Anketa: Má KDU-ČSL budoucnost?

Ptát se na budoucnost KDU-ČSL se nám zdá důležité nejen kvůli roli této strany v současné české parlamentní politice, paralyzované bojkotem KSČM, ještě závažnější je nepochybně samotná perspektiva křesťanského rozměru v životě společnosti. Proto jsme požádali Petra Příhodu o stať na toto téma a další autory o reakci na ni. -red-

Pavel Švanda, prozaik, publicista:

Živá občanská politická sila

Podle mého názoru se KDU-ČSL už v minulém desetiletí vyvázala z profilu katolických, respektive křesťansko-sociálních politických stran typu Centra, KD nebo CDU-CSU. Na počátku 90. let se odbylo líné experimentování s ekumenizací strany, jež ztroskotalo na všestranném nezájmu. Křesťanský pravicový kolektivismus (korporativismus) umřel v Česku dříve, než se pořádně narodil, neboť se vlastně zbolševizoval. Josef Lux převedl lidovce do levé části politického spektra a tím na čas přerušil sociálně bezbarvou, prvorepublikánsky šrámkovskou tradici strany středu. Na levici se KDU-ČSL naučila uhýbat tématům, jež by náležely ke specifickému profilu konfesní strany.

Dnes se tedy KDU-ČSL se svou voličskou a funkcionářskou základnou, pocházející ze zemědělských východních Čech a jižní Moravy, blíží opět k profilu středostavovské strany, rozkročené od levého po pravý střed. Politici KDU-ČSL reagují na některé legislativní podněty ve shodě s katolickým pojetím lidské důstojnosti. Jedná-li se o eutanázii, o homosexuální sňatky, o regulaci prostituce, dochází tedy k mediálně výrazným vystoupením. Potud jsou naplňována očekávání, jež veřejnost spojuje – ať souhlasně nebo štítivě – s křesťanským (katolickým) pojetím veřejného života. Avšak v otázkách rozpočtu, sociální, zdravotní a dopravní politiky a také v otázkách spojených s personálními poměry ve vládě jsou postoje KDU-ČSL vesměs pragmatické a nelze je vyčíst z konfesních zásad. Extrémním rysem v image lidovců je, že jsou jedinou nenacionalistickou silou v centru veřejného života. Všechny ostatní parlamentní strany v ČR (a mnohé další) se s potěšením zdobí národoveckou pýchou.KDU-ČSL je tedy živou, většinou spolupracující a občas i oponující občanskou politickou silou. Její budoucí vyhlídky teoreticky podvazuje stárnoucí voličská základna. Ale která z českých politických stran se dnes může pochlubit mladým voličstvem, natož členstvem? Budoucnost však přinese komplikace. Luxovská idyla patrně končí. V nejbližším časovém horizontu budou lidovce vytlačovat z levé části politického spektra komunisté. Vlastně se už tak děje, kdykoliv ČSSD spolupracuje s KSČM přes hlavy svých koaličních partnerů. A premiér Paroubek se netají chutí právě takto se na KDU-ČSL pomstít za těžké rány, jež panovačně zasadila sociálním demokratům v aféře „Gross“.

Aktuální lidovecké dilema se týká celé české veřejnosti. Zkonsoliduje-li se levice na bázi ČSSD + KSČM, mělo by dojít ke konsolidaci pravice v podobě ODS + KDU-ČSL (+ DEU?). Pro leckoho by to byl dost nepohledný politický horizont kvůli institucionalizované přítomnosti komunistů. Ale věcnému pohledu by se konečně v Česku naskytla podívaná na logicky utříděné a přehledně rozvrstvené uspořádání zájmů, ideových východisek a politických sil. Zatím žijeme v hrnci guláše, kde je všechno na jedné hromadě, a proto ruka ruku myje. Slušná budoucnost by pak KDU-ČSL kynula toliko na pravici. V levicové vládě by totiž mohla za pár ministerstev jen neupřímně pohůnkovat socialistické přesile a tak ztrácet tvář, elán a důvody k existenci.

ODS ovšem lidovcům ministerstvo zahraničí nepřenechá a také je otázka, kolik z rozhodujících osobností současné KDU-ČSL je schopno upřímně myslet pravicově. A pak je tu také mladočesky svárlivý vztah občanských demokratů k Evropě, k sousedům a vlastně ke všemu, co není liberálně nacionální, včetně živých projevů křesťanství. Třetí možností je ovšem opozice, v níž se lidovci octnou spolu s komunisty, zavládne-li u nás po volbách pragmatický kompromis „velké koalice“. Pak by pro KDU-ČSL nastala hodina pravdy: ožije v opozici nezávislým duchem, nebo sestoupí do předpeklí drobivých komunálních zájmů?

Pavel Švanda

Obsah Listů 6/2005