Anketa: Má KDU-ČSL budoucnost?

Ptát se na budoucnost KDU-ČSL se nám zdá důležité nejen kvůli roli této strany v současné české parlamentní politice, paralyzované bojkotem KSČM, ještě závažnější je nepochybně samotná perspektiva křesťanského rozměru v životě společnosti. Proto jsme požádali Petra Příhodu o stať na toto téma a další autory o reakci na ni. -red-

Antonín Rašek, sociolog, publicista:

Návrat ke křesťanství

Možná už je problém v tom, když se Petr Příhoda domnívá, že diskusi o budoucnosti lidové strany by měla předcházet otázka: Má budoucnost křesťanství? Nevím, jak své členství v KDU-ČSL chápou a podmiňují její členové, ale veřejnost ji především ztotožňovala a personifikovala s osobností Josefa Luxe a nyní Miroslava Kalouska.

Politické strany mají svou historii a někdy i hluboko vrostlé kořeny, které jim pomáhají překonat i nejtěžší krize. V dnešní době, jakkoli se polarizuje, se často v politických stranách stírají rozdíly mezi liberalismem, konzervatismem, solidarismem, korporativismem atd. Z tohoto důvodu spíše přežije konkrétní náboženství než politická strana, která je s ním spojena. Leszek Kolakowski nedávno Janu Skórzyńskému v rozhovoru řekl: V celém světě dnes pozorujeme různé projevy návratu k náboženství. Silná sekularizace zasáhla především západní Evropu, nikoli však Spojené státy, tedy zemi, která stojí v čele technického pokroku. Mezi technickým pokrokem a sekularizací neexistuje žádná výrazná závislost.

KDU-ČSL je stále v ohnisku obecného politického zájmu. Nezdá se ale, že pozitivního. Převažuje nepříjemné mrazení. Ačkoli ODS s ní počítá, dokonce ji jako současného koaličního partnera ČSSD a US-DEU zneužívá jako předsunutou hlídku budoucího společného vládnutí, nejvíce se její charakteristice blíží výrok Vlastimila Tlustého, že jedinou jistotou u KDU-ČSL je, že dokáže své partnery zradit.

Postoupíme-li k přítomnosti, je stále patrnější, že výměna Miroslava Kalouska za Cyrila Svobodu byla pro KDU-ČSL osudová. Jeho nedávné potvrzení ve funkci straně sice umožní dále se podílet na moci, ale stále víc tím ztrácí na věrohodnosti. Zvolením nového a podstatně změněného vedení KDU-ČSL, jež spolu s programovou konzervativní dikcí svědčí o radikálním posunu doprava, se vytvořila nejednoduchá situace i pro koaliční spojence lidovců, zvláště pro sociální demokraty. Bylo tím dáno najevo, že v budoucnu budou lidovci při hledání politických spojenců preferovat spíše ODS než ČSSD. Je ovšem otázka, jestli lidovci budou v budoucnosti pro někoho oporou vůbec. Měli sice dosud stabilní voličský potenciál, který jim zaručoval dostat se do Poslanecké sněmovny, nyní ale vůbec není jisté, jak na staronovou tvář na předsednickém křesle zareaguje voličské zázemí.

Je otázka, proč má KDU-ČSL obvykle méně než desetiprocentní preference, když její politické a voličské zázemí, složené z lidí věřících a spjatých s venkovem, je minimálně dvojnásobné. Tento paradox je vysvětlitelný pravicovou politickou orientací funkcionářského aktivu, zvláště toho nejvyššího, a levicovější členskou základnou.

Antonín Rašek

Obsah Listů 6/2005