Anketa: Má KDU-ČSL budoucnost?

Ptát se na budoucnost KDU-ČSL se nám zdá důležité nejen kvůli roli této strany v současné české parlamentní politice, paralyzované bojkotem KSČM, ještě závažnější je nepochybně samotná perspektiva křesťanského rozměru v životě společnosti. Proto jsme požádali Petra Příhodu o stať na toto téma a další autory o reakci na ni. -red-

Jan Keller, sociolog, publicista:

Stvořeni k mlžení

Naši lidovci se mezi českými politickými stranami vyznačují minimálně dvěma anomáliemi. Zhruba polovina jejich členů pochází z nejchudších domácností. V souboru domácností žijících pod hranicí bídy nalezneme více voličů KDU-ČSL než voličů komunistů či sociálních demokratů. Druhá polovina jejich voličů je naopak velmi dobře hmotně situována. Jejich druhým charakteristickým rysem je vysoká prostorová heterogenita voličské základny. Jejich voliči jsou koncentrováni především na jižní Moravě a ve východních Čechách, což souvisí, jak známo, s religiozitou a rurálním charakterem těchto regionů.

V uplynulém desetiletí se stále výrazněji rozevíraly nůžky mezi příjmově odlišnými domácnostmi, ale také mezi okresy a regiony. To znamená, že chudší část lidoveckých voličů v průměru dále chudla, část bohatší bohatla. Vedení strany musí hodně mlžit, aby udržovalo iluzi společného zájmu svých členů.

I když předseda Kalousek je v této oblasti velice vynalézavý, jeho situace bude v tomto ohledu stále neudržitelnější. To je jeden z důvodů, proč se tak křečovitě brání sdělit, s kým by chtěl po volbách do koalice. Pokud by prozradil své sympatie k Modré šanci, polovinu voličů by to mohlo odradit. Pokud by se přemohl a tvářil se spíše levicověji, odradil by druhou polovinu. Proto bude až do voleb své voliče udržovat v šachu naprostou tajuplností. Po volbách je v jeho zájmu velká koalice, neboť jedině ta by mu umožnila hrát na obě strany i nadále, byť by v ní něco ze své dosavadní síly ztratil. Řečeno stručně: v žádné klidné síle ještě nebylo soustředěno tolik kumulovaného napětí jako právě v KDU-ČSL. Pokud by její předseda zvolil cestu upřímnosti a otevřenosti, strana by se mu mohla lehce rozpadnout.

V této situaci se Kalousek stává drsným antikomunistou. Také toto gesto je naprosto účelové, i když v případě Kalouskově z něj vyzařuje přece jen o něco nepatrně méně farizejství než v případě takového senátora Štětiny. Lidovci potřebují naprosto nutně přiživovat antikomunismus, protože jinak jim hrozí, že jejich strategické místo na politické scéně převezmou Zelení. Až dosud mohli lidovci hrát úlohu nepostradatelného článku v soupeření takzvané demokratické pravice s levicí. Po debaklu Unie svobody jejich význam ještě vzrůstá a jejich touze přidat se vždy k tomu silnějšímu a diktovat mu podmínky by nestálo již vůbec nic v cestě.

Tuto hru lze ovšem hrát jen tak dlouho, dokud zůstává levice rozdělena. Jen tak dlouho lze paralyzovat většinově levicového českého voliče a sestavovat vlády bez ohledu na výsledky voleb. Pokud by tato základní finta české politiky byla opuštěna (například v podobě menšinové vlády ČSSD s tichou podporou komunistů), lidovci by o své strategické postavení okamžitě přišli. Museli by přestat klást své požadavky a naopak převzít úlohu toho slabšího v tandemu s pravicovou ODS. Jejich místo strany, která není ani vpravo, ani vlevo, by nejspíše převzali Zelení, až se jim podaří překonat pětiprocentní hranici. Zakotvení KDU-ČSL po boku ODS by ovšem stranu rozložilo zevnitř, protože chudší polovina jejích voličů by Kalouskovo mlžení prohlédla. Pak by se naplnila i prognóza Petra Příhody, byť by k tomu asi stačilo méně času, než uvádí on.

Jan Keller

Obsah Listů 6/2005