Anketa: Má KDU-ČSL budoucnost?

Ptát se na budoucnost KDU-ČSL se nám zdá důležité nejen kvůli roli této strany v současné české parlamentní politice, paralyzované bojkotem KSČM, ještě závažnější je nepochybně samotná perspektiva křesťanského rozměru v životě společnosti. Proto jsme požádali Petra Příhodu o stať na toto téma a další autory o reakci na ni. -red-

Boris Cvek, publicista:

Není důvod pro křesťanskou stranu

Podle mého názoru jsou „křesťanské“ strany reliktem politicky angažovaného „křesťanství“ z dob aliancí oltáře a trůnu. Křesťanství jako politikum je v rozporu s křesťanstvím Nového zákona a stává se vždy mluvčím určitých příliš pozemských zájmů konkrétních společenských skupin. Mohou být proto proudy křesťansko-liberální (např. v Holandsku), křesťansko-marxistické (např. v Latinské Americe), křesťansko-fašistické (např. frankistický režim ve Španělsku) či křesťansko-feudální (např. nostalgie po dobách habsburské monarchie). Velice výmluvný je fakt, že tam, kde převážil jasně protestantismus, nemají významné křesťanské strany (Skandinávie, USA, Británie…). Zároveň s tím, jak nás více a více času dělí od dob klerikální politiky 19. století, ztrácejí křesťanskou agendu i všechny „postkatolické“ křesťanské strany v EU. Samotná katolická církev se na Druhém vatikánském koncilu zřetelně přiklonila k modernímu liberálnímu státu (oproti Sylabu Pia IX. vykonala obrovský obrat), čímž zničila katolický model státnosti z dob „oltáře a trůnu“ jako relevantní politickou alternativu. V dnešní době a v EU se „křesťanské“ strany dají pochopit spíše jako konzervativní s některými relikty katolického moralismu, který je všechny spojuje a vyděluje ze spektra ostatních stran nejvíc. Na druhou stranu příklad Španělska jako státu, ve kterém po celou dobu vlády generála Franka dominovala katolická politika a v němž nyní existuje dosti liberální institut registrovaného partnerství, jenž přes opakované pokusy nebyl dosud schválen ani v silně ateistickém Česku, ukazuje izolaci, do níž se křesťanské strany dostávají se svými „vatikánskými“ hodnotami tváří v tvář voličům.

Podle mne osobně neexistuje důvod pro existenci „křesťanské“ politické strany. Ať je živá víra konkrétních lidí, ať je společnost tak široce nábožensky aktivní jako v USA, ale pokud jde o politiku, optimální se mi zdá systém dvou ryze sekulárních politických stran, jedné víc konzervativní, druhé víc liberální, které spolu zápasí v transparentním většinovém systému.

Boris Cvek

Obsah Listů 6/2005