernest Skalski: Zanikající střed

Zdeněk Müller: Prohlubující se propast

Erazim Kohák: Soumrak a svítání sociální demokracie

David Cameron

Budoucnost Konzervativní strany

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu