Anketa: Má KDU-ČSL budoucnost?

Ptát se na budoucnost KDU-ČSL se nám zdá důležité nejen kvůli roli této strany v současné české parlamentní politice, paralyzované bojkotem KSČM, ještě závažnější je nepochybně samotná perspektiva křesťanského rozměru v životě společnosti. Proto jsme požádali Petra Příhodu o stať na toto téma a další autory o reakci na ni. -red-

Alena Zemančíková, publicistka, redaktorka ČRo:

Rodinná politika, rovnost pohlaví, senioři…

Pokud mám budoucnost politické strany KDU-ČSL posuzovat podle míry svého života, pak se domnívám, že budoucnost má. Jestli ta perspektiva vede ještě dál, až ke generacím, které nezažily křesťanské organizace včetně církví a politických stran v opozici proti povinně materialistické totalitě, to nevím a cítím řadu pochybností.

Zdá se mi, že křesťanská politická strana nemá mít represivní prvky ve volebním programu: protipotratový zákon, tvrdší zacházení s delikventy, protidrogové zákony. Společensko patologické jevy by křesťanská strana měla řešit pozitivním způsobem: podporou jiných alternativ anebo alespoň jiné alternativy nabízet se stejným důrazem jako navrhované represe.Jako matku čtyř dětí mě u každé politické strany zajímá její rodinná politika, a v KDU-ČSL (stejně jako u všech ostatních politických stran) postrádám více ženských hlasů, větší zájem o rovnoprávné rodičovství, o skutečnou rovnost pohlaví. Jako by se KDU-ČSL starala hlavně o úplné patriarchální rodiny v produktivním věku. Tento pohled a přístup ovšem přetěžuje jak muže, tak ženy, taková rodina je ztrátou zaměstnání muže, dnes i do budoucna tak pravděpodobnou, osudově ohrožena. Do rodinné politiky patří ovšem i téma seniorů, kde také KDU-ČSL nevyužívá svých možností.

Též bych od KDU-ČSL očekávala větší zájem o výchovu a vzdělání. Myslím tím účinnou podporu alternativních škol pro různým způsobem nadané děti, podporu řemesel a zemědělských oborů. Jestliže se dvě velké politické strany dohadují o vysoké školy, měla by se třetí strana zabývat středním školstvím. Zdá se mi, že by to svědčilo o aktivnějším zájmu o dospívající generaci než angažovanost v protidrogové represi.

KDU-ČSL se nejvíce podařilo vykonat o oblasti životního prostředí díky osobě ministra Ambrozka, který už, bohužel, na posledním sjezdu nekandidoval. Ráda bych slyšela, že KDU-ČSL se témata životního prostředí, tak spjatého s krajinou i s kvalitou života rodin středních vrstev, nevzdává.

Po doručení textu Petra Příhody proběhl v Plzni celorepublikový sjezd, na němž bohužel nezazněl slyšitelný hlas žen a kde do vedení strany žádná žena zvolena nebyla. Tato situace v české politice je naprosto nepřípadná, odtržená od životní reality a jako by svědčila o nezájmu špiček politických stran o skutečný život občanů. Je mi líto, že KDU-ČSL se není schopna chovat jinak než ostatní, a soudím, že tato její cesta perspektivu nemá zejména proto, že je těžko přijatelná nejen pro mladou, ale i pro střední generaci.

Uvědomuji si, že tento text vyznívá spíš jako kritika dosavadní politiky KDU-ČSL než jako úvaha nad její perspektivou, ale i pokud se na věc podívám jinak, vidím stále témata rodiny, krajiny a výchovy, která hledají politicky účinné zastání a jako by čekala na křesťanskou stranu, vědomou si své menšinovosti i dbalou koaličního potenciálu.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 6/2005